Duben 2017

2. Příchod Pána Ježíše

18. dubna 2017 v 1:05 | Kristián Zajíc
Před pár týdny jsem zde psal o 1. příchodu Pána Ježíše. Ale nemluvil jsem o vánocích, ale o tom, jak poprvé Pán Ježíš přišel do životů učedníků. Tehdy Petr s dalšími rybáři měli za sebou těžkou noc bez jakéhokoliv výsledku. Ani jednu rybu nechytili. Do toho přišel Pán Ježíš a poprosil Petra, jestli by ho nevyvezl na jezero, aby se mu lépe kázalo. Po kázání Petra vybídl, aby zajel na hloubku a tam vyhodil sítě. Petr ho poslechl a chytil tolik ryb, až se mu začaly trhat sítě. Když s ostatními rybáři přirazili ke břehu, všechno tam nechali a následovali Ježíše.
Na tomto předešlém příběhu jsem ukázal pár bodů, které se toho prvního příchodu týkaly.

(REKAPITULACE PŘEDEŠLÉHO ČLÁNKU)

1. Pán Ježíš přichází do ...NAŠEHO ZANEPRÁZDNĚNÍ a přináší odpočinek.
Tehdy Pán Ježíš přišel do života rybářů, kteří ho ani nehledali...oni měli svých starostí dost, ale to Pána Ježíše nezastavilo. A to samé Pán Ježíš dělá i v našich životech. On nečeká, až ho začneme my hledat, ale sám si nás nachází a vynucuje si naší pozornost. Ale s jeho příchodem do našeho života také přichází odpočinek od těch každodenních starostí. Petr měl tehdy za sebou náročnou noc a místo praní sítí, si mohl odpočinout při Ježíšově kázání. Jakmile uslyšíte Ježíšův hlas, buď te jako ta Marie, která mu naslouchala.

2. Pán Ježíš přichází do...NAŠÍ BEZMOCI a přináší řešení.
Petr a jeho kolegové byli profesionální rybáři. U jezera vyrůstali od malička - a tak se nemůžeme divit, že je neúspěšná noc musela přivést do stavu bezmoci. Z jejich strany udělali vše, co mohli a co uměli, aby chytili veliký úlovek. Vždyť to dělali den co den. Ale zrovna tuto noc se nechytla ani jedna ryba. A pak po té vší námaze přijde nějaký tesař, který sice dobře káže, ale o rybaření nic neví a říká jim, co mají dělat. A navíc jim radí něco, co jde proti zdravému rozumu - tedy rybařit ve dne. A stejně i do našich bezmocí přichází Pán Ježíš a touží nás z ní vyvést a požehnat, ale taky si jí použít k oslavě svého jména. Stačí jen uposlechnout jeho hlasu, i kdyby šel proti zdravému rozumu. Tak ať tam, kde rozum nestačí, nastupuje v našich životech důvěra jeho slovům.

