Červenec 2017

DAVID - (NE)OBYČEJNÝ SLUŽEBNÍK

25. července 2017 v 22:51 | Kristián Zajíc
V minulém článku jsem na Gedeonovi poukázal na pár bodů o tom, jak z něho Bůh vytvvářel neobyčejného služebníka a zároveň ale i to, čemu takový neobyčejný služebník musí umět čelit. Dnes bych rád poukázal podobně body na králi Davidovi. Konkrétněji se jedná o jeho začátek působení jako Boží neobyčejný služebník. Bůh si ho úžasně použil a dal jeho pokolení kralování navěky skrze jeho potomka - Ježíše Krista. Ten je tím Králem králů a Pánem pánů navěky!

Je to znovu delší (je tam více myšlenek), tudíž doporučuji si to přečíst na části nebo víckrát ;-)

1. NEOBYČEJNÝ POHLED (6-7, 10-11)

1.Samuelova 16.6-7, 10-11
6 Když se dostavili a on spatřil Elíaba, řekl si : "Jistě tu stojí před Hospodinem jeho pomazaný."
7Hospodin však Samuelovi řekl: "Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, jak se dívá člověk. Člověk se dívá očima, Hospodin však hledí na srdce."
10Tak předvedl Jišaj před Samuela svých sedm synů, ale Samuel řekl: "Žádného z nich Hospodin nevyvolil."
11A Samuel se Jišaje otázal: "To jsou všichni mládenci?" Jišaj odvětil: "Ještě zbývá nejmladší, ten však pase stádo." Samuel Jišajovi poručil: "Pošli pro něj! Nebudeme stolovat, dokud sem nepřijde."

Naše oči jsou úžasný dar. Život bez zraku je možný, ale o určité věci ochuzený. Lidé bez očí jsou ochuzení o mnoho věcí, které jednoduše nejde popsat. Díky Bohu jsou jejich ostatní vjemy více citlivé. Ale je plno věcí, které nevidoucí lidé nemohou zažít. Nemohou si například prohlédnout duhu, nemohou vidět barvu vlasů svých dětí, nemohou se zamilovat na první pohled a nemohou posuzovat ostatní lidi na první zdání. A tato poslední věc, je přesně to, co bychom jim mohli závidět. Oči jsou pro nás úžasným darem, ale v tomto ohledu nás dokážou často oklamat. Souzení lidí na první pohled. Stává se nám to každodenně.

Samuel dostal od Boha za úkol pomazat nového krále. Bůh ho poslal na určité místo, do Betléma. Samuel ze začátku hledal toho budoucího krále podle svého pohledu, ale co bych rád zdůraznil, že nebyl první, kdo v tomto příběhu posuzoval očima. Prvním byl Jišaj, Davidův otec. Proč?

V té době byl Samuel nejvyšším a nejdůležitějším prorokem, kterého Izrael měl. Byl to Samuel, kdo pomazal prvního izraelského krále Saula. Samuel mu radil a předával Boží slovo. To, že lidé v Betlémě Samuela znali, můžeme vidět ve 4. verši, kde se starší toho města Samela bojí a ptají se, jestli přináší pokoj. Tehdy Samuel k té oběti pozval Jišaje a jeho syny. Ale Jišaj je nepřivedl všechny. Jeho posuzování očima způsobilo to, že David zůstal na pastvině s ovcemi. Jak je později vidět, nebyl žádný problém, aby tam ty ovce nechal. Když si ho Samuel nechává zavolat, tak David přijde. Jišaj se tedy nemůže vymluvit na to, že David je u toho stáda nenahraditelný. Protože jak je vidět, tak ho šlo nahradit někým jiným.

Tehdy Jišaj měl možnost nechat posvětit všechny své děti, ale svým vlastním pohledem a rozumem o to málem Davida připravil. David byl v jeho očích mladíčkem. Jišaj usoudil, že David Božího muže nepotřebuje vidět a nepotřebuje slyšet Boží slovo. Možná dokonce na Davida zapomněl. Přeci jen kdo se má v těch synech vyznat. Ale Bůh na Davida nezapomněl.

A mě v tomto dost usvěčilo moje posuzování lidí např. při evangelizacích. Nevím jestli to také znáte, ale já když někdy jdu do ulic mluvit s lidmi o Bohu, moje posuzování lidí na první dojem mě mnohdy zastavilo před tím, abych za nimi šel a řekl jim o Bohu. Kolikrát jsem se dokázal přesvědčit o tom, že ten člověk mě určitě odmítne a nebo že mě ani nedokáže poslouchat, natož chápat. Ale mnohokrát jsem zažil i to, že jsem zastavil někoho, koho bych tipnul že mě ani nevyslechne, a přitom jsme spolu mohli mít dlouhý a hluboký rozhovor.

Ale nemusí to být jen při evangelizacích, může to být i na táboře. Už pár let jezdím jako vedoucí na jeden dětský tábor. A je tam takový zvyk, že si všichni vedoucí sedneme na schody a jak přijíždí děti a registrují se, tak my si tipujeme kdo koho budeme mít a když je jeden z nás zavolaný na registraci, tak mu ostatní tleskají a aplaudují. A určitě nejsem jediný, ale pokaždé, když scházím z těch schodů a vidím, jak tam ten kluk s rodiči na mě čeká, si začínám dělat obrázek o tom, jaký ten kluk je. A k tomu mi slouží mé smysly. Podle oblečení a účesu, podle množství kufrů nebo jen podle výrazu ve tváři umím vyčíst, jaký by ten kluk mohl být. A to ještě ani nevím jeho jméno. A mnohdy mě chování některých kempáků může přesvědčit o tom, že je to beznadějný případ hned po první hodině. U tehdy mi na mysl přicházejí obavy, že takové dítě nikdy nemůže poznat Pána Ježíše. Často jsem si i říkal, že to dítě nejen nedokážu přivést k Pánu Ježíši, ale navíc mě i zdržuje od toho, abych mohl přivést nějaké jiné.

Bůh si vyvolil Davida a stejně i v dnešní době si vyvoluje ty, kteří v něho uvěří. Ale naším úkolem není k němu dovést tyto vyvolené. Naším úkolem je přivést všechny. Stejně jako tehdy měl Jišaj přivést všechny své syny. Vraťme se k příběhu.

Samuel tam tehdy přišel s představami o tom, jak by ten budoucí král měl vypadat. A jak je vidět, jeho představy se ihned naplnili. Hned první Jišajův syn perfektně zapadal do těch Samuelových představ.
I my máme určité představy o tom, jak by měla vypadat naše práce, naše auto, naše budoucí manželka, naše děti. Dokonce jsou i takoví lidé, kteří si představují i svůj pohřeb. A nemálo z nich to zahrnou do své poslední vůle. Nejde žít bez představ.

Ale co se mi líbí, že přesto Samuel počkal na Boží hlas. Počkal na ujištění. On sám už byl přesvědčený o tom, že před ním stojí ten budoucí král, ale i tak počkal na Boží potvrzení. Nebyl zbrklý.
A chtěl bych ukázat na to, že Bůh překonává naše představy. To, co si my představujme, je oproti tomu Božímu plánu ničím. To si zapamatujte. Jak by to dopadlo, kdyby Samuel pomazal za krále toho nejstaršího syna? Přestože se zdál jako veliký a udatný, tak nakonec z něho byl stejný zbabělec, jako ostatní Izraelci. On nebyl tím neobyčejným služebníkem. A jak to můžu vědět? Podívejte se dál. Když Goliáš tupí Izrael, nikdo až na onoho drobného pasáčka ovcí se mu nepostaví. Přitom tam jeho nejsarší bratr tehdy byl také. Ale měl stejný strach, jako ostatní izraelci.

Ale takovýto charakter není vidět na první pohled. Na první pohled se tento nejstarší bratr zdál být udatný. Ale jak je napsáno, Bůh se dívá na sdce. Vidí hlouběji a dál, než my. My vidíme jen to, co je na nás. Ale Bůh vidí i to, co je v nás.

A chtěl bych vás povzbudit. Může se stát, že Bůh nenaplní vaše nebo i mé představy. Stejně jako nenaplnil i ty Samuelovy. Dal něco na pohled menšího, hubenějšího. I to se nám může stát, že nám Bůh dá něco, co je oproti těm našim představám chudé. Ale nezapomeňme na to, že Bůh vidí dál než my a ví moc dobře, že to chudší, hubenější a slabější, nakonec bude tím nejlepším, co nám mohl dát.

Žalm 147.10-11
Netěší ho síla koně, nemá zalíbení v svalech muže. Hospodin má zalíbení v těch, kdo se ho bojí, v těch, kdo čekají na jeho milosrdenství.


2. NEOBYČEJNÝ ÚKOL (17-20)

17Jišaj vybídl svého syna Davida: "Vezmi pro své bratry éfu praženého zrní a těchto deset chlebů a běž do tábora za svými bratry.
18Těchto deset homolek sýra doneseš veliteli nad tisíci. Navštívíš své bratry s přáním pokoje a převezmeš od nich vzkazy.
20Za časného jitra přenechal David stádo hlídači, naložil si všechno a šel, jak mu Jišaj přikázal. Když přicházel k ležení, vojsko vycházelo, řadilo se a vydávalo válečný pokřik.

