Říjen 2017

BUDIŽ SVĚTLO

8. října 2017 v 22:35 | Kristián Zajíc
Dneska bych se s vámi rád zamyslel nad pojmem světlo. Nejprve jsem si to začal připravovat jen jako teologii - přehrabování se ve veršíčkách a vysvětlování pojmů atd., ale to není můj styl a po čase mi došlo, že je zapotřebí se podívat i na nějaký příběh a na něm to ukázat.
A když tedy budeme mluvit o světle, proč si nevybrat příběh o slepci, kterého Pán Ježíš uzdravil?


Marek 10. 46-52
46 Přišli do Jericha. A když vycházel s učedníky a s velkým zástupem z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák.
47 Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
48 Mnozí ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
49 Ježíš se zastavil a řekl: "Zavolejte ho!" I zavolali toho slepého a řekli mu: "Vzchop se, vstaň, volá tě!"
50 Odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi.
51 Ježíš mu řekl: "Co chceš, abych pro tebe učinil?" Slepý odpověděl: "Pane, ať vidím!"
52 Ježíš mu řekl: "Jdi, tvá víra tě zachránila." Hned prohlédl a šel tou cestou za ním.

Lukáš 18.35-43
43Když se Ježíš blížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral.
36 Když uslyšel, že kolem prochází zástup lidí, ptal se, co se to děje.
37 Řekli mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský.
38 Tu zvolal: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
39Ti, kteří šli vpředu, ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
40 Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho k němu přivedli.
41 Když se přiblížil, Ježíš se ho otázal: "Co chceš, abych pro tebe učinil?" On odpověděl: "Pane, ať vidím."
42 Ježíš mu řekl: "Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila."
43 Ihned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.

Stejný příběh a přece v každém jsou malé rozdíly. Proto jsem se rozhodl ho sm dát v obou variantách. V každém z nich jsou obdivuhodné detaily, nad kterými bych se chtěl pozastavit.

Přestože Lukáš je většinou ve svých evangeliích velice konkrétní a popisuje věci do detailů (viz ryby v síti), ve svém příběhu se zmiňuje jen o žebrákovi. Marek, který nemá své evangelium zas až tak podrobné, se zde zmiňuje o žebrákovi, který se jmenuje Bartimaios, syn Tiamiův. To už mi přijde dost podrobné, se dozvědět nejen jméno, ale i rodinu. To mě nutí si udělat domněnku, že se s ním Marek znal a nebo alespoň o něm podrobněji věděl....to znamená, že ten žebrák se učedníků nejspíš v budoucnu přidržel, možná se k nim i přidal. V následujících bodech bych se rád pozastavil nad tím, kam do našich životů Pán Ježíš přináší to své světlo.

1. Pán Ježíš nám přináší světlo...právě když jde ,,náhodou´´ kolem.

Bartimeos má den jako jiný. Přišel na své běžné místo, kde rozprostřel svůj plášť a doufal, že mu někdo ten den dá alespoň nějaký peníz, aby si měl za co koupit jídlo. Takových dnů už zažil tisíce. A přece v něčem byl vyjímečný a zlomový. Bartimeovi se změnil život.

Sedí si na svém místě a najednou slyší plno lidí kolem sebe. To už je divný, musí se dít něco vyjímečného. Zeptá se těch nejbližších, co se tam děje. Prochází tu Ježíš Nazaretský. Nic víc mu o něm neřekli. Jaká škoda. Umíte si to představit? Jdete kousek od Ježíše, následujete ho...a najednou se vás nějaký slepec zeptá, kdo to tam jde. Nevím jak vy, ale já bych tomu slepci chtěl co nejlépe popsat Ježíše v těch pár slovech, co bych stihl říct. Jde tu Ježíš, je to Boží Syn, mocný slovem i činem. Uzdravuje nemocné, křísí mrtvé, osvobozuje posedlé. Zastavil bouři, chodil po vodě atd....ale tito jeho následovníci, jediné co o něm stihli a asi i mohli říct, bylo, že je z Nazareta. Možná toho o něm víc nevěděli. Neměli co tomu Bartimeovi předat. Sami Ježíše asi neznali. Dokonce bych i řekl, že o Ježíši řekli to nejhorší svědectví, co mohli. Pohled Izraelců na Nazaret nejspíš nebyl moc dobrý.

