TŘI BOŽÍ PŘÁNÍ pro rok 2017

16. ledna 2017 v 9:43 | Kristián
Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všecko, co činili a učili. Řekl jim: "Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!" Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst. Odjeli tedy lodí na pusté místo, aby byli sami. Mnozí spatřili, jak odjíždějí, a poznali kam; pěšky se tam ze všech měst sběhli a byli tam před nimi. Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem. Když už čas pokročil, přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: "Toto místo je pusté a je už pozdě. Propusť je, ať si jdou do okolních dvorů a vesnic nakoupit něco k jídlu." Odpověděl jim: "Dejte vy jim jíst!" Řekli mu: "Máme jít nakoupit za dvě stě denárů chleba a dát jim jíst?" Zeptal se jich: "Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!" Když to zjistili, řekli: "Pět, a dvě ryby." Přikázal jim, aby všecky rozsadili po skupinách na zelený trávník. Rozložili se tam oddíl za oddílem stokrát po padesáti. Potom vzal Ježíš těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům, aby je lidu předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem. A jedli všichni a nasytili se; a ještě sebrali dvanáct plných košů nalámaných chlebů i ryb. Těch, kteří jedli chleby, bylo pět tisíc mužů.

TŘI BOŽÍ PŘÁNÍ pro rok 2017

Nevím jak vás, ale mě tato pasáž hodně povzbudila a zaujala. A je v ní toho hodně zajímavého a určitě i povzbuzujícího. Chtěl bych vám v nich ukázat na tři Boží přání, která v našem životě Bůh chce naplnit a je jen na nás, abychom mu to dovolovali.

1. Bůh po nás chce, abychom mu sloužili, i když už nemůžeme.

K tomu, abychom pochopili toto Boží přání, je zapotřebí se vžít jak do role učedníků, tak i do role Pána Ježíše. O pár veršů dříve bychom se dočetli o tom, jak Pán Ježíš vyslal učedníky do okolí: 12 a 13. verš - I vyšli a volali k pokání; vymítali mnoho zlých duchů, potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.
A uvědomme si, že to nebyl nějaký jednodenní výlet. Oni nejeli autama, neměli deset kufrů a zásobu jídla na desítky dnů. Pán Ježíš je vyslal naprosto nepřipravené na cestování: 8-9 verš - Přikázal jim, aby si nic nebrali na cestu, jen hůl: ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku; aby šli jen v sandálech a nebrali si dvoje šaty.


Neumím si představit, že bych šel na několik dnů až týdnů jen tak bez ničeho. Honza je známý tím, že je schopný jen tak se projít z Lovosic přes Ústí až do Teplic. Přiznám se, že ani takovou cestu bych nechtěl podnikout. Jsem na to moc pohodlný. Možná tak jet se project v autě, to bych zvládl, ale ani to mě už po pár hodinách nebaví.A tak obdivuji učedníky, že se vydali na takovou cestu a to i přes to, že si sebou nic nevzali. A kdyby to bylo jen o tom chození, tak by se to ještě dalo. Ale oni během toho riskovali své životy. Mluvili o pokání. To není zrovna hezké téma, o tom ani kazatélé nechtějí tolik mluvit. Kdyby vyšli lidi povzbuzovat, tak by to putování měli o hodně lehčí, protože by je lidé rádi poslouchali a samozřejmě by je i ubytovali a pohostili. Ale oni vyšli a začali mluvit o pokání. Začali usvědčovat lidi z jejich hříchů. A divil bych se, kdyby je ani jednou lidé nevyhnali z vesnice. A Pán Ježíš je na to i upozorňoval a dal jim návod, jak se v takovém případě zachovat: 11. verš - A které místo vás nepřijme a kde vás nebudou chtít slyšet, vyjděte odtamtud a setřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim."

A nejen že jim šlo o život u lidí, ale taky si ,,zahrávali,, s duchovními mocnostmi. Osobní zkušenost s vymýtáním a uzdravováním nemám, ale věřím, že to je nesmírně vyčerpávající. Byla to podle mě zatim jejich nejtěžší cesta. Ale byli z ní nadšení, protože se jim to povedlo.