Toto zaúkolování Davida jsem sice nazval neobyčejným, ale přitom na něm na první pohled nic neobyčejného není. Naopak. Bylo velice obyčejné. Při přemýšlení nad tímto příběhem jsem si uvědomil, že mám s Davidem něco společného. Oba dva jsme vyrůstali jako ti nejmladší v domě. Jako nejmladší jsem vždy schytal tu nejhorší a nejpodřadnější práci. Když můj starší brácha šel opravovat motorku nebo auto, já musel jít hrabat listí, sekat trávu, nebo cokoliv nepodstatného. Vždy jsem si přál být tím důležitým v očích ostatních. Opravit auto neumí jen tak někdo, ale vzít do ruky hrábě může opravdu každý. A já si přál být tím výjímečným.

A věřím tomu, že tehdy to pro Davida mohlo být podobné. Jeho bratři šli válčit, zatímco David musel zůstat tam, kde býval nejčastěji - na pastvině u ovcí. A najednou dostane od otce úkol, aby něco těm svým bratrům donesl. Já osobně bych si pomyslel: ,,Tak k tomu se jim hodim, abych jim ještě dělal poskoka.´´

A aby toho nebylo málo, připomeňme si, že v té době měl David za sebou službu u Saula, kde hrál na citaru. Z královského paláce se dostal zpět na pastvinu k ovcím.

Nechtěl bych, abyste si mysleli, že si myslím, že to takto David cítil. To není můj cíl, abychom viděli Davida v tomto světle. Spíš jsem se snažil vžít do role Davida a ukázat vám, jaké myšlenky by se mi nejspíš honily hlavou.
V každém z nás je touha být důležitým, váženým a ctěným. A tato touha nás nutí být lepší než ostatní. Porovnáváme se a snažíme se překonat lidi okolo nás. Ale chtěl bych připomenout Pána Ježíše. On, ten který opravdu byl lepší než všichni ostatní, se nebál ponížit a začít umývat nohy učedníkům. A když to dokončil, co řekl? Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat.

To je myslím veliké tajemství neobyčejné služby Bohu. Stát se malým, aby nás Bůh mohl učinit velikými služebníky. Protože kdo byl věrný v málu, toho Pán ustanový nad mnohými. Davidova neobyčejná služba Bohu začíná poslušností v malém úkolu. Ale jak je vidět, Bůh si jeho poslušnost použil k tomu, aby osvobodil Izraele od Pelištejců.

A Bůh nás taky nemusí nutně poslat rovnou na ty bojové linie. Možná nás posílá do obyčejných každodenních situací. Ale co je úžasné, že Bůh se skrze nás dokáže VELICE oslavit i skrze malé věci.

3. NEOBYČEJNÁ VÝZVA (8-11)

1.Samuelova 17.8-11
8Goliáš stával a volal na izraelské řady. Říkal jim: "Proč vycházíte a řadíte se k bitvě? Což nejsem já Pelištejec a vy služebníci Saulovi? Vyberte si někoho, ať ke mně sestoupí.
9Když mě v boji přemůže a zabije mě, budeme vašimi otroky. Avšak jestliže já přemohu jeho a zabiji ho, budete vy našimi otroky a budete nám sloužit."
10A Pelištejec dodával: "Dneska jsem potupil izraelské řady. Vydejte mi někoho a budeme spolu bojovat."
11Kdykoli Saul a celý Izrael slyšeli tato Pelištejcova slova, děsili se a velice se báli.

Většina z nás ještě nebyla ve válce. Nikdo z nás nejspíš neví, jaké to je, když vidíte svého protivníka a čekáte, až se proti vám rozeběhne. Ani si to neumím představit, jak dlouhé a náročné musí být čekání před bitvou. Díky Bohu jsem to nezažil. Ale věřím, že to vyžaduje velikou odvahu postavit se do té válečné linie. Člověk, který není připravený na smrt, na takovém místě nemá co dělat.

Jak je vidět v 8. verši, izraelští vojáci se připravovali k bitvě. Byli připraveni se postavit tváří tvář smrti. Pro mě už tak byli hrdinové. Já bych asi utelk dříve, než bych vůbec Goliáše zahlédl. Ale proč se mu tedy nikdo nechtěl postavit? Vždyť ti vojáci byli připraveni na bitvu, byli připravení na boj. Určitě hlavním důvodem, proč se mu nikdo nechtěl postavit, byl sám Goliáš. Snažil jsem se zjistit výšku Goliáše a došel jsem k různým výpočtům, ale všechny se přibližovali k 3,5 metru. To už je pořádná výška. Když k tomu přidáme to, že byl Goliáš vychováván k zápasení, tak si neumím představit toho blázna, který by se mu postavil. Proto určitě hlavním důvodem, proč se mu nikdo nepostavil, byl strach z něho. Snad kdyby se tam postavil nějaký obyčejnější pelištejec, tak to už by se mohl nějaký izraelec přemluvit a postavit se mu.

Ale uvědomil jsem si, že to nebyl jen strach o svůj život. Vždyť šli do války s tím, že mohou zemřít. Ale problém byl i v tom, že by mohli svou smrtí uvést svůj národ do rukou Pelištejců. 9Když mě v boji přemůže a zabije mě, budeme vašimi otroky. Avšak jestliže já přemohu jeho a zabiji ho, budete vy našimi otroky a budete nám sloužit."

Tomu říkám teda výzva. Vsadit všechno na jednoho vojáka. A tak se nedivím, že se nenašel ani jeden izraelec, který by šel sám proti Goliášovi. Svou prohrou by nejen zemřel, ale mělo by to o hodně vážnější dopad na celý národ. V poznámkách v bibli mám k tomu připsáno, že otroci v té době museli uctívat i cizí božstva, tedy v našem případě ta Pelištejská.

A proč o tom mluvím? Věřím tomu, že i v našich životech přicházejí podobné výzvy, jako tehdy dával Goliáš. A pokud budeme těmi běžnými bojovníky, tak na ně nedokážeme reagovat. V jednom kázání jsem zaslechl myšlenku o tom, jak je církev jako fotbalový zápas, kde je pár lidí na hřišti a ostatní tisíce lidí jim fandí. A mojí touhou, jak v mém životě tak i ve vašem, je abychom nebyli těmi fanoušky, ale těmi hráči. A nechci, aby nás bylo málo. Toužím potom, aby bylo více hráčů, než fanoušků. Takovou církev totiž chce Pán Ježíš.

Tak kéž si vzpomeneme na Davida až přijde do našich životů nějaká taková výzva. Vsadit všechno, co mám. Z vlastní síly to nemůžeme dát. Ani David se tehdy nespoléhal na svojí sílu. Spoléhal se na Boha.

Efezským 6.10-17
A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy 'opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje' a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také 'přilbu spasení' a 'meč Ducha, jímž je slovo Boží'.


4. NEOBYČEJNÝ HNĚV (23-26)

23Ještě David mluvil se svými bratry, když tu z řad Pelištejců vystoupil soubojový zápasník jménem Goliáš, Pelištejec z Gatu, a mluvil táž slova jako dříve . David je slyšel.
24Všichni izraelští muži, sotvaže toho muže uviděli, dali se před ním na útěk a velmi se báli.
25A nějaký Izraelec řekl: "Viděli jste toho muže, co vystoupil? Vystupuje, aby tupil Izraele. Avšak toho, kdo ho zabije, zahrne král velikým bohatstvím, dá mu svou dceru a jeho rod učiní v Izraeli svobodným."
26David se tázal mužů, kteří u něho stáli: "Cože dostane muž, který zabije tohoto Pelištejce a sejme z Izraele potupu? Vždyť kdo je ten neobřezaný Pelištejec, že tupí řady živého Boha?"

Nejprve jsem se chtěl krátce pozastavit nad tím 23. veršem. Je v něm krásně vidět, jak Bůh Davida přivedl ve správnou dobu na správné místo. V 16. verši je totiž napsáno, že Goliáš takto tupil Izraelce za časného jitra a navečer. A ve 20. verši čteme, že David za časného jitra přenechal stádo ovcí hlídačům a vydal se na cestu. Pokusil jsem se přibližně zjistit vzdálenost od Betléma do toho údolí posvátného stromu, kde byli ti vojáci. Vzdušnou čarou to je něco kolem 18 km. David si přivstal a Bůh ho dovedl přesně v pravý čas na správné místo. Představte si, že by si přispal. To by do toho tábora přišel někdy dopoledne a tím pádem by neslyšel Goliášovu výzvu.

Ale pojďme k věci. Goliáš vyzívá Izraelce, ale ti se bojí. Saul aby motivoval své vojáky, vydává na Goliáše odměnu - veliké bohatství, svou dceru a navíc učiní toho bojovníka a jeho rod velikým a svobodným (nejspíše od daní). Řekl bych - takovou celebritu. Saul přesně věděl, co na chlapy platí - peníze, ženy a sláva. A nezbývalo mu nic jiného, než tyto trumfy použít.

Ale moc se mi líbí Davidova reakce. On když se to dozví, co Saul všechno nabízí, se naštve. Jako by řekl něco v tom smyslu: ,,Cože, tak tenhle Pelištejec tu tupí nás a našeho Boha a vy byste ještě potřebovali odměnu za jeho zabití? Nemohl to pochopit. Pro něho byl Bůh tím nejdražším, co v životě měl. A proto nepotřeboval k té bitvě s Goliášem žádnou jinou motivaci. Goliáš v Davidovi zapálil hněv. Protože se navážel do toho, co pro Davida bylo nejdražší - Bůh.

A stejně tak i Pán Ježíš. Ve všech evangeliích je Pán Ježíš tím nejlaskavějším a nejmilujícím člověkem, co tam figuruje. Ale jsou tam i jisté pasáže, kdy je Pán Ježíš rozhněvaný. A že to není jen nějaké naštvání, je vidět na první pohled. Když přijde do chrámu a vidí tam ty směnárníky a prodejce, tak udělá co. Všechny je obejme a požehná jim? Objetí jim nedá, ale jistou formou je požehná. Požehná je výpraskem. Vezme bič a vyžene je odtamtud. A proč? Protože mu záleží v první řadě na Boží cti. Oni dělali z Božího domu tržiště.

A nyní bych chtěl poukázat na jednu konkrétní věc, která je v mém životě něco, o čem vím, ale zatím se tomu neumím správně postavit čelem. Je to braní Božího jména nadarmo. Ne, že bych takto mluvil já. Od malička mě rodiče vychovávali v tom, že nemám brát Boží jméno do úst nevhodně. Ale s čím zápasím a často prohrávám, jsou ostatní lidé v mém okolí. Kolikrát za den někdo vedle mě řekne Ježišmaria, panebože, o my god (OMG), můjbože, bohužel atd. A co myslíte, kolikrát za den těm lidem řeknu, ať si mého Boha, nebeského Otce, neberou do úst? Ani jednou. A to nemusím být nutně mezi nevěřícími. Je plno upřímně věřících lidí, kteří se nebojí komentovat různé situace frází ,,o my gosh´´ a nebo ,,bohužel.´´

A tím bych nechtěl být jako nějaký zákoník a mlátit biblí přes hlavu. Ti lidé si to neuvědomují, netrápí je to. Ale problém je na mojí straně, protože jim to nedokážu říct. A proč jim to nechci říct? Protože je nechci naštvat, nechci je tzv. mlátit biblí přes pusu. Záleží mi na tom, co si o mě myslejí a bojím se je jakkoliv konfrontovat. Ale na druhou stranu se navážejí do mého nebeského Otce, do mého spasitele, který se nebál vzít mé hříchy sebou na kříž. Jako by mi více záleželo na těch lidech a na tom, co si o mě oni myslí, než aby mi záleželo na Bohu a na tom, co si On o mě myslí.

Nemusí to být pouze to braní Božího jména nadarmo. To je jen první věc, která mě napadla, když jsem o tom uvažoval. Mohou to být ale i jiné situace, do kterých se často dostáváme.

Jsem zatím stejný jako ti Izraelci. I jim určitě vadilo, že Goliáš tupí jejich Boha. Ale jejich strach byl větší, než ten jejich hněv. A to je to tajemství neobyčejného služebníka. Nebojí se riskovat svůj život za Boží jméno. Neobyčejnému služebníkovi záleží prvně na Bohu. A pokud vidí nějaké bezpráví, jeho hněv (pro správnou věc) nic nezastaví. To se učme. Aby byl Bůh na prvním místě v našich životech.

Efezským 4
26 'Hněváte-li se, nehřešte.' Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce
27 a nedopřejte místa ďáblu.
29 Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost.


5. NEOBYČEJNÁ LEŽ (28-29)

28 Jeho nejstarší bratr Elíab však slyšel, jak mluvil s muži. Elíab vzplanul proti Davidovi hněvem a okřikl ho: "Proč jsi sem přišel? Komu jsi nechal ten houfeček ovcí na stepi? Však znám tvou drzost i tvé zlé srdce! Přišel jsi sem dolů, aby ses mohl dívat na bitvu."
29 David se otázal: "Copak jsem udělal? Nejde o královo slovo?"

Satan je ten největší a zároveň nejšikovnější lhář. On vlastně ani nemůže říkat nic jiného, než lži. Svou lží přivedl Adama s Evou do hříchu. A od té doby nás svými lži krmí. Je to krásně vidět na Davidovi. David slyší Goliáše a ihned proti němu vzplane Božím hněvem. A všimněte si, že jakmile David získá kuráž k tomu, aby šel proti Goliášovi, přichází jeho nejstarší bratr a snaží se mu to nadšení sebrat. A co Davidovi začal říkat? Lži. Začal Davida přesvědčovat o tom, že má zlé srdce. Začal ho schazovat a zesměšňovat. Chtěl mu podlomit to sebevědomí, které právě získal. "Proč jsi sem přišel? Komu jsi nechal ten houfeček ovcí na stepi? Však znám tvou drzost i tvé zlé srdce! Přišel jsi sem dolů, aby ses mohl dívat na bitvu."

Vnímám, že to je přesně to, co Ďábel dělá u každého z nás. Jakmile jsme probuzení a povzbuzení pro službu Bohu, tak najednou přicházejí do našich životů různé lži a přesvědčují nás, proč tu službu nemůžeme dělat. Přesvědčují nás o tom, že za takovou věc nejsme způsobilí a mohou se snažit podkopat naši víru a důvěru v Boha. Takové lži přicházejí buď od jiných lidí, nebo přímo do naší mysli. A nezapomeňme, že Satan přesně ví, jak nejlépe nám ty lži naservírovat.

Jak jsem již říkal, s Davidem mám společné to, že jsme oba dva vyrůstali jako ti nejmladší v domě. A tak jsem si uvědomil, jak velikou zbraň si Satan použil. Kdyby za Davidem přišel někdo cizí a začal mu takto lhát, tak by to Davida vůbec nedokázalo zastavit. Možná by si ho David ani nevšímal. Ale něco jiného je, když za vámi přijde váš nejstarší sourozenec.

Moje nejstarší ségra v mém dětství pro mě byla velikou autoritou. První byl taťka. Co řekl, to platilo. Potom byla mamka, a hned za nimi byla ségra. Další ségra se vždy pokoušel nade mnou mít nadvládu, ale u ní už jsem se tak lehce nedal a tak jsme se často prali a válčili. Ale moje nejstarší ségra když něco řekla, tak jsem jí poslechl. A dodnes, když s něčím vážným potřebuji poradit, tak je to ona, za kým jdu pro radu. A proto si mysím, že to byla pro Davida celkem těžká zkouška - vzepřít se nejstaršímu bratru.

Být neobyčejným služebníkem znamená čelit lžím. Ale nejsme na to sami. Když přicházejí do našich životů různé otazníky a nebo se Satan snaží podkopat naší víru, naslouchejme Duchu svatému, protože on je Pravda.

Jan 16
13Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít.
14On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne


6. NEOBYČEJNÁ KURÁŽ A NEOBYČEJNÉ SVĚDECTVÍ (32-37)

32 David Saulovi řekl: "Člověk nesmí klesat na mysli. Tvůj služebník půjde s tím Pelištejcem bojovat."
33 Saul Davidovi odvětil: "Nemůžeš jít proti tomu Pelištejci a bojovat s ním. Jsi přece mladíček, kdežto on je bojovník od mládí."
34 David řekl Saulovi: "Tvůj služebník byl pastýřem ovcí svého otce. Když přišel lev anebo medvěd, aby odnesl ze stáda ovci,
35 hnal jsem se za ním a bil jsem ho a vyrval mu ji z tlamy. Když se proti mně postavil, chytil jsem ho za dolní čelist a bil jsem ho, až jsem ho usmrtil.
36 Tvůj služebník ubil jak lva, tak medvěda. A tomu neobřezanému Pelištejci se povede jako jednomu z nich, protože potupil řady živého Boha."
37 A David dodal: "Hospodin, který mě vytrhl ze spárů lva a medvěda, ten mě vytrhne i ze spárů tohoto Pelištejce." Saul tedy Davidovi řekl: "Jdi; Hospodin buď s tebou!"