Jan 1.43-49
43 Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: "Následuj mě!"
44 Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova;
45 Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: "Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i Proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta."
46 Natanael mu namítl: "Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?" Filip mu odpoví: "Pojď a přesvědč se!"
47 Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: "Hle, pravý Izraelec, v němž není lsti."
48 Řekl mu Natanael: "Odkud mě znáš?" Ježíš mu odpověděl: "Dříve než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem."
49 "Mistře," řekl mu Natanael, "ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele."

Tito lidé, co Ježíše následovali, zatím udělali všechno špatně. A přece Boží cesty jsou úžasné.
Pán Ježíš jde jako ,,náhodou´´ okolo tohoto žebráka.
A v tom je to tajemství, které mě udivilo. Pán Ježíš nikdy nic nedělal náhodou. On nešel náhodou do Jericha a ani nešel náhodou okolo toho slepce. A stejně tak ani v našem životě Pán Ježíš nechodí jen tak náhodou okolo. On okolo nás chodí záměrně.
Zjevení 3.20 Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.
Pán Ježíš tu nepíše že náhodou jde okolo a tak zaklepe na dveře. On stojí přede dveřmi. Teď a tady. Slyšíš jeho tlučení? Vidíš Pána Ježíše, jak okolo tebe každý den prochází? Každý z nás se po něm musí každý den dívat. Protože okolo neobchází jen Pán Ježíš. Okolo obchází taky ten lev řvoucí - Satan. A ten touží po té samé věci, jako Pán Ježíš. Touží s námi večeřet. Ale Pán Ježíš je gentleman. On tluče na dveře. Nedobývá se tam páčidlem. Zatímco Satan je jako zloděj. On nevchází dveřmi, ale leze oknem. Proto se dívejme každý den okolo sebe, hledejme Pána Ježíše a střezme svj život před tím zlodějem.

A jestliže se rozhodneme ho následovat, vydávejem o něm dobré svědectví. Říkejme lidem o tom, co jsme s Pán Ježíšem zažili. Svědectví není o teorii. Teorii si můžou lidé přečíst na internetu. Ale pokud se někdo v našem okolí bude zajímat o to, co se tu ,,náhodou´´ děje, pak jim řekněme praxi - to, co jsme zažili. To je základ zvěstování evangelia - předávat to, co známe, co jsme zažili. Slepý člověk nemůže druhému slepci popsat, jak vypadá sluníčko, pokud ho sám neviděl.

2. Pán Ježíš nám přináší světlo...když ho voláme ze všech sil.

Zaujala mě další úžasná věc. Bartimeos se dozví, že jde o Ježíše z Nazareta a ihned na něho začne volat: Ježíši, synu Davidův....kdo mu to mohl říct? Vždyť ti následovníci mu řekli jen to, že je z Nazareta. To mi přijde HUSTÝ!!! A tady na zemi se to nikdy asi nedozvíme, jak se o Ježíši dozvěděl. Ale jisté je to, že věděl kým Ježíš je (oproti těm následovníkům)...přestože byl slepý, hluchý nebyl. A o Ježíši už musel někdy předtím slyšet. A to je ta druhá hustá věc. Boží cesty jsou o mnoho výš než ty naše.

