GEDEON - (NE)OBYČEJNÝ SLUŽEBNÍK

19. července 2017 v 11:07 | Kristián Zajíc

Soudců 6.1-2 a 11-24
Izraelci se dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. Proto je Hospodin vydal na sedm let do rukou Midjánců. Ruka Midjánců na Izraele mocně doléhala. Izraelci si dělali před Midjánci úkryty na horách, v soutěskách, v jeskyních a na nepřístupných vrcholcích.
I přišel Hospodinův posel a posadil se v Ofře pod posvátným stromem, který náležel Jóašovi Abíezerskému; jeho syn Gedeón mlátil pšenici v lisu, aby s ní utekl před Midjánci. Hospodinův posel se mu ukázal a oslovil jej: "Hospodin s tebou, udatný bohatýre!" Gedeón mu odpověděl: "Dovol, můj pane, je-li s námi Hospodin, proč nás tohle všechno potkává? Kde jsou všechny jeho podivuhodné činy, o nichž nám vypravovali naši otcové? Říkali: 'Což nás Hospodin nevyvedl z Egypta?' Ale teď nás Hospodin zavrhl a vydal do rukou Midjánců." Hospodin se k němu obrátil a pravil: "Jdi v této své síle a vysvobodíš Izraele z rukou Midjánců. Hle, já tě posílám." On mu však namítl: "Dovol prosím, Panovníku, jak bych mohl Izraele vysvobodit? Můj rod je v Manasesovi nejslabší a já jsem v otcovském domě nejnepatrnější." Ale Hospodin mu řekl: "Protože já budu s tebou, pobiješ Midjánce jako jediného muže." Tu jej požádal: "Jestliže jsem opravdu našel u tebe milost, dej mi nějaké znamení, že se mnou mluvíš ty sám. Jenom se odtud nevzdaluj, dokud k tobě nepřijdu. Rád bych přinesl dar a předložil ti jej." Odpověděl: "Zůstanu, dokud se nevrátíš." Gedeón odešel a připravil kůzle a nekvašené chleby z éfy mouky. Maso vložil do košíku, vývar nalil do hrnce, vynesl to k němu pod posvátný strom a nabídl mu to . Posel Boží mu poručil: "Vezmi maso a nekvašené chleby a polož je na toto skalisko; vývar vylej." On tak učinil. Hospodinův posel se dotkl koncem napřažené hole, kterou měl v ruce, masa a nekvašených chlebů. I vyšlehl ze skály oheň a pohltil maso i nekvašené chleby, zatímco Hospodinův posel mu zmizel z očí. Tu Gedeón shledal, že to byl Hospodinův posel, a zvolal: "Běda mi , Panovníku Hospodine, vždyť jsem viděl Hospodinova posla tváří v tvář!" Hospodin jej však uklidnil: "Pokoj tobě; neboj se, nezemřeš." I vybudoval tam Gedeón Hospodinu oltář a nazval jej: "Hospodin je pokoj." Je v abíezerské Ofře až dodnes.

Co to znamená být neobyčejný?
Synonymem slova obyčejný je např. běžný, obviklý nebo normální.
Tudíž neobyčejný znamená něco, co není běžné, je to neobvyklé a vyjímečné. A přesně takovým služebníkem Gedeon byl. Já bych se chtěl v následujících kázáních věnovat nejen Gedeonovi, ale i dalším neobyčejným Božím služebníkům, o kterých můžeme v Božím slově číst. A proč jsem je nazval neobyčejnými? Protože v určitých vlastnostech byli vyjímeční, odlišní od zbytku ,,normálních,, lidí. A to je myslím přesně to, k čemu jsme byli Bohem povoláni - abychom nebyli pouhými normálními křesťny, ale abychom každý byl v něčem neobyčejný a nenahraditelný. A také aby naše skutky byli neobyčejné. Bůh se s obyčejností nespokojí, on touží po vyjímečnosti. A proto bych rád poukázal na různé vlastnosti těchto neobyčejných lidí, aby nám na nich Duch svatý ukázal, v čem přidat a čemu se vyhnout.
V dnešním textu jsem našel 7 neobyčejných věcí, jaké Gedeona mohli utvářet a nebo naopak přesvědčit, proč Bohu nesloužit. Věřím, že i my se můžeme dostat do podobných situací, tak kéž mě i Vám Gedeon bude sloužit jako příklad (ať už dobrý nebo špatný) k tomu, jak vyrůstat do podoby Božího neobyčejného služebníka/ce.