Kde se v Davidovi vzalo to hrdinství? Jakto, že z takového množství vojáků to byl právě tento mladíček, kdo šel bojovat s Goliášem? Odpověď je přitom jasná. David se opíral o zkušenosti s Bohem. Přestože byl mladý, tak už stihl 2x čelit smrti - medvědovi a lvu. Nevím jak vy, ale já se tedy ještě nikdy nerval se lvem, natož s medvědem. A popravdě doufám, že nebudu muset. Ale David je oba dva ubil holýma rukama. A to chci podotknout, že ani nemusel. Čteme tam, že i lev, i medvěd ukradli ovci a David za nimi běžel a tu ovci jim vzal. Tak tomu tedy říkám odvaha, skoro to hraničí s hloupostí z mého pohledu. Asi bych svůj život neriskoval za jednu ovci. Ale Davidův charakter je ohromující. Pokaždé doufal v Boží pomoc. Nebál se riskovat svůj život, protože věděl, že tam na to není sám.

A to je to, co bych chtěl v našich životech probudit. Víru v Boží záchranu a vedení. Ale ještě bych chtěl ukázat na to, že se David nebál jít proti Goliášovi, protože měl tyto úžasné zkušenosti s Bohem. Opíral se o to, co s Bohem zažil.

Chápu, že asi nikdo nemáme tak bohaté zkušenosti, jako David. Ale nikdo z nás nemůže říct, že zatím v ničem nemá zkušenost s Bohem. Každý jsme zažili Boží jednání v různých situacích. Tak proč, když přijde ten Goliáš do našeho života, jsme jako ti ostatní bojovníci a bojíme se?

Problém je v našem zapomínání. Zažijeme, jak Bůh zázračně vyřeší nějakou složitou situaci. Ale jakmile příště přichází další taková situace, tak zase nevěříme, že to Bůh nějak vyřeší. A to mi vždy připomene učedníky. Kolik zázraků zažilli v blízkosti Pána Ježíše. A kolikrát se jim jakoby už konečně otevřeli oči a poznali, že je to Boží syn. Ale o pár veršů dál přichází zase další problém a oni jsou zase zoufalí a bezmocní. Jedním z příkladů je pro mě nasycení 5 000 mužů. Lidé potřebují nasytit a tak Pán Ježíš pověřuje učedníky. A první nápad, je vzít všechny peníze a za ně nakoupit jídlo. Poté, co s Ježíšem zažilli ten první zázrak v Káně Galilejské, utišení bouře, vzkříšení Jairovi dcery a mnoho dalších zázraků. Jak moc jsme jim podobní.

Ale tyto zážitky s Bohem nejen pomohli Davidovi být udatným, ale zároveň pomohli Saulovi uvěřit, že je David schopný Goliáše porazit.

Jak jsem již v prvním bodě zmiňoval, snad každý o Davidovi pochyboval. Dokonce i Saul mu nechce dovolit jít proti Goliášovi. Saul byl v nepříjemné pozici. Žádný z jeho vojáků se nechtěl utkat s tím obrem, a tak je donucen na něho vypsat odměnu. Ale ani na tu nikdo nereaguje, jen jeden mladý pasáček ovcí. Kdyby to byl kterýkoli jiný voják. Ale pasáček ovcí? Nemůžeme se Saulovi divit, že ho tam nechce pustit. V sázce je příliš mnoho, nejen Davidův život, ale celý izraelský národ. Kdyby David prohrál, celý Izrael by musel být otroky Pelištejců.

Tak jakto, že Davidovi Saul nakonec dovolit jít do toho boje? Odpověď je v tom textu. David vydal svědectví o tom, jak přemohl lva i medvěda. A na základě tohoto svědectví David Saula přesvědčil o tom, že je schopný se postavit i tomuto obru. A Saul tomu uvěřil. Kdyby tomu neuvěřil, neposlal by ho tam.

Svědectví je myslím základ evangelia. Vždyť evangelium je svědectví o tom, co Bůh udělal skrze svého Syna. Ale co chci zdůraznit, dokud lidem neřekneme o tom, jak konkrétně Bůh změnil náš život, pak lidem budeme říkat jen ,,teorii´´. Dokud ti lidé neuvidí přímo na nás ten důsledek naší víry, pak nám neuvěří. Představte si, že by David za Saulem přišel a řekl: Bůh slíbil ve svém slově, že svůj lid ochrání a že nenechá spravedlivého padnout do rukou bezbožníka. A klidně něco takového mohl říct. Je to totiž pravda. Bůh takových slibů dal plno. Ale uvěřit v teorii není lehké, skoro bych řekl nemožné. David by tím Saula nepřesvědčil. Zas takovou víru by Saul v sobě nenašel. David ale Saulovi svým svědectvím tuto pravdu, že Bůh svůj lid miluje a chrání, ukázal skrze jeho osobní svědectví. Jako by řekl: ,,Hele Saule, mám důkaz o tom, že mě Bůh chrání. Postavil jsem se jak lvu, tak medvědovi a oba dva jsem je přemohl. Bůh tam tehdy se mnou byl. A proto vím, že i dneska tam se mnou Bůh bude a vydá mi do rukou toho bezbožníka´´.

Neobyčejný služebník vydává neobyčejné svědectví o tom, jak ho Bůh provázel životem, jak ho měnil a pomáhal. A neříkejte mi, že nemáte co říct. Sám si často neumím vzpomenout na něco ,,velikého´´ v mém životě, ale to neznamená, že se nic velikého nestalo. Ba naopak. Děje se to každý den.


7. NEOBYČEJNÉ VÍTĚZSTVÍ (40-49)

40 Vzal si do ruky svou hůl, z potoka vybral pět oblázků, vložil je do své pastýřské torby, do brašny, a s prakem v ruce postupoval proti Pelištejci.
41 Pelištejec se k Davidovi pomalu přibližoval a před ním jeho štítonoš.
42 Pelištejec se podíval, spatřil Davida a pohrdl jím, protože to byl mladíček, ryšavý, krásného vzhledu.
43 Pelištejec na Davida pokřikoval: "Copak jsem pes, že na mě jdeš s holí?" A Pelištejec zlořečil Davidovi skrze své bohy.
44 Pokřikoval na Davida: "Pojď ke mně, ať vydám tvé tělo nebeskému ptactvu a polnímu zvířectvu."
45 Ale David Pelištejci odpověděl: "Ty jdeš proti mně s mečem, kopím a oštěpem, já však jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských řad, kterého jsi potupil.
46 Ještě dnes mi tě Hospodin vydá do rukou. Zabiji tě a srazím ti hlavu. Ještě dnes vydám mrtvoly z pelištejského tábora nebeskému ptactvu a zemské zvěři. Celý svět pozná, že při Izraeli stojí Bůh.
47 A celé toto shromáždění pozná, že Hospodin nezachraňuje mečem a kopím. Vždyť boj je Hospodinův. On vás vydá do našich rukou."
48 Když Pelištejec vykročil a přibližoval se k Davidovi, David rychle vyběhl z řady proti Pelištejci.
49 David sáhl rukou do mošny, vzal odtud kámen, vymrštil jej z praku a zasáhl Pelištejce do čela. Kámen mu prorazil čelo a on se skácel tváří k zemi.

David byl už od mládí povolán k tomu, aby skrze něho Bůh učinil VELIKÉ věci. A vítězstvím nad Goliášem se mu otevřela ta cesta. A věřím tomu, že i nás si Bůh povolává k určitým věcem. Někoho k těm ,,větším´´ (např. David Willkerson) a někoho ke zdánlivě malým. Vlastně bych řekl, že ani nezáleží na tom, jak moc důležitou a velikou věc děláme. Jak jsem již v prvním bodě zmiňoval, Bůh se nedívá tak, jako člověk. Bůh se dívá k srdci. Je moje a vaše srdce připraveno sloužit Bohu s radostí a láskou? Je mnoho lidí, co touží po tom, aby dělali veliké zázraky, možná podobné, jako David. Ale přitom Davidovi nešlo o to bohatství, slávu nebo princeznu. Kdyby mu o to šlo, tak by si u Saula vydupal tu odměnu, jakou sliboval. Ale jak můžeme v další kapitole vidět, tak se David tohoto slibu vzdal. Je to vidět na tom, jak si chce později David vzít Saulovu dceru. Saul tehdy už chce Davida zabít a tak mu dá za úkol přinést 100 pelištejských předkožek. Ale proč by je měl David nosit, když už tehdy porazil Goliáše? David se své odměny vzal a později si jí odslouží znovu.

Tak veliké a důležité vítězství mohlo Davida přivést k pýše. Věřím tomu, že se Satan snažil v Davidovi vzbudit pýchu. Stejně jako se snaží i u nás, přestože se nám podaří jen něco nepatrného, v porovnání s Davidovým vítězstvím.

Ale líbí se mi, že David svou výhru připisuje Bohu ještě dříve, než stihne vložit kameny do praku.

Při čtení toho příběhu mě překvapila a oslovila ještě jedna věc. Goliáš měl štítonoše (41). Pokud ho měl, proč ho tedy nakonec David dokázal zabít prakem? Goliáš věděl o své slabině. Byl ohromný a v přímém souboji by se mu nikdo nevyrovnal, ale na dálku byl lehce zranitelný. A proto se to snažil vyřešit štítonošem. Ale jakto, že mu to nepomohlo? Myslím že to bylo jeho vlastním přístupem k Davidovi. Kdyby se proti němu postavil nějaký svalnatý obrněný voják, Goliáš i ten jeho štítonoš by se mnohem více soustředili. Ale když se tam proti němu postavil mladý pasáček ovcí, Goliášova obezřetnost se vytratila. Podceněním Davida se odsoudil ke smrti.

Mohou námi lidé pohrdat. Můžeme ostatním připadat jako blázni, hlupáci, jako ti psi (viz David). Ale pokud budeme mít svojí identitu v Pánu Ježíši, budeme vědět kým jsme - Božími dětmi. A v takovém případě nás žádná lež nedokáže přesvědčit o opaku.


P.S. pro čtenářku Ivetu či další lidičky, tady je můj mail, ozvěte se mi, rád se s Vámi pobavím konkrétněji, navzájem se můžeme povzbudit :-)

email: zajakiki@seznam.cz

GEDEON - (NE)OBYČEJNÝ SLUŽEBNÍK

19. července 2017 v 11:07 | Kristián Zajíc

Soudců 6.1-2 a 11-24
Izraelci se dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. Proto je Hospodin vydal na sedm let do rukou Midjánců. Ruka Midjánců na Izraele mocně doléhala. Izraelci si dělali před Midjánci úkryty na horách, v soutěskách, v jeskyních a na nepřístupných vrcholcích.
I přišel Hospodinův posel a posadil se v Ofře pod posvátným stromem, který náležel Jóašovi Abíezerskému; jeho syn Gedeón mlátil pšenici v lisu, aby s ní utekl před Midjánci. Hospodinův posel se mu ukázal a oslovil jej: "Hospodin s tebou, udatný bohatýre!" Gedeón mu odpověděl: "Dovol, můj pane, je-li s námi Hospodin, proč nás tohle všechno potkává? Kde jsou všechny jeho podivuhodné činy, o nichž nám vypravovali naši otcové? Říkali: 'Což nás Hospodin nevyvedl z Egypta?' Ale teď nás Hospodin zavrhl a vydal do rukou Midjánců." Hospodin se k němu obrátil a pravil: "Jdi v této své síle a vysvobodíš Izraele z rukou Midjánců. Hle, já tě posílám." On mu však namítl: "Dovol prosím, Panovníku, jak bych mohl Izraele vysvobodit? Můj rod je v Manasesovi nejslabší a já jsem v otcovském domě nejnepatrnější." Ale Hospodin mu řekl: "Protože já budu s tebou, pobiješ Midjánce jako jediného muže." Tu jej požádal: "Jestliže jsem opravdu našel u tebe milost, dej mi nějaké znamení, že se mnou mluvíš ty sám. Jenom se odtud nevzdaluj, dokud k tobě nepřijdu. Rád bych přinesl dar a předložil ti jej." Odpověděl: "Zůstanu, dokud se nevrátíš." Gedeón odešel a připravil kůzle a nekvašené chleby z éfy mouky. Maso vložil do košíku, vývar nalil do hrnce, vynesl to k němu pod posvátný strom a nabídl mu to . Posel Boží mu poručil: "Vezmi maso a nekvašené chleby a polož je na toto skalisko; vývar vylej." On tak učinil. Hospodinův posel se dotkl koncem napřažené hole, kterou měl v ruce, masa a nekvašených chlebů. I vyšlehl ze skály oheň a pohltil maso i nekvašené chleby, zatímco Hospodinův posel mu zmizel z očí. Tu Gedeón shledal, že to byl Hospodinův posel, a zvolal: "Běda mi , Panovníku Hospodine, vždyť jsem viděl Hospodinova posla tváří v tvář!" Hospodin jej však uklidnil: "Pokoj tobě; neboj se, nezemřeš." I vybudoval tam Gedeón Hospodinu oltář a nazval jej: "Hospodin je pokoj." Je v abíezerské Ofře až dodnes.

Co to znamená být neobyčejný?
Synonymem slova obyčejný je např. běžný, obviklý nebo normální.
Tudíž neobyčejný znamená něco, co není běžné, je to neobvyklé a vyjímečné. A přesně takovým služebníkem Gedeon byl. Já bych se chtěl v následujících kázáních věnovat nejen Gedeonovi, ale i dalším neobyčejným Božím služebníkům, o kterých můžeme v Božím slově číst. A proč jsem je nazval neobyčejnými? Protože v určitých vlastnostech byli vyjímeční, odlišní od zbytku ,,normálních,, lidí. A to je myslím přesně to, k čemu jsme byli Bohem povoláni - abychom nebyli pouhými normálními křesťny, ale abychom každý byl v něčem neobyčejný a nenahraditelný. A také aby naše skutky byli neobyčejné. Bůh se s obyčejností nespokojí, on touží po vyjímečnosti. A proto bych rád poukázal na různé vlastnosti těchto neobyčejných lidí, aby nám na nich Duch svatý ukázal, v čem přidat a čemu se vyhnout.
V dnešním textu jsem našel 7 neobyčejných věcí, jaké Gedeona mohli utvářet a nebo naopak přesvědčit, proč Bohu nesloužit. Věřím, že i my se můžeme dostat do podobných situací, tak kéž mě i Vám Gedeon bude sloužit jako příklad (ať už dobrý nebo špatný) k tomu, jak vyrůstat do podoby Božího neobyčejného služebníka/ce.


P.S. je to hooodně dlouhé, já to měl na 2 kázání, takže doporučuji si to přečíst na více etap, je tam hodně myšlenek ;-)


1. NEOBYČEJNÝ POZDRAV (11-12)

I přišel Hospodinův posel a posadil se v Ofře pod posvátným stromem, který náležel Jóašovi Abíezerskému; jeho syn Gedeón mlátil pšenici v lisu, aby s ní utekl před Midjánci. Hospodinův posel se mu ukázal a oslovil jej: "Hospodin s tebou, udatný bohatýre!"

Co si představíte pod pojmem UDATNÝ BOHATÝR?
Tuto otázku jsem položil několik lidem, aniž by tušili, z jakého příběhu jsem to vzal. Shodli se na tom, že by měl být takový muž nebojácný, upřímný, laskavý, Bohabojný, pokorný, měl by být lidem vzorem.
Co byste řekli tomu, kdybych vám řekl, že jste udatní rytíři? Co ty milý čtenáři, cítíš se jako udatný bohatýr? Považujete se za udatného hrdinu? Ale co kdyby vám to řekl Pán Ježíš, že jste udatní rytíři? Já osobně bych mu řekl: ,,Pane Ježíši, to musí být nějaký omyl, já moc udatný nejsem. Ano, ve tmě se moc nebojím, ale stačil by mi malý slepíš a už bych byl na stromě. To jsi se nějak spletl.
A když se podíváme na Gedeona, ani on tou odvahou nijak neoplýval. V 11. verši čteme o tom, že mlátil pšenici, aby mohl utéct před Midjánci. To není moc ,,příkladné chování´´´udatného rytíře. Gedeon byl zbabělec, stejně jako celý Izrael. Všichni se báli Midjánců.

Proč Hospodin Gedeona nazval udatným bohatýrem? Lhal? Vždyť jím ale nebyl. Ne, nelhal. Hospodin mluvil o tom, co bylo uvnitř Gedeona. Mluvil o tom, čím Gedeon mohl být. A stejně tak i u nás Bůh přesně ví, co se v nás skrývá, ví, čeho jsme schopni. Věděl mladý Ainstein, že jednou bude nejvýznamnějším vědcem všech dob? A co ty, věděl jsi jako mladý, čím budeš dneska? Bůh to věděl ještě před tvým narozením. V Gedeonovi bylo to hrdinství, ale strach byl o něco větší. Bůh přesně ví, co v nás je a ví, kam to dotáhneme. A proto Gedeona nazývá udatným bohatýrem. Ale položil jsem si otázku, jestli platí toto udatné bohatýrství i pro mě?
A dospěl jsem k názoru, že Bůh chce, abychom také byli udatní rytíři. Udatnost = nebojácnost. K té jsme byli povoláni. Neměli bychom se bát jiných lidí, neměli bychom se bát budoucnosti, okolností a dokonce ani jiných nebeských mocností. Dokonce ani té tělesné smrti bychom se neměli bát. Jsme-li Božími dětmi, pak bychom se měli bát pouze jednoho jediného - Boha.

Matouš 10.28
A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může i duši i tělo zahubit v pekle.


2. NEOBYČEJNÉ REPTÁNÍ (13)

Gedeón mu odpověděl: "Dovol, můj pane, je-li s námi Hospodin, proč nás tohle všechno potkává? Kde jsou všechny jeho podivuhodné činy, o nichž nám vypravovali naši otcové? Říkali: 'Což nás Hospodin nevyvedl z Egypta?' Ale teď nás Hospodin zavrhl a vydal do rukou Midjánců."