Nevím jestli to znáte, ale já to zažívám žel celkem často. Měl jsem možnost vydat svědectví o Pánu Ježíši, ale nešlo mi to. Neřekl jsem úplně všechno, co jsem chtěl říct. A potom když přijdu domů, tak si začnu v hlavě přehrávat tu situaci a začnu si uvědomovat, jak jsem to mohl říct lépe a snadněji. Jak se říká, po bitvě je každý generál. Ale často přitom zapomínám na to, že Bůh je nad tím vším. Kdyby spasení nějakého člověka záviselo na tom, jestli mu řeknu všechno a nebo jen něco, tak by to bylo špatně. Kdybych se spoléhal na moji moudrost, bude to špatně. Když se nám něco nepovede, Bůh si to i tak dokáže použít. On s tím i počítá, že něco někdy zkazíme. Nechci tím říct, že to můžeme všechno klidně kazit. To ne. Mojí touhou je, abychom se učili vést Duchem svatým. Pán Ježíš jím byl vedený a jak můžeme vidět, nikdy neřekl nic na prázdno, nikdy nešel nikam zbytečně.

Ale chtěl bych, abychom viděli to, že Bartimeos se už někdy dříve o Ježíši dozvěděl a když mu pak někdo o něm řekne, že jde okolo, tak Bartimeos začne vyznávat Ježíše Synem Davidovým...to je pro židy označení zaslíbeného krále a spasitele. Bartimeos uvěřil, že Ježíš je ten zaslíbený král, spasitel...ale jak je vidět, s tím vyznáváním přichází i odpor jeho okolí. Dokud byl Bartimeos zticha, tak nikomu nevadil. Ale jakmile začne vyznávat Pána Ježíše spasitelem, tak se začnou ozývat odpůrci. Lidem se to nelíbí. A nejen nějakým ateistůma bezvěrcům. Lukáš se zmiňuje o tom, že ho začali okřikovat ti, co byli ve předu. A kdo byl vepředu? Pán Ježíš a jeho nejbližší. Nemůžu říct, že to byli přímo těch 12 učedníků, ale zřejmé je to, že to byli lidé, kteří ho následovali v těsné blízkosti. Nebyli to žádní vesničané, co se ,,jen tak´´ přišli podívat. Byli to jeho opravdoví následovníci. Proč jim to vůbec vadilo? Důvodů může být více. Ale jako nejpravděpodobnější byl strach. Bartimeos je v Markově evangeliu první člověk, co takhle naplno vyznal Pána Ježíše jako spasitele. A jak víme, Ježíš byl v hledáčku farizeů. Za chvilku ho čekal ten průvod po Olivetské hoře na oslátku, kde už to nebyl jen tento Bartimeos, kdo vyznával Pána Ježíše spasitelem. Tam už se k Bartimeovi přidalo více lidí. A taky že se farizeové ihned ozvali:

Lukáš 19.37-40
37 Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli.
38 Volali: "Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!"
39 Tu mu řekli někteří farizeové ze zástupu: "Mistře, napomeň své učedníky!"
40 Odpověděl: "Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení."

Když se Bartimea snažili umlčit, měl dvě možnosti. Buď by ztichl a ihned by se zbavil těch protivníků, a nebo musel přidat na hlasitosti. Bartimeos si zvolil správně. A i v tom je vidět jak se Pán Ježíš chová, řekněme ,,lišácky,,. Musel Bartimeos přidat na hlase, aby ho Pán Ježíš uslyšel? Je to vůbec možné, aby Pán Ježíš neslyšel? Když Bartimea slyšeli ti ve předu, pak ho musel slyšet i Pán Ježíš. Tak proč tedy Ježíš reagoval, až když Bartimeos přidal na hlase? Pán Ježíš si musel počkat, aby se ukázalo, jestli se Bartimeos bojí těch následovníků, nebo jestli se opravdu spoléhá na Pána Ježíše a je ochotný si pro něho vyřvat hlasivky.
A i v tomto bych chtěl poukázat na něco pro nás. Satanovi nevadí, pokud v kostelech a sborech zahříváme sedačky. Jemu ale začne vadit, jakmile začneme Pána Ježíše vyznávat jako svého spasitele. A začne se ozývat. S příchodem Pána Ježíše nepřichází jen uzdravení a pokoj, ale především i nepřítel. A snaží se nás co nejvíce oddálit. A nemusí to být lidé. Mohou to být životní zkoušky, pokušení, cokoliv...Ne jednoho člověka zastavila na cestě za Ježíšem těžká životní situace. Satan dává překážky, přes které doufá, že se nedostaneme. A to je právě ono. Když ten protivník přichází, máme jako Bartimeos dvě možnosti: buď zmlkneme a budeme si žít pohodlně a nebo začneme křičet ze všech sil. Pán Ježíš nás slyší. Ale s pomocí přichází až tehdy, když vidí, že o pomoc nejen voláme, ale doslova křičíme.