P.S. je to hooodně dlouhé, já to měl na 2 kázání, takže doporučuji si to přečíst na více etap, je tam hodně myšlenek ;-)


1. NEOBYČEJNÝ POZDRAV (11-12)

I přišel Hospodinův posel a posadil se v Ofře pod posvátným stromem, který náležel Jóašovi Abíezerskému; jeho syn Gedeón mlátil pšenici v lisu, aby s ní utekl před Midjánci. Hospodinův posel se mu ukázal a oslovil jej: "Hospodin s tebou, udatný bohatýre!"

Co si představíte pod pojmem UDATNÝ BOHATÝR?
Tuto otázku jsem položil několik lidem, aniž by tušili, z jakého příběhu jsem to vzal. Shodli se na tom, že by měl být takový muž nebojácný, upřímný, laskavý, Bohabojný, pokorný, měl by být lidem vzorem.
Co byste řekli tomu, kdybych vám řekl, že jste udatní rytíři? Co ty milý čtenáři, cítíš se jako udatný bohatýr? Považujete se za udatného hrdinu? Ale co kdyby vám to řekl Pán Ježíš, že jste udatní rytíři? Já osobně bych mu řekl: ,,Pane Ježíši, to musí být nějaký omyl, já moc udatný nejsem. Ano, ve tmě se moc nebojím, ale stačil by mi malý slepíš a už bych byl na stromě. To jsi se nějak spletl.
A když se podíváme na Gedeona, ani on tou odvahou nijak neoplýval. V 11. verši čteme o tom, že mlátil pšenici, aby mohl utéct před Midjánci. To není moc ,,příkladné chování´´´udatného rytíře. Gedeon byl zbabělec, stejně jako celý Izrael. Všichni se báli Midjánců.

Proč Hospodin Gedeona nazval udatným bohatýrem? Lhal? Vždyť jím ale nebyl. Ne, nelhal. Hospodin mluvil o tom, co bylo uvnitř Gedeona. Mluvil o tom, čím Gedeon mohl být. A stejně tak i u nás Bůh přesně ví, co se v nás skrývá, ví, čeho jsme schopni. Věděl mladý Ainstein, že jednou bude nejvýznamnějším vědcem všech dob? A co ty, věděl jsi jako mladý, čím budeš dneska? Bůh to věděl ještě před tvým narozením. V Gedeonovi bylo to hrdinství, ale strach byl o něco větší. Bůh přesně ví, co v nás je a ví, kam to dotáhneme. A proto Gedeona nazývá udatným bohatýrem. Ale položil jsem si otázku, jestli platí toto udatné bohatýrství i pro mě?
A dospěl jsem k názoru, že Bůh chce, abychom také byli udatní rytíři. Udatnost = nebojácnost. K té jsme byli povoláni. Neměli bychom se bát jiných lidí, neměli bychom se bát budoucnosti, okolností a dokonce ani jiných nebeských mocností. Dokonce ani té tělesné smrti bychom se neměli bát. Jsme-li Božími dětmi, pak bychom se měli bát pouze jednoho jediného - Boha.

Matouš 10.28
A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může i duši i tělo zahubit v pekle.


2. NEOBYČEJNÉ REPTÁNÍ (13)

Gedeón mu odpověděl: "Dovol, můj pane, je-li s námi Hospodin, proč nás tohle všechno potkává? Kde jsou všechny jeho podivuhodné činy, o nichž nám vypravovali naši otcové? Říkali: 'Což nás Hospodin nevyvedl z Egypta?' Ale teď nás Hospodin zavrhl a vydal do rukou Midjánců."

Nazval jsem to sice neobyčejným reptáním, ale v zásadě je velice obyčejné.
V dnešní době je totiž takovéto reptání na denním pořádku. Všichni máme tendence porovnávat se s ostatními. Hlavně, aby nás někdo o něco neošidil. Jsme schopni se navzájem žalovat a soudit kvůli tomu, že někdo dostal víc, než my, přestože jsme si měli oba měli zasloužit stejný díl. A žel to neplatí jen na lidi ve světě, ale už i mezi křesťany se to objevuje.