Nazval jsem to sice neobyčejným reptáním, ale v zásadě je velice obyčejné.
V dnešní době je totiž takovéto reptání na denním pořádku. Všichni máme tendence porovnávat se s ostatními. Hlavně, aby nás někdo o něco neošidil. Jsme schopni se navzájem žalovat a soudit kvůli tomu, že někdo dostal víc, než my, přestože jsme si měli oba měli zasloužit stejný díl. A žel to neplatí jen na lidi ve světě, ale už i mezi křesťany se to objevuje.

A i Gedeon takto reptal. Nechtěl si připustit, že s ním je Hospodin. Kdyby tu Hospodin byl, tak by se nedělo to, co se děje. On věřil v Boha, ale myslel si, že je někde pryč, snad že už na Izrael zapomněl. Jo dříve, to tu ten Bůh byl, zachránil Izrael. Ale dneska už má něco jiného na starosti, už mu na nás nezáleží.
To jsou ty pasti, které si Satan používá i dnes a investuje do toho veliké úsilí. Přesně toto se nám snaží každý den předhazovat. Bůh na tebe zapomněl. Jo tehdy, u tvých rodičů, to tu ještě byl. A i dneska je třeba u mého souseda, u mého kazatele, ale u mě určitě už není. Jsem tu na všechno sám. Protože pokud by tu Bůh byl, tak by mě nenechal v takové situaci, v jaké jsem.

A řekněme si na rovinu, Gedeon měl proč reptat. Izrael sice hřešil proti Bohu, ale on byl Bohu věrný. A proč to můžu tvrdit? Protože Bůh ho v dalších verších vyzval, aby zbořil Baalův oltář, který byl jeho otce. Kdyby měl Gedeon svůj oltář, neřekl by nejdřív Bůh, aby zbořil svůj oltář a potom šel zbořit i ten otcův? Gedeon Baalovi nesloužil. On zůstal věrný Hospodinu. A proto se nemůžeme divit, že reptal. Viděl, jaké bezpráví se mu děje, přestože je Bohu věrný. A to byla ta úrodná půda pro Satana, kam mohl zasít to semínko hořkosti.

Porovnejme 1 a 13 verš:
Izraelci se dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. Proto je Hospodin vydal na sedm let do rukou Midjánců.

Říkali: 'Což nás Hospodin nevyvedl z Egypta?' Ale teď nás Hospodin zavrhl a vydal do rukou Midjánců."

To je přesně ono. Bůh Izrael vydal do rukou Midjánců. A Gedeon si to uvědomuje, ale k tomu si přidal slovo ,,zavrhl´´. Vidíte? Bůh něco dopustil, ale Satan Gedeona přesvědčil o tom, že je Bůh nadobro zavrhl. Už s nimi nechce mít nic společného. Zde je prakticky vidět to pořekadlo, že Bůh dopouští, ale neopouští. Zapamatujme si to. Naučme se nereptat, ale být spokojení s tím, co máme - oběť Pána Ježíše, nový život.

Jób 19.25-27
Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem. A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha, já ho uzřím, pro mne tu bude , mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mém nitru.


3.NEOBYČEJNÁ ODPOVĚĎ (14)

Hospodin se k němu obrátil a pravil: "Jdi v této své síle a vysvobodíš Izraele z rukou Midjánců. Hle, já tě posílám."

Čekali byste takovou odpověď? Když jsem nad tím přemýšlel, došlo mi, že mou reakcí na cizí reptání vždy bylo buď soucítění a nebo nepochopení. Kdykoli někdo reptá, máme tendence se buď k němu přidat a nebo ho napomenout, ať toho nechá, že jsou na tom například jiní hůř a že tento člověk řeší ,,hlouposti,,.
Ale Pán Ježíš na to reaguje úplně jinak. Mohl mu přitakat a říct, že má pravdu...tím by jeho sebelítost znásobil. Podporoval by to jeho reptání.Krásným příkladem nám mohou být lidé u doktora, v obchodě, v MHD, v práci. Stačí, když se nahodí téma jako vláda, vztahy v rodině, nákupy, nemoci atd. a z těchto témat se rozvine tak vášnivý rozhovor, že mnohdy lidé odcházejí nejen ještě více naštvaní, ale navíc i zdeptaní, neboť si uvědomují, že si sice stěžují, ale je jim to houby platné. Ale líbí se mi, že Pán Ježíš nenechal Gedeona se topit ve své sebelítosti.

On ho motivoval k tomu, aby s tím něco udělal. Gedeon viděl problém a naříkal. Ale Pán Ježíš ho nechtěl nechat v tomto stavu. Chtěl z něho mít neobyčejného služebníka a proto mu řekl něco jako: Gedeone, tvé reptání je správné, ale zbytečné. Nikomu tím neprospěješ. Pokud se ti to nelíbí, tak se tomu vzepři. Neplýtvej svou silou v stěžování si, ale raději běž a změň to. Je dobře, že se ti to nelíbí. Tak se tomu vzepři!
A to je pro mě a pro vás další výzvou: Jestliže chceš být neobyčejný služebník, pak si nestěžuj, ale jednej. Nelíbí se ti něco doma, v práci, ve sboru? Pak je ti k ničemu tvé reptání. Akorát riskuješ to, že se někdo od tebe nakazí. Reptání je velice nakažlivá nemoc. A Ježíšova církev nemůže a nesmí být reptající církví. Nestěžujme si. Jednejme. Bůh nás k tomu vybízí a vysílá.

Na intru jsem celé 4 roky bydlel s mým kamarádem. On byl menší postavy, vážil tak 50 kilo a tudíž byl v nevýhodě při jakémkoliv sportu. Ve škole jsme často hráli florbal. Ovšem ten náš florbal byl něco mezi hokejem a ragby. Jeden z našich spolužáků hrál dost tvrdě a fauloval. A ten můj spolubydlící to vždy kvůli své postavě nejvíce odnesl. Na pokoj vždy přišel rozzuřený, že ho ten Lukáš zase ošklivě zfauloval a zapřísahal se, že příště se mu postaví a nenechá si to líbit. A takto to bylo každý tělocvik. Nikdy se mu nepostavil. Když příště došlo na lámání chleba, můj spolubydla na to neměl odvahu. To byl přesně Gedeon.

A já si uvědomil, že jsem taky takovým vzorem Gedeona. V klidném prostředí si stěžuji, ale jakmile přijde na lámání chleba, tak najednou už ta moje síla, kterou jsem měl, se vytrácí. Znáte to taky? A právě do toho vstupuje Pán Ježíš a říká: "Jdi v této své síle. Hle, já tě posílám´´


4. NEOBYČEJNÁ VÝMLUVA (15)

On mu však namítl: "Dovol prosím, Panovníku, jak bych mohl Izraele vysvobodit? Můj rod je v Manasesovi nejslabší a já jsem v otcovském domě nejnepatrnější."

Gedeon viděl problém, vadil mu, ale jakomile ho Bůh vyzval k tomu, aby s tím něco udělal, tak si začal hledat výmluvy, proč to nejde.

Ale to není náš případ, my si výmluvy nikdy nehledáme. Můžeme říct ,,AMEN´´? Já tedy nemůžu. Výmluvy jsou jedním z mnoha důvodů, proč se mnoho křesťanů nestane těmi neobyčejnými služebníky. Kdykoliv mě k něčemu Pán Ježíš vyzíval, vždy jsem jako první hledal výmluvy, proč to nejde. A nejsou to jen ,,hlouposti,, ale můžou to být i velice dobré a přesvědčivé důvody. Někdy nám v uposlechnutí překáží nedostatek času, málo financí. Rád bych vzorově připomněl pár takových výmluv, které mě často přesvědčí, proč nemůžu udělat něco, do čeho mě Pán Ježíš chce poslat.

Pane Ježíši, jsem moc mladý. Jsem moc starý. Jsem moc unavený, nemám čas, vždyť za chvilku musím být tam a tam. Dneska je moc teplo, dneska je moc zima, dneska prší, dneska je zase moc hezky, chtěl jsem spíš na výlet. Nebo například: Pane Ježíši, já nevím, jak bych těm lidem odpověděl, pošli za nimi raději někoho vzdělanějšího.

To je jen hrstka toho, jaké výmluvy nám mohou bránit v tom, abychom uposlechli Pána Ježíše. Sám jsem ho nejednou neposlechl. A víte co? Ono se kolikrát nic zásadního nestane. Neuposlechnete a žijete dál. Ale celý den, týden nebo i delší dobu vás toto neuposlechnutí tíží na srdci.

Nedávno jsem zažil jeden takový moment, kdy mě k něčemu Pán Ježíš nutil a já jsem si i díky Gedeonovi vzpomněl na ty výmluvy a tak jsem Pána Ježíše uposlechl. V úterý ráno jsem si vyrazil na můj oblíbený kopeček, který je kousek nad Libčevsí. Už po cestě se objevovali červánky a tak jsem se bál, že propásnu východ slunce. Proto jsem pospíchal. Ve vesničce pod tím kopečkem je celkem problém zaparkovat. Je tam pouze jedno veřejné místo k stání, kde už nějaké auto stálo. Cesta na kopeček vede podél něčí louky. Proto jsem se rozhodl, že pro tentokrát zaparkuji na té louce. ,,Přeci tu teď v 5 hodin nikomu nebudu překážet´´ Věděl jsem, že jsem na soukromém pozemku, ale doufal jsem, že to nikdo ani nezjistí. Východ slunce jsem stihl a byl to super čas, mohl jsem se ztišit před Bohem a zároveň mu vzdát nejednu chválu. Ale cestou zpět k autu jsem zahlédl nějakého starého pána, jak obrací vidlemi posekané seno na té louce, u které jsem zaparkoval. Zastihl mě u auta a ještě nikdy mi nikdo tak moc nevyhuboval.

Vadilo mu nejen to, že jsem tam pakroval, ale dokonce i to, že jsem šel po jeho posekané louce. Jeho zlé chování mě celkem šokovalo. Nečekal jsem, že by to někomu mohlo takhle moc vadit. Několikrát jsem se mu omluvil s tím, že jsem ho nechtěl naštvat. On však stále křičel a nadával. Nejsem jediný, kdo mu tam takto zastavil. Co jsem pochopil, tak mu tam lidé stávají denodenně. Ovšem já byl asi tím špendlíkem, který tohoto pána propíchl. Nastoupil jsem do auta a chtěl jsem odtamtud zmizet, co nejrychleji to šlo.

Ovšem po cestě tou vesnicí mě Pán Ježíš začal volat k úplně jinému úkolu. Nejprve mi došlo, že bych tomu pánovi měl žehnat. Tak jsem se za něho začal modlit, aby mu Hospodin pomáhal s tou prací, kterou tam dělal. Ovšem v tom mi přišli verše z Jakuba 2. 14-17 Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: "Buďte s Bohem - ať vám není zima a nemáte hlad," ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.
V tu ránu mi bylo jasné, že se musím na tu louku vrátit a tomu člověku pomoct. A tehdy přišli ty výmluvy. ,,Jsi moc unavený, vstával jsi brzy ráno, jeď raději domů. Vždyť ani nemáš hrábě, abys mu mohl pomoct. Nejsi zrovna nejlépe oblečený na práci na louce.´´ Nechtělo se mi znovu s tím mužem mluvit, věděl jsem, že to nebude zrovna příjemná konverzace. Ale přesto jsem věděl, že mě k tomu Pán Ježíš vybízí a že pokud bych ho neuposlechl, tak by mě to dlouho trápilo. Byl bych křesťan teoretik. Teorii bych znal, víru bych měl, ale ty skutky by mi chyběly. Proto jsem se vrátil a tomu pánovi jsem nabídl pomoc.

On mě skoro vyhnal s tím, ať vypadnu. Přesto jsem nemohl. Neměl jsem čím to seno obracet, tak jsem to začal dělat rukama. Bylo tam asi 13 řádků. Prvních pár šlo celkem dobře. Občas na mě ten pán zařval s tím, abych toho nechal a jel pryč. Dokonce i z jeho strany přišla jedna výmluva: ,,dneska bude pršet, nemá to cenu obracet´´. Přesto on stále obracel, a tak jsem také pokračoval. Potom ten pán na mě naposledy zavolal ať už jedu a odjel traktorem na jinou louku. Zůstal jsem tam sám. A tehdy přišla druhá zkouška - abych tam zůstal a tu louku dodělal. Ještě jsem nebyl ani v půlce. Ale věděl jsem, že je to zapotřebí dodělat. Doufal jsem, že ten pán ještě alespoň pojede okolo, aby viděl, že jsem neodešel. Ale to se nestalo, všechno seno jsem ručně otočil a pak jsem už konečně jel domů. A můžu vám říct, že ty dvě hodiny práce mi daly asi víc, než ten výlet na východ slunce. Při té práci jsem se modlil za toho pána a zároveň i za sebe. Uvědomil jsem si, že musím více respektovat cizí věci. Uvědomil jsem si, že Pán Ježíš mi to odpustil, ale zároveň jak moc je důležité, aby mi to i ten pán odpustil. Protože svou chybou jsem ho dovedl do hříchu.

5. NEOBYČEJNÝ SLIB (16.)

Ale Hospodin mu řekl: "Protože já budu s tebou, pobiješ Midjánce jako jediného muže."

Mě tam nejvíce zaujala ta část, že Gedeon pobije Midjánce jako jediného muže. To mi přijde jako VELIKÝ a v našich očích nemožný slib. Kdyby mu Bůh slíbil, že je zvládne porazit, tak to už by byl úžasný slib, ale tomu by se dalo uvěřit. Vžijme se do Gedeona. Hospodin vám řekne, že jednou dokážete porazit Midjánce. Ihned by mi začaly naskakovat představy o tom, jak asi bych to mohl dokázat. No snad bych mohl dokázat přesvědčit Izraelce, abychom se jim vzepřeli. Snad by to i bylo možné. Kdyby mi Bůh řekl, že porazím veliký národ, který mě a celý můj národ utlačuje, asi bych potřeboval velikou dávku víry, ale přeci jen by mě moje přdstavy dokázali přesvědčit o tom, že to je možné. Ale kdyby mi Bůh řekl, že to bude tak jednoduché, jako bych zabil jen jednoho muže, to už by byla jiná situace. Ten veliký národ přeci nejde jen tak lehce porazit. POkud bychom je porazili, tak to bude něco těžkého. Ale určitě to nebude procházka růžovým sadem. Chápete, co tím myslím?
Ale Hospodin se nebojí slibovat takové věci, které si ani neumíme představit. V bibli není žádný Boží slib, který by byl obyčejný, kterému by bylo jednoduché uvěřit. A mnohdy ti lidé, kterým to Bůh slíbil, pochybují, že by to bylo možné.

Např. Noe - Gen. 6.13-14 I řekl Bůh Noemu: "Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí. Udělej si archu z goferového dřeva.

Abraham - Gen. 15.3-6 Abram dále řekl: "Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?" Hospodin však prohlásil: "Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna." Vyvedl ho ven a pravil: "Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat." A dodal: "Tak tomu bude s tvým potomstvem." Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost.

Mojžíš - Exodus 3.10-12 Nuže pojď, pošlu tě k faraónovi a vyvedeš můj lid, Izraelce, z Egypta." Ale Mojžíš Bohu namítal: "Kdo jsem já, abych šel k faraónovi a vyvedl Izraelce z Egypta?" Odpověděl: "Já budu s tebou! A toto ti bude znamením, že jsem tě poslal: Až vyvedeš lid z Egypta, budete sloužit Bohu na této hoře."

Jozue - Jozue 6.2-5 Ale Hospodin řekl Jozuovi: "Hleď, vydal jsem ti do rukou Jericho i jeho krále s udatnými bohatýry. Vy všichni bojovníci obejdete město vždy jednou kolem. To budeš dělat po šest dní. Sedm kněží ponese před schránou sedm polnic z beraních rohů. Sedmého dne obejdete město sedmkrát a kněží zatroubí na polnice. Až zazní táhlý tón z beraního rohu, jakmile uslyšíte zvuk polnice, vyrazí všechen lid mohutný válečný pokřik. Hradby města se zhroutí a lid vstoupí do města , každý tam, kde právě bude."

rodiče Samsona - Soudců 13.2-3 a 5 Byl jeden muž ze Soreje, z danovské čeledi, jménem Manóach. Jeho žena byla neplodná a nerodila. I ukázal se té ženě Hospodinův posel a řekl jí: "Hle, ty jsi neplodná, nerodila jsi, avšak otěhotníš a porodíš syna... 5 - On začne vysvobozovat Izraele z rukou Pelištejců."

Marie a Josef - Lukáš 1.30-35 Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce." Maria řekla andělovi: "Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?" Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.

To jsou jen příklady toho, jak Bůh vždy slíbil něco neobyčejného - pro nás na první pohled nepředstavitelného.
Ovšem jak má takovýto Boží slib určený Gedeonovi, mluvit k nám v dnešní době? Snad ještě před pár lety, za doby komunismu, by příběh Gedeona mohl být motivací k revoluci. Ovšem v dnešní době si žijeme jako národ ve svobodě. Máme zákony a díky nim nám nikdo nic nesmí protizákonně vzít.

A tak jsem přemýšlel nad tím, kdo nebo co pro nás může být v dnešní době těmi Midjánci. Proti komu bychom měli v dnešní době válčit?Komu se postavit? Proč bychom měli být těmi neobyčejnými válečníky, jako Gedeon? A koho bychom měli před kým osvobozovat?
Odpověď najdeme v 1. Petrově listu 5.8 Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako 'lev řvoucí' a hledá, koho by pohltil.

Efezským 6.12 Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.

Když se válečníci chystají k boji, musejí vědět, proti komu jdou bojovat. Pokud by to nevěděli, mohli by omylem zranit i své spolubojovníky. Ostatně se to i v následující kapitole Soudců stane Midjáncům. Gedeon a jeho skupina bojovníků začnou dělat hluk a Midjánský tábor, nepřipravený na bitvu, se pobije navzájem. Oni nevěděli, komu se mají postavit. A stejně tak to je mnohdy i v církvi. Bratr povstane proti bratru, sestra proti sestře. A přináší to pouze a jen zkázu. Jako neobyčejní Boží bojovníci musíme vědět, proti komu vedeme ten boj. Jím je pán tohoto světa. Ano, ten boj nevedeme proti lidem, ale proti někomu, kdo je o mnoho silnější. A z vlastních sil tu válku nemůžeme vyhrát.

Efezským 6.10-11 A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům.

Je mnoho lidí, kteří si myslí, že ten boj se zlem dokážou zvládnout sami. Nevěřme této lži. Satan je silnější než my samotní. Ale není silnější, než Ježíš - Boží Syn. A tak patříme-li Pánu Ježíši, už nemusíme bojovat z vlastních sil, ale můžeme hledat pomoc u Krista. V jeho jménu se postavit zlu. Stejně jako tehdy Gedeon. "Protože já budu s tebou, pobiješ Midjánce jako jediného muže." Jako by mu Bůh řekl: Hele Gedeone, moc dobře víš, že sám na ty Midjánce nemáš. Ale protože JÁ jdu do toho s tebou, tak to zvládneš levou zadní. A to je mou touhou, abychom každý den jako neobyčejní Boží bojovníci šli vstříc nepříteli v moci Pána Ježíše Krista. Návod, jak se duchovně připravit na boj, je v dalších verších:
Eezským 6.14 - 18
Stůjte tedy 'opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje' a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také 'přilbu spasení' a 'meč Ducha, jímž je slovo Boží'. V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry.

6.NEOBYČEJNÝ DAR (17-21)

Tu jej požádal: "Jestliže jsem opravdu našel u tebe milost, dej mi nějaké znamení, že se mnou mluvíš ty sám. Jenom se odtud nevzdaluj, dokud k tobě nepřijdu. Rád bych přinesl dar a předložil ti jej." Odpověděl: "Zůstanu, dokud se nevrátíš." Gedeón odešel a připravil kůzle a nekvašené chleby z éfy mouky. Maso vložil do košíku, vývar nalil do hrnce, vynesl to k němu pod posvátný strom a nabídl mu to . Posel Boží mu poručil: "Vezmi maso a nekvašené chleby a polož je na toto skalisko; vývar vylej." On tak učinil. Hospodinův posel se dotkl koncem napřažené hole, kterou měl v ruce, masa a nekvašených chlebů. I vyšlehl ze skály oheň a pohltil maso i nekvašené chleby, zatímco Hospodinův posel mu zmizel z očí.

Všimněte si, že dosud každý neobyčejný bod, který udělal Gedeon, byl v zásadě velice obyčejný. On obyčejně reptal a obyčejně se vymlouval, stejně jako je to i naším zvykem. Ovšem tento dar, který se Gedeon
Gedeon uvěřil v Boží slib, ale potřeboval se o něm přesvědčit. Líbí se mi Gedeonova upřímnost o tom, že potřebuje nějaký důkaz. Nebál se přiznat, že potřebuje přesvědčit. A není to naposledy. Ještě 2x bude od Boha žádat potvrzení Božího slibu.
Ovšem tato první žádost, narozdíl od těch druhých, nedává Bohu žádné hranice. Gedeon touží po důkazu, ale je mu jedno, jaké znamení to bude.

Co mě ovšem zaujalo, je ta Gedeonova oběť. On Hospodina požádal o nějaké znamení, ale vzápětí jde domů připravovat oběť. Nevím jak vy, ale já osobně bych nejprve chtěl vydět to znamení a až poté, co bych bych ho viděl, bych Bohu přinesl oběť. Ovšem Gedeon udělal něco neobyčejného, něco nepředvídatelného. Nejprve přinesl oběť.

1 éfa je v přepočtu asi 21 nebo 36 litrů mouky, přičemž v biblických poznámkách je těch 36.
Kdo z nás má doma 36 litrů mouky? Samozřejmě, že dneska nemusíme mít zásoby, stačí si zajít do obchodu. Ale rád bych připomněl, že v té době, když byli Izraelci utlačováni Midjánci, bylo každé zrnko mouky vzácné. Natož kůzle. Vždyť ještě před chvílí Gedeon mlel mouku a najednou přináší chleby a kozla. A to vše zatím aniž by viděl jakékoliv znamení. Tomu říkám opravdu neobyčejný dar. Dal opravdu hodně, možná dokonce většinu toho, co měl. Ale Hospodin se k této oběti přiznal.

Kdy naposledy jste něco dali Bohu? A nemuseli to být ani žádné hmatatelné věci. Dáváme desátky. Občas uděláme čistku oblečení a vyřadíme pár starých triček. Ale Bůh po nás žádá i jiné věci. Čas. Kdy naposledy jste Bohu věnovali svůj volný čas? Pokaždé, když mám volno, mě napadá plno možných aktivit, které bych rád dělal. V poslední době trávím dost času na počítači. Občas si pustím nějaký film. Ale čas utíká a já si najednou uvědomuji, že na Boha mi zbývá už jen pár minut, že pak už musím jít spát. Uvědomím si to, ale je většinou už pozdě.

Co dalšího můžeme Bohu darovat? Nejspíš vás překvapím, ale můžeme mu dát i své jídlo. Co takhle se občas vzdát jídla pro Pána Ježíše? Vždyť i Gedeon se vzdal veliké hostiny. Celou ji dal Bohu.
Posledním takovou obětí, kterou bychom se měli učit dávat Bohu, je chvála.
Židům 13.15 Přinášejme tedy skrze Ježíše stále oběť chvály Bohu; naše rty nechť vyznávají jeho jméno.

Slovo oběť není něco, co se dává jednoduše. Když židé dávali oběti Bohu, museli dávat pouze to nejlepší, co měli. A věřím tomu, že taková oběť se nedává snadno. A stejně tak se nedává jednoduše chvála Bohu v té době, kdy se nám vede špatně. Ale je to věřím velice důležitá oběť, která se Bohu líbí. Není těžké chválit Boha za to, že se máme dobře. Ale najít slova chvály v době, kdy se nám daří špatně, kdy se nám hroutí vztahy a nebo dokonce kdy nám umírají blízcí, to už je velice těžké. Ovšem Bůh se k takovým darům přiznává a ukazuje svoji moc, stejně jako tehdy Gedeonovi.

7. NEOBYČEJNÝ POKOJ (22-24)

Tu Gedeón shledal, že to byl Hospodinův posel, a zvolal: "Běda mi , Panovníku Hospodine, vždyť jsem viděl Hospodinova posla tváří v tvář!" Hospodin jej však uklidnil: "Pokoj tobě; neboj se, nezemřeš." I vybudoval tam Gedeón Hospodinu oltář a nazval jej: "Hospodin je pokoj." Je v abíezerské Ofře až dodnes.

S kým by takový zázrak nezamával. Gedeona to neskutečně znepokojilo. Dokonce jakoby ani nečekal, že k němu opravdu mluvil Hospodin. Vždyť nejprve žádá důkaz, ale jakmile ho dostane, tak má strach. Ale je dále napsáno, že ho Hospodin uklidnil. Ubezpečil ho o tom, že nezemře. A to dalo Gedeonovi neobyčejný pokoj. A nejen to, ale Gedeon o tom svědčil i dalším lidem.

A co my, jak to zase aplikovat na nás? Takoví, jací jsme byli, před Boží tvář jít nemůžeme. Ovšem proto přišel Pán Ježíš, abychom byli jeho krví očištěni a směli tak jednoho dne předstoupit před Boží tvář. Duchovní smrt už na nás nemá páky. "Pokoj tobě; neboj se, nezemřeš." Toto zaslíbení není jen pro Gedeona, ale pro každého, kdo přijal Pána Ježíše jako svého zachránce a Pána. Žel Satan se snaží ze všech sil nám tento pokoj vzít.
Kéž by nám toto zaslíbení znělo v uších v každé těžkosti, která nás v životě potká.

Ale ještě jednu věc bych chtěl ukázat. Gedeon nejen pocítil pokoj ve svém srdci, ale navíc o něm vydal svědectví - zbudoval oltář. A jak je vidět, tato památka tam zůstala pěkně dlouho. Ten, kdo sepisoval knihu skutků, tento oltář mohl vidět na vlastní oči. A tak se ptám sebe i vás. Jak moc je na našich životech vidět pokoj, který jsme přijali společně s Božím odpuštěním? Jak dlouho po naší tělesné smrti po nás zbyde vzpomínka na to, že jsme prožili usmíření s Hospodinem?

Neobyčejný služebník je nejen naplněný Božím pokojem, ale zároveň o tomto pokoji svědčí ostatním okolo sebe. Vždyť co důležitějšího můžeme lidem nabídnout?


Filipským 4.4-7
Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.