A nejen že Bartimeos vyznává Pána Ježíše jako spasitele, ale také vyznává svůj stav. A to je velice důležité.
S poznáním Pána Ježíše jako toho spasitele přichází i poznání nás samotných. Jestliže poznám toho bezhříšného Božího syna, pak si musím uvědomit i mojí hříšnost a ztracenost. Bartimeos na Ježíše volal: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou. Proč by se měl smilovat? Slovo ,,smilovat se´´ znamená odpustit, přehlédnout vinu. Např. smilovat se může král nad někým, kdo si zaslouží trest. Tomu se říká milost.
A Bartimeos prosí o milost. Uvědomuje si, v jakém je stavu a uvědomuje si, že potřebuje milost - nezaslouženou pomoc...Kdyby to mělo být zasloužené, co by mohl Bartimeos Pánu Ježíši dát? Maximálně ten jeho plášť, což nejspíš byl jeho jediný majetek. A s tím se dostáváme k dalšímu bodu.

3. Pán Ježíš nám přináší světlo...když jsme ochotní se pro něho vzdát všeho, co máme.

Je to znovu Marek, kdo jde v tomto příběhu do detailů. Když si Pán Ježíš zavolá Bartimea, ten bez rozmýšlení odhodí svůj plášť, vyskočí a jde za ním. V dnešní době by na tom nic zvláštního nebylo. Tak si odložil bundu a šel. Ale v té době to byla pro Bartimea asi jediná jistota, co měl - plášť. Chránil ho před sluníčkem, před dešťem, byl to vlastně celý jeho domov. Vše co měl. A když ho Pán Ježíš k sobě zavolá, tak ho ihned zahodí. Dobře, to se může stát. Při vstávání mu upadl a tak si ho sebere potom. Ale takhle to být nemuselo. Určitě ne pro slepého člověka. Žebráci většinou v té době a ostatně i dneska seděli a sedí na nějakém místě v partě žebráků, tedy vedle sebe. A každý to málo, co měl, si musel hlídat před těmi ostatními. Kor když byl slepý. Obrat slepého člověka je jednoduché. Když mu to vezmeš, tak i kdybys okolo něho chodil každý den, tak to nezjistí. A tak v tom vidím něco víc než jen nějaké obyčejné upustění. Pán Ježíš ho k sobě zavolal a Bartimeos se zbavuje všeho, co mu mohlo bránit v té cestě. Za Pánem Ježíšem přichází s prázdnýma rukama, ale s hořícím srdcem. Vše co měl nechal na zemi na pospas ostatním. Možná si potom pro něj zašel, když už viděl...možná si ho vzal na tu cestu za Ježíšem. To už nevíme. Ale co je důležité, pro Bartimea jeho majetek ztratil hodnotu s pozváním Pána Ježíše.

Pán Ježíš určitě nechtěl, aby byl Bartimeus bez pláště. O ten tu nešlo. Ani u nás nejde o to, rozdat všechno svoje jmění a jít s prázdnýma kapsama. Myslím, že je to dost subjektivní. Třeba rozdat všechno své jmění chudým platilo pro toho boháče, se kterým se potkal Pán Ježíš jen chvilku před tímto slepcem.

Lukáš 18.18-23
18 Jeden z předních mužů se ho otázal: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?"
19 Ježíš mu řekl: "Proč mi říkáš 'dobrý'? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.
20 Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, cti otce svého i matku."
21 On řekl: "To všechno jsem dodržoval od svého mládí."
22 Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: "Jedno ti ještě schází. Prodej všechno, co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!"
23 On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý

Co tam bylo špatně? Že byl bohatý? Král David a Šalamoun byli také bohatí. To Bohu nevadí. Naopak, je to Bůh, kdo nám žehná a každému jinak a v jiných věcech. Problém ovšem je v tom, když to požehnání se nám stane bohem. Pro někoho to mohou být peníze. Pro někoho děti. Pro někoho práce, koníčky, manžel, manželka, vzdělání, zdraví, služba ve sboru. To jsou Boží požehnání v našich životech. Ale jakmile se díváme na ta požehnání a dáváme jim větší váhu než Bohu, tak potom se jich musíme zbavit a nebo změnit ten náš pohled.
Bartimeos na Boží zavolání odhodil co měl, vyskočil a utíkal za ním. A stejně tak i Pavel vyznává:

Filipským 3.4-9
4 Zdá-li se někomu jinému, že může spoléhat na vnější věci, já tím víc:
5 obřezán osmého dne, z rodu izraelského, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů; jde-li o zákon - farizeus;
6 jde-li o horlivost - pronásledovatel církve; jde-li o spravedlnost podle zákona, byl jsem bez úhony.
7 Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu.
8 A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic,
9 abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista - spravedlností z Boha založenou na víře.

4. Pán Ježíš nám přináší světlo....skrze naší víru a chce, abychom ho předávali dál.

Pán Ježíš si Bartimea zavolá a jednoduše se ho zeptá, co by chtěl. Bartimeus má jedinou touhu - vidět. A jak to tak Pán Ježíš dělá, řekne: Prohlédni, tvoje víra tě zachránila.
Ne, nebyli to ti lidé, co ti o mně řekli. Nebyl to ani žádný chirurgický zákrok u očaře. Byla to tvoje víra. Bez víry se nedá zalíbit Bohu. Kdyby Bartimeus nevěřil, že je Ježíš schopný ho uzdravit, asi těžko by volal ze všech sil a už tuplem by neodhodil svůj plášť. Bartimeus tam přišel s vírou...a odešel s uzdravením. A nebyl to jen Bartimeus, kdo odtamtud odcházel obohacen. Lukáš nám popisuje, že Bartimeus je uzdravený a jde za Ježíšem. A lidi, kteří to viděli, vzdali chválu Bohu. Nejen že se z toho může radovat Bartimeus, ale i lidé okolo něho. A v tom je princip šíření evangelia. Byl jsi uzdravený od hříchu? Raduj se a lidé okolo na to budou reagovat.

Víra je něco, co nejde dokázat a přece v to spoléháme. Učme se spoléhat v Boží moc, Kristovu lásku a vedení Ducha svatého. Pokud najdeme víru v tyto tři věci, poté se staneme ,,nakažlivou´´ vůní Pána Ježíše.

2. Korintským 2.14-16
14 Budiž vzdán dík Bohu, který nás stále vodí v triumfálním průvodu Kristově a všude skrze nás šíří vůni svého poznání.
15 Jsme totiž jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu; ta vůně proniká k těm, kteří docházejí spásy, i k těm, kteří spějí k zahynutí.
16 Jedněm jsme smrtonosnou vůní vedoucí k záhubě, druhým vůní životodárnou vedoucí k životu.


Žalm 18.29-31
29Ty mi rozsvěcuješ světlo, Hospodine. Můj Bůh září do mých temnot.
30S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu,
31s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří se k němu utíkají.