A i Gedeon takto reptal. Nechtěl si připustit, že s ním je Hospodin. Kdyby tu Hospodin byl, tak by se nedělo to, co se děje. On věřil v Boha, ale myslel si, že je někde pryč, snad že už na Izrael zapomněl. Jo dříve, to tu ten Bůh byl, zachránil Izrael. Ale dneska už má něco jiného na starosti, už mu na nás nezáleží.
To jsou ty pasti, které si Satan používá i dnes a investuje do toho veliké úsilí. Přesně toto se nám snaží každý den předhazovat. Bůh na tebe zapomněl. Jo tehdy, u tvých rodičů, to tu ještě byl. A i dneska je třeba u mého souseda, u mého kazatele, ale u mě určitě už není. Jsem tu na všechno sám. Protože pokud by tu Bůh byl, tak by mě nenechal v takové situaci, v jaké jsem.

A řekněme si na rovinu, Gedeon měl proč reptat. Izrael sice hřešil proti Bohu, ale on byl Bohu věrný. A proč to můžu tvrdit? Protože Bůh ho v dalších verších vyzval, aby zbořil Baalův oltář, který byl jeho otce. Kdyby měl Gedeon svůj oltář, neřekl by nejdřív Bůh, aby zbořil svůj oltář a potom šel zbořit i ten otcův? Gedeon Baalovi nesloužil. On zůstal věrný Hospodinu. A proto se nemůžeme divit, že reptal. Viděl, jaké bezpráví se mu děje, přestože je Bohu věrný. A to byla ta úrodná půda pro Satana, kam mohl zasít to semínko hořkosti.

Porovnejme 1 a 13 verš:
Izraelci se dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. Proto je Hospodin vydal na sedm let do rukou Midjánců.

Říkali: 'Což nás Hospodin nevyvedl z Egypta?' Ale teď nás Hospodin zavrhl a vydal do rukou Midjánců."

To je přesně ono. Bůh Izrael vydal do rukou Midjánců. A Gedeon si to uvědomuje, ale k tomu si přidal slovo ,,zavrhl´´. Vidíte? Bůh něco dopustil, ale Satan Gedeona přesvědčil o tom, že je Bůh nadobro zavrhl. Už s nimi nechce mít nic společného. Zde je prakticky vidět to pořekadlo, že Bůh dopouští, ale neopouští. Zapamatujme si to. Naučme se nereptat, ale být spokojení s tím, co máme - oběť Pána Ježíše, nový život.

Jób 19.25-27
Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem. A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha, já ho uzřím, pro mne tu bude , mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mém nitru.


3.NEOBYČEJNÁ ODPOVĚĎ (14)

Hospodin se k němu obrátil a pravil: "Jdi v této své síle a vysvobodíš Izraele z rukou Midjánců. Hle, já tě posílám."

Čekali byste takovou odpověď? Když jsem nad tím přemýšlel, došlo mi, že mou reakcí na cizí reptání vždy bylo buď soucítění a nebo nepochopení. Kdykoli někdo reptá, máme tendence se buď k němu přidat a nebo ho napomenout, ať toho nechá, že jsou na tom například jiní hůř a že tento člověk řeší ,,hlouposti,,.
Ale Pán Ježíš na to reaguje úplně jinak. Mohl mu přitakat a říct, že má pravdu...tím by jeho sebelítost znásobil. Podporoval by to jeho reptání.Krásným příkladem nám mohou být lidé u doktora, v obchodě, v MHD, v práci. Stačí, když se nahodí téma jako vláda, vztahy v rodině, nákupy, nemoci atd. a z těchto témat se rozvine tak vášnivý rozhovor, že mnohdy lidé odcházejí nejen ještě více naštvaní, ale navíc i zdeptaní, neboť si uvědomují, že si sice stěžují, ale je jim to houby platné. Ale líbí se mi, že Pán Ježíš nenechal Gedeona se topit ve své sebelítosti.

On ho motivoval k tomu, aby s tím něco udělal. Gedeon viděl problém a naříkal. Ale Pán Ježíš ho nechtěl nechat v tomto stavu. Chtěl z něho mít neobyčejného služebníka a proto mu řekl něco jako: Gedeone, tvé reptání je správné, ale zbytečné. Nikomu tím neprospěješ. Pokud se ti to nelíbí, tak se tomu vzepři. Neplýtvej svou silou v stěžování si, ale raději běž a změň to. Je dobře, že se ti to nelíbí. Tak se tomu vzepři!
A to je pro mě a pro vás další výzvou: Jestliže chceš být neobyčejný služebník, pak si nestěžuj, ale jednej. Nelíbí se ti něco doma, v práci, ve sboru? Pak je ti k ničemu tvé reptání. Akorát riskuješ to, že se někdo od tebe nakazí. Reptání je velice nakažlivá nemoc. A Ježíšova církev nemůže a nesmí být reptající církví. Nestěžujme si. Jednejme. Bůh nás k tomu vybízí a vysílá.