3. Pán Ježíš přichází do....NAŠÍ POKORY a povolává nás do nového života.
Proč Pán Ježíš musel udělat takový zázrak? Aby Petrovo rodinu zabezpečil velikým úlovkem? Víte, mnozí si myslí, že Pán Ježíš do našich životů přichází proto, aby nám žehnal. Takhle zní evangelium prosperity. Uvěř v Ježíše a bude se ti dařit. Už nebudeš mít problémy, tvůj život bude lepší. Už nebudeš mít finanční nouzy, budeš mít skvělé vztahy, v práci se ti bude dařit atd.Pokud by takto znělo evangelium, potom by Pán Ježíš dal ten úlovek Petrovi jen proto, aby na nějaký čas naplnil jeho břicho a kapsu. Ale to by bylo ubohé. Možná na pár dnů by to Petrovi pomohlo, ale cokoliv materiálního dříve nebo později skončí. A Pán Ježíš sem nepřišel kvůli něčemu pomíjejícímu. On nepřišel zlepšit Petrův život. On mu přinesl NOVÝ život. Ten nepomíjející. Pán Ježíš tam na tu loď přišel proto, aby Petra povolal do nového života. A ten nový život nestál na nějakých slibech o tom, jak se Petr bude mít tady na zemi dobře. Vždyť to by Pán Ježíš lhal. On věděl, jak to s Petrem dopadne. Petra pro jeho víru ukřižovali hlavou dolů. Od té doby, co odešel od té loďky, mu mnoho lidí ukládalo o život. Trpěl bídu, hlad, soužení. To není evangelium prosperity. Pán Ježíš do našich životů přichází proto, že jsou hříšné. A takový život nemůže existovat v Boží přítomnosti. Takoví, jací jsme, do Božího království nesmíme. Ale Ježíš přichází a nabízí nový život. A jak jsem již v tom 3. bodě zmínil, ten nový život začíná naší pokorou.
Na Petrovi to je krásně vidět. Ten zázrak s těmi rybami Petra nedovedl k blahobytu. K tomuto tématu jsem si položil otázku: Co se s těmi rybami stalo? Vždyť jsme četli, že ihned, co přirazili s lodí ke břehu, VŠECHNO tam nechali a šli za Ježíšem. Vidíte? Ty ryby pro Petra neměli žádnou váhu. Na nich mu nezáleželo. Ale tento zázrak Petra přivedl k pokoře sebe samého. Petr když viděl, jaký zázrak Ježíš udělal, řekl mu: . "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný."...Petr vyznal, že není hodem být v Ježíšově blízkosti. Uvědomil si to a přiznal to. A teprve tehdy ho Ježíš vyzval k novému životu. "Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi.
To je příběh s happyendem, nemyslíte? Pán Ježíš přišel, ukázal Petrovi a jeho kolegům svou moc a oni v něho uvěřili, vydali se za ním. Tomu říkám úžasný konec. Ale problém je, že to není konec. Pán Ježíš Petra povolal a on jeho hlas poslechl, zanechal všeho, co tam u toho jezera měl, a vydal se za Ježíšem. Na co bych chtěl poukázat, že tím to neskončilo. To nebyl happyend, to byl happystart. Ten zápas víry tímto bodem začal. A jak je vidět, Petr i další učedníci potřebovali stále nové a nové důkazy, skrze které jim Pán Ježíš dokazoval, kým je. A oni jakoby ne a ne si to uvědomit.

DNES BYCH SE CHTĚL POZASTAVIT NAD VELICE PODOBNÝM PŘÍBĚHEM...A PŘECE JE JINÝ ;-)
Jan 21.1-17
Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u jezera Tiberiadského.Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: "Jdu lovit ryby." Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili. Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. Ježíš jim řekl: "Děti, nemáte něco k jídlu?" Odpověděli: "Nemáme."Řekl jim: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete." Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb.Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "To je Pán!" Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť - byl totiž svlečen - a brodil se k němu vodou. Ostatní učedníci přijeli na lodi - nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket - a táhli za sebou síť s rybami. Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb.Ježíš jim řekl: "Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili!" Šimon Petr šel a vytáhl na břeh síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři; a ač jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš jim řekl: "Pojďte jíst!" A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: "Kdo jsi?" Věděli, že je to Pán.Ježíš šel, vzal chléb a dával jim; stejně i rybu. To se již potřetí zjevil učedníkům po svém vzkříšení.Když pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?" Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Pas mé beránky!"Zeptal se ho podruhé: "Šimone, synu Janův, miluješ mne?" Odpověděl: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Buď pastýřem mých ovcí!"Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, máš mne rád?" Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: "Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád." Ježíš mu řekl: "Pas mé ovce!

Velice podobný příběh. Učedníci se vydají na ryby. Celou noc se snaží, ale přesto nic nechytnou. Ráno se u břehu objeví Pán Ježíš a znovu jim poradí, jak mají chytat. Učedníci poslechnou jeho pokynů a tak mají co dělat, aby úlovek vůbec dostali do lodi. Zní to velice podobně. Ale tento příběh oproti tomu prvnímu, nebyl prvním setkáním Ježíše s učedníky, ale jeden z těch posledních.Vnímejte. Všechny ty zázraky a vyučování, co učedníci s Ježíšem zažili, už byly za nimi. Už Ježíše po těch třech letech velice dobře znali. A přesto je vidět, že když Pán Ježíš k Petrovi a dalším učedníkům znovu přichází, tak je nachází v tom samém stavu, v jakém je zastihl tehdy, když je uviděl poprvé. A proto bych dnes rád mluvil o 2. příchodu Pána Ježíše do našich životů. Vlastně bych to nazval spíš NÁVRAT.

1. PÁN JEŽÍŠ SE VRACÍ, ABY...NÁM PŘIPOMNĚL NAŠE POVOLÁNÍ
Porovnejme jeden verš z minula s jedním z dnešního textu. Ten první je z Lukáš 5.11 ...Ježíš řekl Šimonovi: "Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi." Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním. Ten druhý je z Jan 21.3 Šimon Petr jim řekl: "Jdu lovit ryby." Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." Šli a vstoupili na loď.
Vidíte to? Pán Ježíš Petra jednou povolal k novému životu - rybář lidí. Petr jeho povolání přijal a šel za ním. A vydrželo mu to 3 roky. Zažil s Ježíšem tolik úžasných momentů. Duchovně vyrostl. Vždyť dokonce společně s dalšími učedníky uzdravoval a vyháněl zlé duchy Marek 6.12 - 13. verš - I vyšli a volali k pokání;vymítali mnoho zlých duchů, potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.Petr a spol. měli úžasné zkušenosti s Bohem. Vždyť Petr, Jan i Jakub, synové Zebedeovi, byli s Ježíšem na hoře proměnění. Oni zažili tu největší slávu Pána Ježíše, kterou zde na zemi lze zažít. Vždyť sám Bůh jim řekl, kým je Ježíš. Kdo jste zažil někdy něco takového? Já bych to tedy chtěl zažít. Ale chtěl bych zdůraznit: Nestavme naší víru na zážitcích s Ježíšem, stavme ji na Ježíši, na jeho blízkosti. Petr a spol. měli úžasné zážitky, ale jakmile se z jejich života Ježíš vytratil, tak jim byly ty zážitky k ničemu. Učedníci nevědí, co dělat, a tak se vrací přesně tam, kde začali. Na loď k chytání ryb.
A to je přesně to, co hrozí i nám. Jakmile se Pán Ježíš vytratí z našich životů, tak se vrátíme přesně tam, kde jsme byli ještě předtím, než jsme ho potkali.
Možná by někdo mohl namítnout, že učedníci fyzicky žili s Ježíšem. Ale co my? My jsme to štěstí neměli. To je pravda. Ale nejsme na tomto světě sami, opuštění. Vždyť nám Bůh dal Ducha Ježíšova - Ducha svatého. Ježíš nežije vedle nás, ale přímo v nás. A je to On, kdo v nás působí, kdo nás učí, usvědčuje, dává pokoj.
Bez Ducha svatého by učedníci do dneška chytali ryby. Ale podívejte se, jak moc jejich životy Duch svatý ovlivnil. Stali se rybáři lidí. Na Petrovi Pán Ježíš postavil svatou církev, kterou brány pekel nepřemohou.
nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. Gal.2.20
2. PÁN JEŽÍŠ SE VRACÍ, ABY.....NÁM PŘIPOMNĚL, ŽE JE TU VŽDY S NÁMI (6-8)
Řekl jim: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete." Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb.Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "To je Pán!" Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť - byl totiž svlečen - a brodil se k němu vodou. Ostatní učedníci přijeli na lodi - nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket - a táhli za sebou síť s rybami.
Kromě toho zázraky, který Pán Ježíš učinil, je v tomto textu pro mě jedna další zajímavá událost. Je to znovu Petr, kdo mě zaujal. A to konkrétně ta zmíňka o tom, jak se před Pánem Ježíšem oblékl a skočil do vody.
To tehdy totiž věřím mělo pro Petra větší hloubku, než jak to v tom textu zní.
A první otázka, co mě hned napadla, bylo: Proč byl Petr nahý? A je to jasné. Bylo mu vedro. Jistě všichni víte, že v Izraeli je větší teplo, než u nás. Já to nejen vím, ale mohl jsem to dokonce zažít. Předminulé léto jsem byl týden v Izraeli. Bylo to na začátku července a tehdy jsem poprvé zjistil, jak nepříjemné teplo dokáže být. Do té doby jsem si vždy říkal, že teplo je lepší, než zima. Ale tehdy jsem si uvědomil, že i teplo dokáže být nepříjemné. Ten týden byl rozdělený na pár dnů v hotelu a poté na pár dnů v kempu. V hotelu to šlo, tam byla klimatizace. Ale zbylé dny v kempu, na pláži u Galilejského jezera, to byla zkouška. Ve stínu bylo 40°C, na slunci se člověk ani nesměl zastavit. Do jezera se člověk šel tak akorát ohřát. Tehdy jsem celé dny měl na sobě jen plavky a kdyby to šlo, tak bych se vysvlékl z kůže, abych se ochladil. Už jsem neměl co ze sebe schodit - až na ty plavky.
A tak chápu, že Petr byl na té loďce nahý. Také bych byl. Tedy v těch plavkách samozřejmě. Ale kdo z vás by sem do sboru přišel v plavkách? Nikdo. A proč byste sem v nich nepřišli? Protože přicházíme do Božího domu. Přicházíme se sem setkat s Bohem a s jeho Synem, Ježíšem. Ale v neděli odpoledne už jsme u bazénu v plavkách. U nás doma to v létě chodí tak, že jsme v bazénu skoro pořát, hlavně Kubík s Honzou. A i v neděli se přijde ze sboru a než mamka stihne udělat oběd, tak už Honza s Kubíkem řádí v bazénu. Před chvílí byli oblečeni co možná nejlépe, a teď jsou jen v plavkách. Ve sboru přicházíme před Boha, ale tam u bazénu nejsme v blízkosti Pána Ježíše? Ne, on je nám vždy na blízku. Nechci tu rozebírat oblékání, proč jsme tady v tomto a doma zase v ničem jiném...jen jsem chtěl poukázat na to, že když víme o tom, že jsme v Boží blízkosti, tak se chováme a oblékáme úplně jinak, než potom kdekoli jinde.
To oblečení, které na sobě dnes tady máme, má jediný účel. Zakrýt to, co by jako odhalené bylo neslušné. A tak i Petr, když se dozvěděl, že přišel Pán Ježíš, musel před ním zakrýt to, co bylo neslušné. Ale nešlo jen o oblečení. On musel zakrýt to, co v jeho životě bylo neslušné.
A tak si vezměme z Petra příklad. Pán Ježíš do našich životů přichází každý den. Je nám stále po boku. Ať tomu věříš, nebo ne, on je vedle tebe, vedle mě. A mě to usvědčuje v tom, že na to každý den zapomínám. Tehdy Petrovi nevadilo být nahý před jeho kamarády. A ani mu to nevadilo, když někdo šel okolo na břehu. Vždyť ze začátku nevěděl, že je to Pán Ježíš, kdo na něho huláká něco o rybách. Ovšem až v ten moment, kdy se dozvěděl, že je to Pán Ježíš, tak teprve tehdy mu jeho nahota začala vadit.
A mně to usvědčuje. Kladl jsem si otázku, proč se v mém životě objevuje tolik hříchu? Jakto, že mu každý den podléhám? Vždyť jsem poznal Pána Ježíše a nechci žít v hříchu. A Ježíšovou obětí už patřím mezi ty omilostněné hříšníky. To je úžasné, když mám tuto naději. To je to zásadní. Už nepatřím hříchu, protože jsem pod milostí. Ale nic to nemění na tom, že stále hřeším. A uvědomil jsem si, proč vlastně hřeším. Protože zapomínám, že Ježíš je přímo ve mně. Zapomínám na Boží blízkost.
Mnohokrát, když si nejsem jistý jak moc je danná věc, kterou jsem právě udělal, špatná, tak to posuzuji s mým dědečkem. Vždy si položím otázku, jestli bych tu danou věc udělal nebo případně řekl, kdyby tu vedle mě stál můj dědeček. A podle toho vždy poznám, že to už nebylo správně, že bych to měl Bohu vyznat jako hřích. Ale tento příběh mě usvědčil v tom, že zapomínám, že tu vedle mě nestojí jen dědeček, ale sám Bůh. Před dědečkem bych takový hřích neudělal, ale před svatým Bohem klidně? To je právě ta naše lidská hříšnost. Že zapomínáme, že Bůh vidí všechny naše kroky. Už Adam s Evou tam v Ráji na to zapomněli. A my je v tom následujeme.
A tak mou touhou je, abychom nezapomínali, že Ježíš je v naší blízkosti. Protože když On přichází do našich životů, tak se musíme zbavit té naší nahoty - tedy hříšnosti.
Následujme Petra. Zhřešíme-li, oblečme se do Boží milosti a vydejme se za Ježíšem, byď by to znamenalo, že musíme skočit do vody. To se mi také na tom příběhu líbí, že Petr se oblékl a skočil do vody. Pochopil bych, kdyby se před skokem do vody svlékl. To se totiž normálně dělá. Zkoušeli jste někdy plavat v oblečení? Moc to nejde. Ale to bylo Petrovi jedno. Jakmile zjistil, že tam je Ježíš, nechal ryby na lodi, oblékl se a pospíchal za ním. Nic jiného ho už nezajímalo. V tom ho následujme. Ano, ještě mnohokrát v životě upadneme do hříchu. Ale ihned ho zanechme za sebou na té lodi, oblečme se a co nejrychleji se vydejme za Kristem. Protože on je nám vždy blízko.
Matouš 28.20
A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. "
3. PÁN JEŽÍŠ SE VRACÍ, ABY...ABY NÁM ZADAL ÚKOL (15-17)
Když pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?" Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Pas mé beránky!"Zeptal se ho podruhé: "Šimone, synu Janův, miluješ mne?" Odpověděl: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Buď pastýřem mých ovcí!"Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, máš mne rád?" Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: "Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád." Ježíš mu řekl: "Pas mé ovce!
Přiznám se, že tato pasáž je dost těžká na výklad. Je tam tolik možností různých výkladů. Ale já bych dnes rád poukázal na to zaúkolování Petra. První, co mě zaujalo, byla ta první otázka Pána Ježíše. "Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?" ...docela zajímavá otázka. A ještě zajímavější je Petrova odpověď. "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." ...Nevím jak ve vás, ale ve mně to působí, jako by Petr Pánu Ježíši neodpověděl na jeho otázku. Protože odpověď, kterou bych čekal, by zněla takto: ,,Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád víc, než tito.´´ To ale Petr neřekl. Jakoby na Ježíšovu otázku ani nechtěl odpovědět. Snažil jsem se to pochopit. Proč se ho takto Pán Ježíš zeptal? A proč mu na to odpověděl jen na půl? A tak mi nezbývalo, než tu otázku položit sobě. Kristiáne, miluješ Pána Ježíše víc, než tito lidé okolo tebe? Nejprve mi ta otázka přišla velice těžká. Řeknu-li, že ano, hrozí mi povyšování nad ostatními. Řeknu-li že ne, pak je jasné, že je něco špatně.
Ale po delším přemýšlení mi to docvaklo. Pán Ježíš se Petra takto záhadně zeptal jen jednou. A došlo mi, že to byla zkouška. My lidé se velice rádi porovnáváme mezi sebou navzájem. Kdo z vás se nikdy s nikým neporovnával? Zpívám lépe, než tenhle? Modlím se lépe, než ten či ona? Ale můžou to být i jiné věci - oblečení, auto, jídlo atd...skoro všechno porovnáváme s ostatními. A Pán Ježíš se Petra zeptal přesně tak, že se Petr mohl veřejně povýšit. Ale Petr tou zkouškou prošel. On se nezačal porovnávat s ostatníma. Přestože by na to mohl mít právo. Vždyť Petr byl tím ,,nejaktivnějším,, učedníkem. Vydal se za Ježíšem po rozbouřeném moři. Když odváděli Pána Ježíše, byl to Petr, kdo ho sledoval. Ano, nakonec ho 3x zapřel, ale kde byli ostatní? A i před chvílí byl jediný, kdo se vrhl do vody a šel za Ježíšem, když všichni ostatní zůstali na loďce. Vskutku, i na nás to působí, jako by Petr miloval Pána Ježíše ze všech učedníků nejvíce. A byl si toho vědom. Vždyť ho třeba taky Pán Ježíš vzal sebou na horu proměnění. Ze všech učedníků mu byl nejblíže. Nepůsobí to tak na vás? Ale přesto všechno Petr tou zkouškou prošel. Jako by odpověděl: Pane Ježíši, nevím, jak moc tě mají rádi tito, ani mě to nezajímá. Já tě mám rád.
A k tomu bych nás všechny chtěl vybídnout, abychom svůj duchovní život neporovnávali s ostatními. Ta pokušení do našich životů budou vždycky přicházet. Je to jedna ze slabin, ve kterých Satan moc rád úřaduje. Ale kdykoliv to přijde, vzpomeňme si na Petra.Dívejme se na sebe, jak to máme s Ježíšem my. Vžyť o tom mluví to podobenství o třísce a trámu. Nejprve vyřešme svůj vztah s Bohem a teprve potom nás může Bůh zaúkolovat k tomu, abychom pomáhali druhým.

Přemýšlel jsem, proč se Pán Ježíš ptal Petra 3x. Proč mu to nestačilo jen jednou? A vysvětlení by mohlo být hodně. První z nich je prosté. Petr před pár dny Ježíše 3x zapřel, a tak teď mu Pán Ježíš pokládá tu otázku 3x. A to by i vysvětlovalo to, že napotřetí se to Petra dotkne. Protože si vzpomněl na ten večer a na toho kohouta. A teď má druhou šanci Ježíši vyznat svou lásku. Poprvé to nezvládl, ale Pán Ježíš je tu zpět, a tak už tu druhou šanci nepromeškal.
Ovšem mě napadl ještě další důvod, proč se Pán Ježíš Petra ptal 3x. Aby jemu i nám ukázal důvod pravé služby Bohu. A 3x to zdůraznil, abychom si toho spíše všimli.
Ježíš Petra pověřil úkolem. "Šimone, synu Janův, miluješ mne?" Odpověděl: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu:"Buď pastýřem mých ovcí!"...Ale tento úkol měl jednu podmínku. Milovat Ježíše. V tom je to tajemství opravdové služby Bohu. Milovat ho. Můžeme pěkně zpívat, pěkně kázat, připravovat dobrůtky pro sbor, můžeme třeba i jet do Afriky pomáhat lidem, ale pokud tím důvodem, proč jakkoliv sloužíme, není láska k Ježíši, pak to nemá žádnou cenu. Ale pojďme se podívat na tento problém i z druhého konce. Miluješ Boha? Pak mu služ. A nemusíš být jako Petr - pastýř Božích ovcí. Bůh ti dal určité talenty. Každý z nás něco dostal. Někdo je talentovaný muzikant, někdo zase dokáže lidi povzbuzovat. Jiný zase perfektně peče buchty. Jaký je důvod tvé služby? Služíš jen proto, aby ostatní neměli řeči, že nic neděláš? Být Božím služebníkem neznamená být kazatelem, nebo misionářem. Božími služebníky jsou všichni ti, co z lásky k Ježíši využívají to, co jim bylo svěřeno. Pán Ježíš i dnes přichází ke každému z nás a ptá se: ,,Miluješ mě? Pokud ano, pak buď mým služebníkem. A pokud mi chceš sloužit, tak to musí být z lásky ke mně.´´

Římanům 12.1.

Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.