Před vánoci jsem byl s kamarády z Prahy evangelizovat v Litoměřicích v parku. A za celé dvě hodiny jsme toho moc nenachodili, protože jsme měli dva super dlouhé rozhovory. U prvního kluka jsme stáli něco kolem 40 minut a já samozřejmě měl jen takovou lehčí bundu. A během rozhovorů jsem přestával cítit prsty na rukou i na nohou. A další rozhovor trval něco málo přes hodinu. Domů jsem se vrátil na kost promrzlý, ale neuvěřitelně nadšený. Odcházel jsem z toho parku fyzicky na dně, ale duchovně povzbuzený a posílený. Ale přiznám se, že jsem byl rád, že ,,už konečně,, držím v ruce teplý čaj. Moje práce skončila, ted je čas na odpočinek.

A stejně tak i učedníci se vrátili a myslím, že fyzicky byli vyřízení. Utrmácení, nohy měli prošoupané a plné puchýřů, a navíc měli hlad. Ale stejně jako já po té evangelizaci, i oni přišli za Ježíšem duchovně posilněni, nadšení z toho, jak je Bůh tou cestou provázel. ,,Konečně je to za námi, konečně si můžeme dát ten teplý čaj, najíst se, dát si koupel a pořádného šlofíka. Svojí práci máme za sebou,,. Alespoň tak bych po takové cestě myslel já.

Ale sotva se zastavili, ani se nestihli najíst, a už zase musejí cestovat lodí pryč, na odlehlé místo. Možná si řekli: ,,no tak ještě tedy trošku zamakáme a potom konečně budeme sami a tam už si konečně dopřejeme odpočinek,,. Už byli na pokraji svých sil a to ještě netušili, že je čeká ještě několikahodinové kázání.
Krásně si to lze představit na jednom takovým příkladu. Představte si, že běžíte maraton. Po třech hodinách běhu konečně doběhnete do vysněného cíle vyčerpaní, ale šťastní, že už jste konečně tam. Ale najednou vám někdo řekne, že je zapotřebí doběhnout ještě několik kilometrů. Nevím jak vy, ale já bych se určitě naštval a ta radost, kterou jsem měl by se náhle vytratila. S vypětím všech sil jsem doběhl do cíle a najednou mám ještě běžet dál?Já osobně bych se tzv. začal topit ve své sebelítosti.

A i učedníci se tak možná cítili, není to tam přesně napsané, ale je zjevné, že se do jejich života vkrádal pesimismus. A nemůžeme se jim divit. Nejen, že museli odplout na lodi a potom poslouchat několikahodinové kázání, ale taky je Pán Ježíš pověřil tím, aby nasytili více než 5 000 mužů - verše 35-37 Když už čas pokročil, přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: "Toto místo je pusté a je už pozdě. Propusť je, ať si jdou do okolních dvorů a vesnic nakoupit něco k jídlu." Odpověděl jim: "Dejte vy jim jíst!" Řekli mu: "Máme jít nakoupit za dvě stě denárů chleba a dát jim jíst?"
Ale mě se na tom líbí, že přestože ten úkol dal Pán Ježíš učedníkům, tak ho nakonec vyřeší za ně. Oni nevědí, jak to vyřešit, ale Pán to ví.

A tak jsme li Ježíšovými učedníky, nemůžeme čekat, že následování Ježíše bude procházka růžovým sadem. Naopak. Bůh po nás chce, abychom mu sloužili, i když už nemůžeme. Buďme vytrvalí.
Jakub 1.2-4 Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků.

2. Bůh po nás chce, abychom důvěřovali jeho moci.

Snažil jsem si představit to, jak se asi museli učedníci cítit, když jim Pán Ježíš řekl: "Dejte vy jim jíst!" . A taky by mě zajímalo, jak se u toho Pán Ježíš tvářil. Když jsem nad tím vším přemýšlel, uvědomil jsem si, že kdyby mi někdo dal takový nemožný úkol, asi bych se tomu zasmál, ale nemyslel bych si, že to ten dotyčný myslí vážně. Ale kdyby to ten člověk myslel nadále vážně, dost by mě to vykolejilo a rozhodilo.

Už jste někdy udělali hostinu pro 5 000 lidí? Docela veliká zodpovědnost ne? Já osobně bych nezvládl asi ani pro 20 lidí, natož pro 5 000 mužů. Ale co kdyby vám Pán Ježíš řekl, abyste nasitili těch 5 000 lidí? V takový okamžik by v nás začala působit bezmocnost. ,,Já mám pohostit 5 000 lidí? To nikdy za celý můj život nemůžu zvládnout! Vždyť ani neumím pořádně vařit, nemám prostředky, nemám dostatek lidí, potravin, nemám pro to zázemí, k tomu bych potřeboval stovky kuchařů a stovky kuchyní. To je Pane Ježíši nemožné. Ty po mě chceš něco, co já nedokážu.,,

A je to pravda. Z vlastní síly nikdy nemůžeme vykonat Boží rozkazy. A přitom každodenně na svou vlastní sílu spoléháme. Já udělal toto, já uzvednu toto, já umím toto, já já já. A přitom čím bychom byli bez Boha? Vždyť jsme jako stébla trávy, jako pára, co tu je a už není.

A co učedníci, myslíte, že oni nespoléhali na Boží moc? Vždyť ještě před chvílí uzdravovali a vyháněli démony! Tehdy se opírali o Boží moc, bez ní by to nešlo. Ale jakto, že vzápětí se problému postaví se svou vlastní silou? Vždyť jejich první řešení, jak by mohli nasytit 5 000 mužů, bylo jít do obchodu a nakoupit jídlo. Vidíte ten kontrast? Před chvílí vyhánějí démony a teď by kupovali za peníze jídlo. Oni tam na té hoře zapomněli na Boží moc. Zapomněli, že pro Ježíše nic není nemožné.

A já se vždy divím, jak na to ti apoštolové mohli zapomenout. Říkám si: ,,Petře, tys neviděl, jak Pán Ježíš uzdravoval, Jakube, tys tehdy nebyl na té lodi, když Pán Ježíš utišil bouři a ty Jane, nezažils, jak Pán Ježíš vzkřísil Jairovu dceru? Chlapi, kdbyste to nezažili, tak bych se nedivil, že se nedokážete spolehnout na Ježíšovu moc. Ale když jste to vše zažili, jakto, že teď byste chtěli nakupovat chleby za peníze? A ani potom, když po nich chtěl ty chleby a ryby, nevěřili tomu, že by to mohlo stačit. Cožpak ty zázraky předtim nebyly dost veliké?,,
A takovéto myšlenky mě napadají vždy, když čtu o tom, jak znovu a znovu učedníci zapomněli důvěřovat Ježíši a překvapuje mě, že s nimi měl dostatek trpělivosti a stále je přesvědčoval o své moci. Ale jak takhle nad tím přemýšlím, uvědomuji si, že my nejsme o moc lepší oproti učedníkům. Sami také zapomínáme na Boží jednání v našich životech. Každý jsme v našich životech zažili Boží zázraky, ale když příště přichází problém, zapomínáme na ten předešlý Boží zásah a znovu se strachujeme. Jsme stejní, jako učedníci.

A tak mám pro nás všechny výzvu. Začněme si zapisovat Boží zázraky v našich životech, co je na papíře, na to se spíš nezapomene. A až na nás budou přicházet pochybnosti o Boží moci, můžeme si připomenout to, jak Bůh v našem životě působil dříve. Věřím, že nám to může dodat odvahu plně se spoléhat na Boží moc.
Přísloví 3.5 Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej.


3. Bůh po nás chce, abychom se vzdali všeho pro něho, i když to má znamenat, že už nám nic nezbyde.

Ještě bych se chtěl krátce zamyslet nad tímto třetím Božím přáním. V těch předešlých bodech jsem jakoby ukazoval špatné vlastnosti učedníků, ale nerad bych, abychom domů odcházeli s tím, jak moc špatní a slabí vlastně byli. A tak bych v tomto bodě chtěl vyzdvihnout jednu úžasnou vlastnost, kterou učedníci měli a věřím, že i po nás jí Bůh žádá.

Učedníci se na Ježíšův rozkaz dokázali vzdát všeho. A že to nebylo jen jednou. Už jsem dneska o tom mluvil. Poprvé je to vidět o pár veršů dřív, právě tehdy, když je Ježíš vysílal do okolí kázat. Tehdy jim přikázal, aby si sebou nic nebrali: 8-9 verš - Přikázal jim, aby si nic nebrali na cestu, jen hůl: ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku; aby šli jen v sandálech a nebrali si dvoje šaty.