Na intru jsem celé 4 roky bydlel s mým kamarádem. On byl menší postavy, vážil tak 50 kilo a tudíž byl v nevýhodě při jakémkoliv sportu. Ve škole jsme často hráli florbal. Ovšem ten náš florbal byl něco mezi hokejem a ragby. Jeden z našich spolužáků hrál dost tvrdě a fauloval. A ten můj spolubydlící to vždy kvůli své postavě nejvíce odnesl. Na pokoj vždy přišel rozzuřený, že ho ten Lukáš zase ošklivě zfauloval a zapřísahal se, že příště se mu postaví a nenechá si to líbit. A takto to bylo každý tělocvik. Nikdy se mu nepostavil. Když příště došlo na lámání chleba, můj spolubydla na to neměl odvahu. To byl přesně Gedeon.

A já si uvědomil, že jsem taky takovým vzorem Gedeona. V klidném prostředí si stěžuji, ale jakmile přijde na lámání chleba, tak najednou už ta moje síla, kterou jsem měl, se vytrácí. Znáte to taky? A právě do toho vstupuje Pán Ježíš a říká: "Jdi v této své síle. Hle, já tě posílám´´


4. NEOBYČEJNÁ VÝMLUVA (15)

On mu však namítl: "Dovol prosím, Panovníku, jak bych mohl Izraele vysvobodit? Můj rod je v Manasesovi nejslabší a já jsem v otcovském domě nejnepatrnější."

Gedeon viděl problém, vadil mu, ale jakomile ho Bůh vyzval k tomu, aby s tím něco udělal, tak si začal hledat výmluvy, proč to nejde.

Ale to není náš případ, my si výmluvy nikdy nehledáme. Můžeme říct ,,AMEN´´? Já tedy nemůžu. Výmluvy jsou jedním z mnoha důvodů, proč se mnoho křesťanů nestane těmi neobyčejnými služebníky. Kdykoliv mě k něčemu Pán Ježíš vyzíval, vždy jsem jako první hledal výmluvy, proč to nejde. A nejsou to jen ,,hlouposti,, ale můžou to být i velice dobré a přesvědčivé důvody. Někdy nám v uposlechnutí překáží nedostatek času, málo financí. Rád bych vzorově připomněl pár takových výmluv, které mě často přesvědčí, proč nemůžu udělat něco, do čeho mě Pán Ježíš chce poslat.

Pane Ježíši, jsem moc mladý. Jsem moc starý. Jsem moc unavený, nemám čas, vždyť za chvilku musím být tam a tam. Dneska je moc teplo, dneska je moc zima, dneska prší, dneska je zase moc hezky, chtěl jsem spíš na výlet. Nebo například: Pane Ježíši, já nevím, jak bych těm lidem odpověděl, pošli za nimi raději někoho vzdělanějšího.

To je jen hrstka toho, jaké výmluvy nám mohou bránit v tom, abychom uposlechli Pána Ježíše. Sám jsem ho nejednou neposlechl. A víte co? Ono se kolikrát nic zásadního nestane. Neuposlechnete a žijete dál. Ale celý den, týden nebo i delší dobu vás toto neuposlechnutí tíží na srdci.

Nedávno jsem zažil jeden takový moment, kdy mě k něčemu Pán Ježíš nutil a já jsem si i díky Gedeonovi vzpomněl na ty výmluvy a tak jsem Pána Ježíše uposlechl. V úterý ráno jsem si vyrazil na můj oblíbený kopeček, který je kousek nad Libčevsí. Už po cestě se objevovali červánky a tak jsem se bál, že propásnu východ slunce. Proto jsem pospíchal. Ve vesničce pod tím kopečkem je celkem problém zaparkovat. Je tam pouze jedno veřejné místo k stání, kde už nějaké auto stálo. Cesta na kopeček vede podél něčí louky. Proto jsem se rozhodl, že pro tentokrát zaparkuji na té louce. ,,Přeci tu teď v 5 hodin nikomu nebudu překážet´´ Věděl jsem, že jsem na soukromém pozemku, ale doufal jsem, že to nikdo ani nezjistí. Východ slunce jsem stihl a byl to super čas, mohl jsem se ztišit před Bohem a zároveň mu vzdát nejednu chválu. Ale cestou zpět k autu jsem zahlédl nějakého starého pána, jak obrací vidlemi posekané seno na té louce, u které jsem zaparkoval. Zastihl mě u auta a ještě nikdy mi nikdo tak moc nevyhuboval.

Vadilo mu nejen to, že jsem tam pakroval, ale dokonce i to, že jsem šel po jeho posekané louce. Jeho zlé chování mě celkem šokovalo. Nečekal jsem, že by to někomu mohlo takhle moc vadit. Několikrát jsem se mu omluvil s tím, že jsem ho nechtěl naštvat. On však stále křičel a nadával. Nejsem jediný, kdo mu tam takto zastavil. Co jsem pochopil, tak mu tam lidé stávají denodenně. Ovšem já byl asi tím špendlíkem, který tohoto pána propíchl. Nastoupil jsem do auta a chtěl jsem odtamtud zmizet, co nejrychleji to šlo.

Ovšem po cestě tou vesnicí mě Pán Ježíš začal volat k úplně jinému úkolu. Nejprve mi došlo, že bych tomu pánovi měl žehnat. Tak jsem se za něho začal modlit, aby mu Hospodin pomáhal s tou prací, kterou tam dělal. Ovšem v tom mi přišli verše z Jakuba 2. 14-17 Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: "Buďte s Bohem - ať vám není zima a nemáte hlad," ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.
V tu ránu mi bylo jasné, že se musím na tu louku vrátit a tomu člověku pomoct. A tehdy přišli ty výmluvy. ,,Jsi moc unavený, vstával jsi brzy ráno, jeď raději domů. Vždyť ani nemáš hrábě, abys mu mohl pomoct. Nejsi zrovna nejlépe oblečený na práci na louce.´´ Nechtělo se mi znovu s tím mužem mluvit, věděl jsem, že to nebude zrovna příjemná konverzace. Ale přesto jsem věděl, že mě k tomu Pán Ježíš vybízí a že pokud bych ho neuposlechl, tak by mě to dlouho trápilo. Byl bych křesťan teoretik. Teorii bych znal, víru bych měl, ale ty skutky by mi chyběly. Proto jsem se vrátil a tomu pánovi jsem nabídl pomoc.

On mě skoro vyhnal s tím, ať vypadnu. Přesto jsem nemohl. Neměl jsem čím to seno obracet, tak jsem to začal dělat rukama. Bylo tam asi 13 řádků. Prvních pár šlo celkem dobře. Občas na mě ten pán zařval s tím, abych toho nechal a jel pryč. Dokonce i z jeho strany přišla jedna výmluva: ,,dneska bude pršet, nemá to cenu obracet´´. Přesto on stále obracel, a tak jsem také pokračoval. Potom ten pán na mě naposledy zavolal ať už jedu a odjel traktorem na jinou louku. Zůstal jsem tam sám. A tehdy přišla druhá zkouška - abych tam zůstal a tu louku dodělal. Ještě jsem nebyl ani v půlce. Ale věděl jsem, že je to zapotřebí dodělat. Doufal jsem, že ten pán ještě alespoň pojede okolo, aby viděl, že jsem neodešel. Ale to se nestalo, všechno seno jsem ručně otočil a pak jsem už konečně jel domů. A můžu vám říct, že ty dvě hodiny práce mi daly asi víc, než ten výlet na východ slunce. Při té práci jsem se modlil za toho pána a zároveň i za sebe. Uvědomil jsem si, že musím více respektovat cizí věci. Uvědomil jsem si, že Pán Ježíš mi to odpustil, ale zároveň jak moc je důležité, aby mi to i ten pán odpustil. Protože svou chybou jsem ho dovedl do hříchu.

5. NEOBYČEJNÝ SLIB (16.)

Ale Hospodin mu řekl: "Protože já budu s tebou, pobiješ Midjánce jako jediného muže."

Mě tam nejvíce zaujala ta část, že Gedeon pobije Midjánce jako jediného muže. To mi přijde jako VELIKÝ a v našich očích nemožný slib. Kdyby mu Bůh slíbil, že je zvládne porazit, tak to už by byl úžasný slib, ale tomu by se dalo uvěřit. Vžijme se do Gedeona. Hospodin vám řekne, že jednou dokážete porazit Midjánce. Ihned by mi začaly naskakovat představy o tom, jak asi bych to mohl dokázat. No snad bych mohl dokázat přesvědčit Izraelce, abychom se jim vzepřeli. Snad by to i bylo možné. Kdyby mi Bůh řekl, že porazím veliký národ, který mě a celý můj národ utlačuje, asi bych potřeboval velikou dávku víry, ale přeci jen by mě moje přdstavy dokázali přesvědčit o tom, že to je možné. Ale kdyby mi Bůh řekl, že to bude tak jednoduché, jako bych zabil jen jednoho muže, to už by byla jiná situace. Ten veliký národ přeci nejde jen tak lehce porazit. POkud bychom je porazili, tak to bude něco těžkého. Ale určitě to nebude procházka růžovým sadem. Chápete, co tím myslím?
Ale Hospodin se nebojí slibovat takové věci, které si ani neumíme představit. V bibli není žádný Boží slib, který by byl obyčejný, kterému by bylo jednoduché uvěřit. A mnohdy ti lidé, kterým to Bůh slíbil, pochybují, že by to bylo možné.

Např. Noe - Gen. 6.13-14 I řekl Bůh Noemu: "Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí. Udělej si archu z goferového dřeva.

Abraham - Gen. 15.3-6 Abram dále řekl: "Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?" Hospodin však prohlásil: "Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna." Vyvedl ho ven a pravil: "Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat." A dodal: "Tak tomu bude s tvým potomstvem." Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost.

Mojžíš - Exodus 3.10-12 Nuže pojď, pošlu tě k faraónovi a vyvedeš můj lid, Izraelce, z Egypta." Ale Mojžíš Bohu namítal: "Kdo jsem já, abych šel k faraónovi a vyvedl Izraelce z Egypta?" Odpověděl: "Já budu s tebou! A toto ti bude znamením, že jsem tě poslal: Až vyvedeš lid z Egypta, budete sloužit Bohu na této hoře."

Jozue - Jozue 6.2-5 Ale Hospodin řekl Jozuovi: "Hleď, vydal jsem ti do rukou Jericho i jeho krále s udatnými bohatýry. Vy všichni bojovníci obejdete město vždy jednou kolem. To budeš dělat po šest dní. Sedm kněží ponese před schránou sedm polnic z beraních rohů. Sedmého dne obejdete město sedmkrát a kněží zatroubí na polnice. Až zazní táhlý tón z beraního rohu, jakmile uslyšíte zvuk polnice, vyrazí všechen lid mohutný válečný pokřik. Hradby města se zhroutí a lid vstoupí do města , každý tam, kde právě bude."

rodiče Samsona - Soudců 13.2-3 a 5 Byl jeden muž ze Soreje, z danovské čeledi, jménem Manóach. Jeho žena byla neplodná a nerodila. I ukázal se té ženě Hospodinův posel a řekl jí: "Hle, ty jsi neplodná, nerodila jsi, avšak otěhotníš a porodíš syna... 5 - On začne vysvobozovat Izraele z rukou Pelištejců."

Marie a Josef - Lukáš 1.30-35 Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce." Maria řekla andělovi: "Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?" Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.

To jsou jen příklady toho, jak Bůh vždy slíbil něco neobyčejného - pro nás na první pohled nepředstavitelného.
Ovšem jak má takovýto Boží slib určený Gedeonovi, mluvit k nám v dnešní době? Snad ještě před pár lety, za doby komunismu, by příběh Gedeona mohl být motivací k revoluci. Ovšem v dnešní době si žijeme jako národ ve svobodě. Máme zákony a díky nim nám nikdo nic nesmí protizákonně vzít.

A tak jsem přemýšlel nad tím, kdo nebo co pro nás může být v dnešní době těmi Midjánci. Proti komu bychom měli v dnešní době válčit?Komu se postavit? Proč bychom měli být těmi neobyčejnými válečníky, jako Gedeon? A koho bychom měli před kým osvobozovat?
Odpověď najdeme v 1. Petrově listu 5.8 Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako 'lev řvoucí' a hledá, koho by pohltil.

Efezským 6.12 Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.

Když se válečníci chystají k boji, musejí vědět, proti komu jdou bojovat. Pokud by to nevěděli, mohli by omylem zranit i své spolubojovníky. Ostatně se to i v následující kapitole Soudců stane Midjáncům. Gedeon a jeho skupina bojovníků začnou dělat hluk a Midjánský tábor, nepřipravený na bitvu, se pobije navzájem. Oni nevěděli, komu se mají postavit. A stejně tak to je mnohdy i v církvi. Bratr povstane proti bratru, sestra proti sestře. A přináší to pouze a jen zkázu. Jako neobyčejní Boží bojovníci musíme vědět, proti komu vedeme ten boj. Jím je pán tohoto světa. Ano, ten boj nevedeme proti lidem, ale proti někomu, kdo je o mnoho silnější. A z vlastních sil tu válku nemůžeme vyhrát.

Efezským 6.10-11 A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům.

Je mnoho lidí, kteří si myslí, že ten boj se zlem dokážou zvládnout sami. Nevěřme této lži. Satan je silnější než my samotní. Ale není silnější, než Ježíš - Boží Syn. A tak patříme-li Pánu Ježíši, už nemusíme bojovat z vlastních sil, ale můžeme hledat pomoc u Krista. V jeho jménu se postavit zlu. Stejně jako tehdy Gedeon. "Protože já budu s tebou, pobiješ Midjánce jako jediného muže." Jako by mu Bůh řekl: Hele Gedeone, moc dobře víš, že sám na ty Midjánce nemáš. Ale protože JÁ jdu do toho s tebou, tak to zvládneš levou zadní. A to je mou touhou, abychom každý den jako neobyčejní Boží bojovníci šli vstříc nepříteli v moci Pána Ježíše Krista. Návod, jak se duchovně připravit na boj, je v dalších verších:
Eezským 6.14 - 18
Stůjte tedy 'opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje' a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také 'přilbu spasení' a 'meč Ducha, jímž je slovo Boží'. V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry.

6.NEOBYČEJNÝ DAR (17-21)

Tu jej požádal: "Jestliže jsem opravdu našel u tebe milost, dej mi nějaké znamení, že se mnou mluvíš ty sám. Jenom se odtud nevzdaluj, dokud k tobě nepřijdu. Rád bych přinesl dar a předložil ti jej." Odpověděl: "Zůstanu, dokud se nevrátíš." Gedeón odešel a připravil kůzle a nekvašené chleby z éfy mouky. Maso vložil do košíku, vývar nalil do hrnce, vynesl to k němu pod posvátný strom a nabídl mu to . Posel Boží mu poručil: "Vezmi maso a nekvašené chleby a polož je na toto skalisko; vývar vylej." On tak učinil. Hospodinův posel se dotkl koncem napřažené hole, kterou měl v ruce, masa a nekvašených chlebů. I vyšlehl ze skály oheň a pohltil maso i nekvašené chleby, zatímco Hospodinův posel mu zmizel z očí.

Všimněte si, že dosud každý neobyčejný bod, který udělal Gedeon, byl v zásadě velice obyčejný. On obyčejně reptal a obyčejně se vymlouval, stejně jako je to i naším zvykem. Ovšem tento dar, který se Gedeon
Gedeon uvěřil v Boží slib, ale potřeboval se o něm přesvědčit. Líbí se mi Gedeonova upřímnost o tom, že potřebuje nějaký důkaz. Nebál se přiznat, že potřebuje přesvědčit. A není to naposledy. Ještě 2x bude od Boha žádat potvrzení Božího slibu.
Ovšem tato první žádost, narozdíl od těch druhých, nedává Bohu žádné hranice. Gedeon touží po důkazu, ale je mu jedno, jaké znamení to bude.

Co mě ovšem zaujalo, je ta Gedeonova oběť. On Hospodina požádal o nějaké znamení, ale vzápětí jde domů připravovat oběť. Nevím jak vy, ale já osobně bych nejprve chtěl vydět to znamení a až poté, co bych bych ho viděl, bych Bohu přinesl oběť. Ovšem Gedeon udělal něco neobyčejného, něco nepředvídatelného. Nejprve přinesl oběť.

1 éfa je v přepočtu asi 21 nebo 36 litrů mouky, přičemž v biblických poznámkách je těch 36.
Kdo z nás má doma 36 litrů mouky? Samozřejmě, že dneska nemusíme mít zásoby, stačí si zajít do obchodu. Ale rád bych připomněl, že v té době, když byli Izraelci utlačováni Midjánci, bylo každé zrnko mouky vzácné. Natož kůzle. Vždyť ještě před chvílí Gedeon mlel mouku a najednou přináší chleby a kozla. A to vše zatím aniž by viděl jakékoliv znamení. Tomu říkám opravdu neobyčejný dar. Dal opravdu hodně, možná dokonce většinu toho, co měl. Ale Hospodin se k této oběti přiznal.

Kdy naposledy jste něco dali Bohu? A nemuseli to být ani žádné hmatatelné věci. Dáváme desátky. Občas uděláme čistku oblečení a vyřadíme pár starých triček. Ale Bůh po nás žádá i jiné věci. Čas. Kdy naposledy jste Bohu věnovali svůj volný čas? Pokaždé, když mám volno, mě napadá plno možných aktivit, které bych rád dělal. V poslední době trávím dost času na počítači. Občas si pustím nějaký film. Ale čas utíká a já si najednou uvědomuji, že na Boha mi zbývá už jen pár minut, že pak už musím jít spát. Uvědomím si to, ale je většinou už pozdě.

Co dalšího můžeme Bohu darovat? Nejspíš vás překvapím, ale můžeme mu dát i své jídlo. Co takhle se občas vzdát jídla pro Pána Ježíše? Vždyť i Gedeon se vzdal veliké hostiny. Celou ji dal Bohu.
Posledním takovou obětí, kterou bychom se měli učit dávat Bohu, je chvála.
Židům 13.15 Přinášejme tedy skrze Ježíše stále oběť chvály Bohu; naše rty nechť vyznávají jeho jméno.

Slovo oběť není něco, co se dává jednoduše. Když židé dávali oběti Bohu, museli dávat pouze to nejlepší, co měli. A věřím tomu, že taková oběť se nedává snadno. A stejně tak se nedává jednoduše chvála Bohu v té době, kdy se nám vede špatně. Ale je to věřím velice důležitá oběť, která se Bohu líbí. Není těžké chválit Boha za to, že se máme dobře. Ale najít slova chvály v době, kdy se nám daří špatně, kdy se nám hroutí vztahy a nebo dokonce kdy nám umírají blízcí, to už je velice těžké. Ovšem Bůh se k takovým darům přiznává a ukazuje svoji moc, stejně jako tehdy Gedeonovi.

7. NEOBYČEJNÝ POKOJ (22-24)

Tu Gedeón shledal, že to byl Hospodinův posel, a zvolal: "Běda mi , Panovníku Hospodine, vždyť jsem viděl Hospodinova posla tváří v tvář!" Hospodin jej však uklidnil: "Pokoj tobě; neboj se, nezemřeš." I vybudoval tam Gedeón Hospodinu oltář a nazval jej: "Hospodin je pokoj." Je v abíezerské Ofře až dodnes.

S kým by takový zázrak nezamával. Gedeona to neskutečně znepokojilo. Dokonce jakoby ani nečekal, že k němu opravdu mluvil Hospodin. Vždyť nejprve žádá důkaz, ale jakmile ho dostane, tak má strach. Ale je dále napsáno, že ho Hospodin uklidnil. Ubezpečil ho o tom, že nezemře. A to dalo Gedeonovi neobyčejný pokoj. A nejen to, ale Gedeon o tom svědčil i dalším lidem.

A co my, jak to zase aplikovat na nás? Takoví, jací jsme byli, před Boží tvář jít nemůžeme. Ovšem proto přišel Pán Ježíš, abychom byli jeho krví očištěni a směli tak jednoho dne předstoupit před Boží tvář. Duchovní smrt už na nás nemá páky. "Pokoj tobě; neboj se, nezemřeš." Toto zaslíbení není jen pro Gedeona, ale pro každého, kdo přijal Pána Ježíše jako svého zachránce a Pána. Žel Satan se snaží ze všech sil nám tento pokoj vzít.
Kéž by nám toto zaslíbení znělo v uších v každé těžkosti, která nás v životě potká.

Ale ještě jednu věc bych chtěl ukázat. Gedeon nejen pocítil pokoj ve svém srdci, ale navíc o něm vydal svědectví - zbudoval oltář. A jak je vidět, tato památka tam zůstala pěkně dlouho. Ten, kdo sepisoval knihu skutků, tento oltář mohl vidět na vlastní oči. A tak se ptám sebe i vás. Jak moc je na našich životech vidět pokoj, který jsme přijali společně s Božím odpuštěním? Jak dlouho po naší tělesné smrti po nás zbyde vzpomínka na to, že jsme prožili usmíření s Hospodinem?

Neobyčejný služebník je nejen naplněný Božím pokojem, ale zároveň o tomto pokoji svědčí ostatním okolo sebe. Vždyť co důležitějšího můžeme lidem nabídnout?


Filipským 4.4-7
Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama