Srpen 2017

Postav svůj život na skále

23. srpna 2017 v 20:57 | Kristián Zajíc
Lukáš 6.43-49
43 Dobrý strom nedává špatné ovoce a špatný strom nedává dobré ovoce.
44 Každý strom se pozná po svém ovoci. Vždyť z trní nesklízejí fíky a z hloží hrozny.
45 Dobrý člověk z dobrého pokladu svého srdce vydává dobré a zlý ze zlého vydává zlé. Jeho ústa mluví, čím srdce přetéká.
46 Proč mne oslovujete 'Pane, Pane', a nečiníte, co říkám?
47 Víte, komu se podobá ten, kdo slyší tato má slova a plní je?
48 Je jako člověk, který stavěl dům: kopal, hloubil, až položil základy na skálu. Když přišla povodeň, přivalil se proud na ten dům, ale nemohl jím pohnout, protože byl dobře postaven.
49 Kdo však uslyšel má slova a nejednal podle nich, je jako člověk, který vystavěl dům na zemi bez základů. Když se na něj proud přivalil, hned se zřítil; a zkáza toho domu byla veliká."

Pán Ježíš vyučoval své učedníky a na konci toho učení poukazuje na to, že nestačí ho jen poslouchat, ale že to musejí také dokázat žít. Nebýt jen teoretikem. Tich bylo v chrámu dost. Pán Ježíš viděl, že lidé ho rádi poslouchají, a tak jim řekl podobenství o stavitelích a o základu na skále.

Když se ale podívám na učedníky, přijdou mi, jako by slyšeli co Pán Ježíš říká, ale přitom ho stále nechápou. Stále nemají vykopané ty duchovní základy. Pán Ježíš jim říká o tom, co se má stát a oni to stále nechápou. Připravuje je na to, že je bude muset na 3 dny opustit a pak se vrátit a stejně po jeho ukřižování se učedníkům zhroutí svět. A když se jim poté zjeví, tak tomu nevěří. Kdyby jim to neříkal...ale když jim to několikrát řekl a oni tomu stejně nevěřili a nechápali to, to už si říkám, jak je to možné.

A je to vidět i na jiných situacích. Pán Ježíš chodí 3 roky po celém Izraeli a předává lásku, hlásá Boží království,uzdravuje hříšníky. Nikoho neodsuzuje, dokonce ani nad farizei nezlomil hůl a stále se snaží jim poukázat na to, že On je tím mesiášem, přestože mu kvůli tomu hrozí smrt. Ale jakmile ho jedna vesnice nepřijme, učedníci by ji nejraději nechali spálit ohněm z nebe. A Pán Ježíš jim říká: Nevíte jakého jste ducha. Nepřišel jsem lidi zahubit,ale zachránit.

A pak zase Petr. V jednu chvíli Pána Ježíše provolá mesiášem a Božím Synem, a za chvíli ho Ježíš musí zastavit slovy: ,,Jdi mi z cesty satane.´´

Učedníci následovali Pána Ježíše, ale nechápali jeho slova. Slyšeli, ale stále ty jejich domy stály na písku. A Pán Ježíš si to uvědomuje a proto říká: Jan. 16. 7-13
7Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám.
8On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud:
12Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to nesnesli.
13Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít.

A proto když Pán Ježíš odchází do nebe, tak jim přikáže, aby zůstali v Jeruzalémě, dokud na ně nesestoupí Duch svatý. Všichni jeho následovníci tehdy čekali, že Ježíš vybuduje nové království. Izrael byl pod nadvládou Římanů a všichni očekávali, že Ježíš bude tím revolucionářem, co je zachrání z této nadvlády. A jako by jim Pán Ježíš řekl: : Hele chlapi, vy jste bez Ducha svatého nepoužitelní. Vy byste si vzali vidle a šli byste na Římany. Počkejte až přijde Duch svatý, on vám to vysvětlí.

Proto i pro nás je základem toho duchovního domu Duch Pána Ježíše - Duch svatý. Nechme Ducha svatého, aby v našich životech převzal otěže a začal ho řídit on sám. Je napsáno: Nežiji už já, ale žije ve mne Kristus
Přestože je mnoho oblastí, kde je zapotřebí nechat Ducha svatého jednat, chtěl bych se dnes pozastavit u čtyř věcí, které mě v poslední době Pán Ježíš učil vydávat Duchu svatému.

1. POSTAV SVOJE VZTAHY NA PÁNU JEŽÍŠI

Vztahy lidí v našem okolí nám mohou krásně ukázat, jak moc hříšný tento svět je. Kam se podívám, tam vidím rozpadající se manželství, děti odcizená od svých rodičů, neúctu vnoučat ke svým prarodičům, přetrhaná rodinná pouta kvůli chamtivosti. Dříve nejlepší přátelé tzv. ,,na život a na smrt ´´se dnes sobě vyhýbají v supermarketech, jen aby se nemuseli ani pozdravit.

Slova ,,láska´´ a ,,přátelství´´ tak v dnešní době ztratila svou hodnotu, až bych řekl, že se často zaměnil jejich význam. Zbytečně se jimi plýtvá. A přitom vztah je veliké bohatství, něco vzácného, nádherného a taky křehkého. Dá se zničit i jedním špatným slovem.

Bůh nás utvořil k tomu, abychom měli vztah jak s ním, tak s každým jeho výtvorem. Ovšem byli jsme to my, kdo tuto křehkou ,,vázu´´ rozbili. A to je ta zpráva evangelia - že Bůh se vzdal svého jediného Syna, aby s námi mohl znovu vybudovat vztah.

Pán Ježíš nebyl pouze teoretik. Co učil, to také žil. Jen o pár veršů výše své učedníky učil o vztazích. Když vám někdo vezme košili, tak co, vezmete mu tu jeho? Ne. Pán Ježíš nás učí, že mu máme dát i kabát. A nebo když ti někdo dá facku, tak mu dáš dvě? Slyšel jsem o muži, kterého zastavili nějací jiní muži a posmívali se mu, že je věřící. A ten jeden mu řekl. Bible říká, že když ti dám facku, tak mi máš nastavit i druhou tvář. A ubalil mu pořádnou facku. A potom mu řekl: No tak to bychom měli jednu. Teď ještě tu druhou. A dal mu i na druhou tvář. A ten křesťan mu řekl: A víš co taky praví Boží slovo? Že nemáme být nikomu nic dlužní. A jak to dopadlo si můžete domyslet.

To ale není Duch Pána Ježíše. Takto se Pán Ježíš nechoval. Co Ježíš dělal, když ho přibíjeli ke kříži? Modlil se za ně. Prosil o milosrdenství. Přinášel své nepřátele před Boha ve své modlitbě. Stejně tak i Štěpánova poslední slova byla: "Pane, odpusť jim tento hřích!" A jak to dopadlo? Byl tam u toho muž jménem Saul. A přestože se stal pronásledovatelem církve, tato modlitba v jeho srdci zasela semínko. Kdyby je Štěpán proklýnal, jaký obrázek by si o křesťanech Saul udělal? Ještě horší, než jaký měl.

Ovšem žehnat svým nepřátelům není možné, nevzdáme-li se své pýchy, svého vlastního JÁ. Pán Ježíš je mým zachráncem a proto můžu říct, že jsem Boží dítě. A je velice důležité si uvědomit, že naši nepřátelé nebojují jen proti nám, ale taky proti Předávejme své vztahy do rukou Duchu svatému. Prosme ho o dostatek lásky a trpělivosti tam, kde schází.

Jak je vidět v tomto světě, jde postavit vztah bez Pána Ježíše. Stejně jako jde postavit ten dům bez základů. A vypadá stejně, jako ten na skále. Na první pohled vypadají oba dva bytelně. Dokonce ten na písku může být na první pohled hezčí. Ale jakmile přijde pořádná bouřka, bez základů ta krása neodolá. A jeho zkáza je veliká.
Proto přinášejme Pána Ježíše do naší rodiny, k našim blízkým přátelům, spolužákům, kolegům v práci nebo i spolucestujícím ve vlaku. Žehnejme jim, modleme se za ně. U plno z nich můžeme být jedinými lidmi, kteří se kdy za ně modlili.

2. POSTAV SVOJI BUDOUCNOST NA PÁNU JEŽÍŠI

Každý z nás má představu o svém životě. Představujeme si jakou školu budeme mít, jakou práci budeme jednou dělat, kolik dětí budeme mít. Dokonce máme i plány ohledně naší služby Bohu. Na tom není nic špatného plánovat. Skoro bych řekl, že žít bez nějakého cíle se nedá, stejně jako řídit auto aniž byste věděli kam máte namířeno.

Nevim jak u vás, ale mě se většinou moje představy nevyplnily. Bůh má svoje představy o mém a vašem životě. A jeho představy jsou o mnoho lepší, než si my vůbec dokážeme představit. Ale často to není hned vidět. Mnohdy nás to může naopak zklamat. Stejně jako tehdy Samuela. Bůh mu řekl, aby šel do Betléma pomazat nového krále, kterého mu ukáže. A Samuel přišel k Jišajovi a jakmile uviděl jeho nejstaršího syna, tak si byl jistý tím, že to je ten nový král. Ale Hospodin mu řekl, že toho si nevyvolil. A nakonec ten vyvolený byl malý kluk, sice hezký, ale nebyl to žádný urostlý bojovník. To muselo být pro Elijáše trošku zklamání. Ale podívejme se na Davida a jeho nejstaršího bratra o kousek dál. Kdo z nich se vydal vstříc Goliášovi? Oba dva tam byli a oba dva slyšeli Goliášovu výzvu. Ale jen jeden z nich spoléhal na Hospodina. Bůh vidí dál než my.

Když se podívám na sebe, tak mě mé sny mnohokrát zklamaly. Vysnil jsem si svojí střední školu. Čekal jsem, že tam budeme chodit v hasičském oblečení a většinu času nebudeme trávit za lavicí, ale někde venku, kde se budeme učit hasit. Ale realita byla jiná. A mě to zklamalo.

A když jsem dokončil školu, tak jsem si začal vysnívat práci. Čekal jsem, že až budu konečně hasič, tak budu zachraňovat lidi, hasit veliké požáry a když bude volno, tak budeme stále něco cvičit. Čekal jsem, že se v práci rozhodně nudit nebudu. A znovu jsem byl zklamaný. 90% mé práce nemá s hasičinou nic společného. A dodneška když si beru koště a hadr, abych šel vytřít jídelnu nebo kuchyni, si uvědomuji, jak Bůh nenaplnil mé představy. Ale dneska vím, že je to dobře. Je lepší nemít co dělat, než jezdit k cizím neštěstím.

A uvědomuji si, že i v budoucnu mě čekají další věci, které si budu moct nějak vysnít. Moje budoucí manželka, děti, vnoučata, služba Bohu. A pokud si je vysním a Bůh je změní, tak to přinese další zklamání. A tak mě Bůh učí mu vydávat svojí budoucnost. Ano, mám představy. Jak jsem již řekl, bez nich se nedá žít. Ale zároveň nechci stavět svůj život na těch představách. Tím základem mé buducnosti musí být Pán Ježíš. Plánujme, ale nechme prostor pro Pána Ježíše. Stejně jako on nechal prostor pro Boží vůli tam v té Getsemanské zahradě. Lukáš 22.42 "Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň."

Proč se takto Pán Ježíš modlil? A proč to tu máme zapsané? Co si z toho můžeme vzít? Pán Ježíš měl touhu - aby se mu to utrpení vyhnulo. Ale jeho větší touhou bylo naplnit Boží vůli. A v tom je to tajemství. My máme své touhy a představy. Ale naše představy nejsou ten správný základ, na kterém postavit svůj život. Povyšme Boží vůli nad naše představy. Pane Ježíši, vidíš touhy mého srdce, vidíš co bych chtěl. Ale mojí největší touhou je, aby se v mém životě naplňovala tvoje vůle, protože je lepší než ta moje.

Izajáš 55.8-9
"Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše.

3. POSTAV SVOU RADOST NA PÁNU JEŽÍŠI

K tomuto poznání mě Pán Ježíš dovedl až nedávno. Na začátku léta jsem byl na 14 dnů na táboře a byl to super čas. Vrátil jsem se v sobotu a hned ráno jsem šel do práce. Tam jsem přišel povzbuzený z té předchozí služby. Neděle v práci jako každá jiná. Alespoň se to tak zdálo. Ale asi po 10 minutách mé služby nám vyhlásili výjezd. Hlásili to jako dopravní nehodu se zraněním, kde bude zapotřebí vyprošťovat. Během cesty nám operační důstojník do vysílačky nahlásil, že se jedná o nehodu osobního auta, které narazilo do stromu a jedna osoba je zraněná a druhá mrtvá. Po příjezdu jsme zjistili, že je opravdu řidič na místě mrtvý a jeho malý kluk bojuje o život. Byl to můj první případ s úmrtím. Celé mi to začalo docházet až cestou zpátky na stanici. Ztratil jsem důvod proč mít radost. Ať už jsem ten den zažil cokoliv jiného, nestačilo to k tomu, abych měl radost. Celý den jsem nad tím vším přemýšlel a přál jsem si najít alespoň jednu věc, za co můžu Bohu poděkovat.

Satan přesně věděl, kdy mi sebrat úsměv ze tváře. Druhý den jsem se dozvěděl i o tom klukovi, že zempřel po cestě do nemocnice. Tomu klukovi bylo 7 let, byl přesně v tom věku, jako kempáci na táboře. Ale proč o tom mluvím. Díky tomu jsem si mohl uvědomit, že radost je celkem nejistá věc. Teď tu je v plné míře a za 2 minuty už po ní nemusí zbýt ani památka.

Ale Duch svatý mi ukázal ten pramen radosti. Pán Ježíš a jeho oběť na kříži. To je ten zdroj radosti, který tu je vždy. Všechno ostatní je pomíjivé. Ale pokud se základem naší radosti stane Pán Ježíš a jeho láska k nám, pak se může přihnat jakákoliv vychřice, protože my stojíme na skále. Postavme svoji radost na Pánu Ježíši. Já to musel zjistit a stále se to učím.

I Pavel tuto pravdu hlásal. A to nebylo v době, kdy se měl kdo ví jak dobře. On to psal sboru do Filip v době, kdy byl uvězněn pro evangelium. Ale pro Pavla se tím zdrojem radosti stal Pán Ježíš.

Filipským 4.4-7
Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

4. POSTAV SVOJÍ SLUŽBU NA PÁNU JEŽÍŠI

Poslední věc, kterou mě Pán Ježíš poslední dobou učí, je sloužit mu. Ať už je to služba chval tady ve sboru a nebo služba s dětmi na tom táboře, ne vždy přistupuji k službě se správným postojem. Občas se ze mě stává ta starostlivá Marta. A myslím, že každý z nás občas ztrácí tu hlavní pointu, proč vlastně Bohu sloužíme. Může se i často stát, že už nám kvůli službě nezbývá čas a energie na čtení Božího slova nebo se modlit. Alespoń já jsem to zažíval každé prázdniny na tom táboře. A to je přesně ta Marta. Tak moc chce sloužit, až zapomíná naslouchat Pánu Ježíši. A Ježíš jí ukazuje na čem doopravdy záleží.

Lukáš 10.41-42
Pán jí odpověděl: "Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde."

Můžeme tu pěkně hrát, můžeme i pěkně kázat. Můžeme se věnovat starým lidem, nemocným, dětem. Ale k čemu nám to bude, nebudeme-li se u toho dívat na Pána Ježíše. Protože když se díváme na něho, potom ho můžeme těm lidem předat přesně takového, jak ho vidíme. Ale jestliže mu budeme sloužit a přitom ho nebudeme znát, jak ho můžeme předávat ostatním? Jak můžu lidem říct, co Pán Ježíš říká, když jsem ho nikdy neslyšel?

To je jako bychom měli popisovat jak chutná čokoládová zmrzlina a přitom bychom jí nikdy neochutnali.
Pavel vybízí v listu Koloským 3.23-24
Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu, s vědomím, že jako odměnu dostanete podíl na jeho království. Váš Pán je Kristus, jemu sloužíte.

Tak je mou touhou, aby Duch svatý působil v našich vztazích, dával naději do budoucnosti, ukazoval jak a v čem máme Bohu sloužit a aby v nás probouzel radost ze spásy.