Tomu říkám důvěra. Dokázali se vzdát všeho. Máte u sebe mobil? Máte u sebe peněženku? Dokážete si vůbec představit, že byste chtěli jít pěšky do Prahy a nevzali byste si ani peněženku? Jen hůl a ty šaty, které na sobě máš. Tomu říkám odvaha.
A tuto odvahu můžeme vidět i v dalším příkladě: 38 verš - Zeptal se jich: "Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!" Když to zjistili, řekli: "Pět, a dvě ryby."

Přestože nevěřili, že by to množství mohlo stačit k nasycení všech 5 000 lidí, přesto se nebáli vydat všechno, co měli. A nejen, že dali všechny chleby, ale ještě k tomu přidali ryby. Vždyť Pán Ježíš po nich chtěl jen chleby. Neřekl: Kolik chlebů a ryb máte? ...On chtěl jen všechny chleby. A učedníci mu dali jak všechny chleby, tak i k tomu ty poslední dvě ryby. A to podotýkám, že ten den ani nestihli jíst: 31. verš - Řekl jim: "Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!" Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst.
Hladoví a unavení rybáři se nebáli Ježíšovi vydat to poslední jídlo, co tam sebou měli. Hlad měli, ale přesto dali Ježíši víc, než on žádal.

A víte, co je na tom úplně nejlepší? Že v obou případech nakonec byli učedníci přesyceni. Když přišli z té misie, tak byl nasycen jejich duch. A když vydali své poslední jídlo, tak se nejen najedli do syta, ale ještě se sebralo takové množství jídla, že to mohli rozdávat.

A stejně to máme i my. V našich životech jsou věci, které jsou pro nás důležité a bez kterých se nedokážeme obejít. A nemusejí to být ani špatné věci a ani to nemusejí být hmatatelné předměty. Ale zkusme se jich čas od času vzdát pro Krista. A on nám dá něco mnohem lepšího, v našich očích nepředstavitelného. Nezapomeňme, že každý okamžik nám Ježíš pomáhá, a když už nevíme, kde brát sílu, tak je to on, kdo začíná dělat zázraky. Kéž je to Pán Ježíš, kdo bude naším průvodcem v roce 2017.

2. Timoteovi 2.1-4
A ty, můj synu, buď silný milostí Krista Ježíše, a co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, svěř to věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné. Snášej se mnou všechno zlé jako řádný voják Krista Ježíše. Kdo se dá na vojnu, nezaplétá se do záležitostí obyčejného života; chce obstát před tím, kdo mu velí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 16. ledna 2017 v 10:03 | Reagovat

Hmm, ale nikde žádný důkaz, že Bůh vůbec existoval a existuje, kdyby byl, tak by se nemohlo dít to, co dnes a denně vidíme.

2 Kristián Zajíc Kristián Zajíc | 29. ledna 2017 v 22:15 | Reagovat

Důkazy jsou všude okolo nás, jen je nemůžete vidět, když je vidět nechcete...právě podle toho, co se dnes a denně děje, je poznat, že Bůh je...všechno to je o úhlu pohledu. Já osobně se nedívám na svět, jako na dokonalé místo. A ani jím být nemá. Bůh takové dokonalé místo dal prvním lidem, ale ti se rozhodli neposlouchat Boha, a tak to na dnešním světě je znát, že je prorostlý hříchem. Ale přes to všechno špatné na tomto světě, jsou tu okamžiky radosti a krásy, blahobytu a míru...to jsou Boží dary, které si tento svět nezasluhuje...v tom vidím Boží lásku k nám ;-)

3 Petra Petra | 12. února 2017 v 15:48 | Reagovat

Hlavní problém je asi v tom, že Bůh dal lidem svobodu. Bůh nemůže za to, jak lidé s tou svobodou nakládají.
Doporučuji film "God is not dead". Je poučný jak pro křesťany tak pro lidi, kteří nevěří v Boha ;)
Jinak moc děkuji za krásný povzbudivý článek!! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama