Listopad 2016

Dva blázni

14. listopadu 2016 v 9:17 | Kristián
Lukáš 12.13-21
Někdo ze zástupu ho požádal: "Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví." Ježíš mu odpověděl: "Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?" A řekl jim: "Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má." Pak jim pověděl toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom a říkal si: 'Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?' Pak si řekl: 'Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.' Ale Bůh mu řekl: 'Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?' Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem."

Dva chudí blázni

V tomto textu bych rád poukázal na dva muže, kteří byli v Ježíšových očích chudí blázni. Z podobenství je jasné, že jedním z nich bude muž, který měl velikou úrodu a spoléhal na své bohatství. O druhém muži, se tento text tolik nezmiňuje a možná není ihned patrné, o koho jde. Tento chudý blázen je na samém začátku příběhu, ve 13. verši.
Někdo ze zástupu ho požádal: "Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví."
Bible ho nenazývá bláznem, ale věřím, že pro Pána Jžíše byl stejným bláznem, jako ten se stodolami. Za Ježíšem přichází muž, který se hněvá na svého bratra. Na tomto muži jsou vidět dvě vlastnosti, se kterými také každodenně zápasíme a proto bych se nad nimi rád pozastavil.

První z nich je PÝCHA. Když jsem přemýšel, proč vlastně tento muž šel právě za Ježíšem, ihned mě napadla normální a běžná odpověď: ,,Protože Pán Ježíš byl považován za moudrého, nazývali ho Mistrem (Rabbi- učitelem), a tak není nic divného, že za ním lidé chodili a prosili ho, aby jim poradil a pomohl. Ale po delším uvažování mi došlo, že ten muž si tam přišel zvednout své ego, posílit svou pýchu. Jeho bratr dostal dědictví a rozhodl se, že si ho nechá. Právně je vše v pořádku, ale morálně to není správné. Přeci jen je normální, že se sourozenci rozdělí o dědictví. Tento muž se cítil ukřivděně, protože nedostal, co by si správně zasloužil. To byla rána pro jeho hrdost a tak potřeboval od někoho tzv. pofoukat rány. A právě okolo šel Ježíš, ten moudrý učitel, který mu určitě dá za pravdu a snad něco řekne jeho bratru. Není lepší osoby, která by mu mohla dát za pravdu. Koukej Ježíši, jaké bezpráví se mi děje! Já nedostal to, co jsem si zasloužil! Běž prosim tě za mým bratrem a řekni mu, že jsem měl pravdu. Běž a řekni mu, ať mi ty peníze, domy a pole dá. Vždyť mu toho ještě zbude hodně. Mám se dobře, ale on se má líp. Tak za ním běž a řekni mu, ať mi taky něco navalí, abychom se měli stejně. Asi takhle nějak ten muž přemýšlel. A doufal, že mu Ježíš dá za pravdu. Čekal, že mu řekne: To není možné, jakto, že ti tvůj bratr nedal polovinu toho dědictví? To je ale sičák, lakomeček. Přiveď mi ho, já mu domluvím.

Ale to Ježíš neudělal. On tomu muži nepofoukal pýchu, ale naopak ho napomenul. Ve 14. verši Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodnčím? Jakoby Pán Ježíš řekl: Chlape! Myslíš, že jsem přišel na tento svět kvůli tomu, abych řešil vaše spory? Myslíš, že jsem přišel na svět proto, abych ti zvednul ego, dal ti za pravdu? Já přišel kvůli jinému bohatství, než co nabízí tento svět.

A možná že i my přicházíme za Ježíšem s různými problémy a můžeme být třeba i jako ten muž v zásadě v právu. Ale to, co nám nejvíce vadí, je naše pokořená pýcha. Přicházíme za Ježíšem a chceme, aby nám dal za pravdu a aby ty druhé napomenul. Chceme, aby nám dokázal, že my jsme ti co mají pravdu, ti dobří, aby nám potvrdil, že my jsme ti chudáci.Není nic špatného na tom, přinášet před Ježíše svá trápení, ale naučme se zároveň přicházet k němu s pokorou. Inspirujme se apoštolem Pavlem, když psal do Korintu: A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval. Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil, ale on mi řekl: "Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla." A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. 2.Korintským 12.7-9


Pojďme ještě jednou do toho prvního verše a podívejme se na tu druhou vlastnost-a to VLASTNÍ LIDSKÁ MOUDROST
Někdo ze zástupu ho požádal: "Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví."
Je zde zjevné, že si ten muž za Ježíšem nejen přišel postěžovat a nechat pofoukat svou pýchu, ale navíc přišel za Ježíšem s jasným cílem. Ten člověk nepřicházel pro radu. Nezeptal se: Mistře, co si myslíš. Měl bych od svého bratra žádat část dědictví, které dostal? Ten muž za Ježíšem šel s jasným cílem. Aby mu Ježíš dal za pravdu a aby jeho bratru vynadal. Ten muž věděl přesně jak to vyřešit a tak šel za Ježíšem, a řekl mu, co má udělat.
Nevím jak vás, ale mě to celkem dost usvědčuje. Častokrát si myslíme, že víme naprosto přesně, co je pro nás nejlepší. Nepotřebujeme se Boha na nic ptát, protože my sami nejlépe víme, jak to vyřešit. A tak přicházíme za Ježíšem jen kvůli tomu, aby nás vyslechl a udělal to přesně podle našeho plánu. Častokrát jsem si až zpětně uvědomil, že jsem za Ježíšem přicházel proto, aby mi pomohl, ale přitom jsem mu nechtěl dovolit to udělat jinak, než jsem já sám chtěl. Jako bych řekl: Pane Ježíši, mám takový a takový problém a potřebuji, abys ho vyřešil. Rád bych, abys to udělal tak a tak. A pokud bys to chtěl udělat jinak, tak to raději nedělej. Ježíš se ale nedrží našeho plánu, ale svého. On si nenechá radit jak co dělat v našich životech.Nebojme se Ježíši vydávat své problémy, ale zároveň nezapomeňme na to, že je pouze a jenom na něm, jakým způsobem to bude. Podřizujme se Boží vůli. Vždyť i v modlitbě Páně se modlíme: Buď vůle tvá, jako v neby, tak i na zemi. Jak se tuto modlitbu můžeme modlit, když mu nejsme schopni plně vydat své životy?

Pojdme se ale podívat na toho druhého blázna, o kterém se Pán Ježíš zmiňuje v podobenství od 16. do 21. verše.
Pak jim pověděl toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom a říkal si: 'Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?' Pak si řekl: 'Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.' Ale Bůh mu řekl: 'Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?' Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem."

Na tomto chudém bláznu bych rád ukázal další dvě vlastnosti, kvůli kterým je v Božích očích chudý. První z nich je NESPOLÉHÁNÍ SE NA BOHA.
Tento muž se spoléhal a na to, že ze svého bohatství bude dlouho a pohodlně žít. Myslel si, že už si zajistil skvělou budoucnost. Zapomněl na to, že si nemůže svůj život prodloužit ani o sekundu. Zapomněl, že jeho život není v jeho rukou. A záměrně říkám ,,ZAPOMNĚL,, protože ten muž se nemohl vymluvit na to, že o Bohu nevěděl. Nemohl říct: ,,Nikdo mi neřekl o Bohu, o tom, že má můj život ve svých rukou. Kdyby mi to někdo řekl, tak bych se neopíral o své bohatství.´´

Jak to můžu vědět, že ten muž věděl o Bohu? Je to jednoduché. Pán Ježíš byl převážnou část života obklopen židy a pohané pro většinu z nich byli ta největší spodina. Pán Ježíš toto podobenství říkal židům (izraelcům), a z toho je jasné, že nemohl mluvit o nějakém pohanovi. Když Pán Ježíš říkal toto podobenství, mluvil o muži, který od malička vyrůstal ve víře v Boha. Byl to náboženský člověk. Proto nemůžeme říct, že nás, křesťanů, se to nemůže týkat. Ale přesto jen kolikrát za den na Boha zapomeneme a spoléháme se na jiné věci? Na svou práci, na svou rodinu, na své přátele. Těch věcí, na které se můžeme spoléhat, je hodně. Ale ani jedna není ten ,,pevný kotevní bod,,.

V bibli je plno bohatých lidí, kteří se opírali o Hospodina, kteří byli bohatí nejen před tímto světem, ale i před Bohem. Jedním z nich byl Abrahám a rád bych vám ukázal ten rozdíl.
Genesis 13.1-11
I vystoupil Abram z Egypta se svou ženou a se vším, co měl, do Negebu; byl s ním i Lot. Abram byl velice zámožný, měl stáda, stříbro i zlato. Postupoval po stanovištích od Negebu až k Bét-elu, na místo mezi Bét-elem a Ajem, kde byl zprvu jeho stan, k místu, kde předtím postavil oltář; tam vzýval Abram Hospodinovo jméno. Také Lot, který putoval s Abramem, měl brav a skot i stany. Země jim však nevynášela tolik, aby mohli sídlit pospolu, a jejich jmění bylo tak značné, že nemohli sídlit pohromadě. Proto došlo k rozepři mezi pastýři stáda Abramova a pastýři stáda Lotova. Tehdy v zemi sídlili Kenaanci a Perizejci. Tu řekl Abram Lotovi: "Ať nejsou rozepře mezi mnou a tebou a mezi pastýři mými a tvými, vždyť jsme muži bratři. Zdalipak není před tebou celá země? Odděl se prosím ode mne. Dáš-li se nalevo, já se dám napravo. Dáš-li se ty napravo, já se dám nalevo." Lot se rozhlédl a spatřil celý okrsek Jordánu směrem k Sóaru, že je celý zavlažován, že je jako zahrada Hospodinova, jako země egyptská. To bylo předtím, než Hospodin zničil Sodomu a Gomoru. Proto si Lot vybral celý okrsek Jordánu a odtáhl na východ. Tak se od sebe oddělili.

Abramovi a Lotovi Bůh tak žehnal, že už nemohli být spolu. Abram byl Lotův strýc a tak si sám mohl určit, kam jít a Lota poslat na druhou stranu. Ale Abram udělal něco nečekaného - nechal Lota, ať si vybere kam chce jít. ,,Hele Lote, koukni se kolem a vyber si, kam chceš jít, já půjdu na opačnou stranu.´´ Lot se rozhlédl a spatřil celý okrsek Jordánu směrem k Sóaru, že je celý zavlažován, že je jako zahrada Hospodinova, jako země egyptská.

Kdo z nás, kdyby dostal na vybranou, by si nevybral tuto zemi? Abram ji určitě nepřehlédl a mohl si ji vzít, ale přesto nechal Lota, ať si ji vezme. A proč to udělal? Protože důvěřoval Bohu. Bůh mu dal zaslíbení, že dostane celou Kennánskou zemi (viz Genesis 17.4-8) a Abram na tento slyb nezapomněl a plně Hospodinu důvěřoval, a proto mu bylo jedno, kam půjde. Bůh mu slíbil, že mu bude žehnat, že ho rozmnoží, a tak je jedno, kam půjde. Ale Lot se spoléhal na své oči a všichni víme, jak to dopadlo.

Proto vezměme si příklad z Abrama. Důvěřujme Božímu slovu, spoléhejme se na každé slovo, které k nám Bůh promluvil. V bibli nám dává mnoho zaslíbení. Stačí jen svůj život Bohu každý den vydávat.

Druhým důvodem, proč ten boháč byl v Božích očích blázen, bylo MNOHO SNAHY PRO ŠPATNOU VĚC.
Na tuto myšlenku mě přivedla nedávná zpráva o úmrtí advokáta Zdeňka Altnera, který zemřel v pondělí 7.listopadu. Tato zpráva zaplavila jak český internet, tak i všechny české televize. Do pondělka jsem tohoto muže neznal, ale přesto mě jeho smrt určitým způsobem pozastavila a přinutila se zamyslet. Připomněla mi toho muže z podobenství. Kdo jste pana Altnera neznali, byl to advokát, který pomohl politické straně ČSSD získat Lidový dům v Praze. Za tuto soudní výhru dostal několi milionů, ale jemu to nestačilo a tak se začal v roce 2000 s ČSSD soudit. Tento spor trval několik let, až ho letos soudci rozhodli ve prospěch pana Altnera. Tomu ČSSD měla vyplatit něco přes 300 milionů. Ta se samozřejmě odvolala a tak se spor posunul k Nejvyššímu soud a pan Altner se tedy nedožil svého finálního vítězství. Jeho syn prohlásil: "Jen jsme moc smutní, že se otec žádného plnění nedočkal´´


Když jsem toto četl, bylo mi toho pana Altnera líto. Celých 16 let obětoval tomu, aby získal veliké bohatství. A když už byl skoro u toho jeho vysněného cíle, Bůh si ho povolal. Úplně zmařené roky života pro něco, co si ani nestihl užít, natož co by si s sebou vzal na věčnost. Jak moje babička často říká, u nebeské brány budeme platit pouze čistým srdcem. Nic jiného tam nebude mít cenu. A stejně o tom mluví Pán Ježíš v tom podobenství.
V podobenství vystupuje bohatý muž, kterému se hojně urodilo. K tomu, aby se mu hojně urodilo, bylo zapotřebí dvou věcí. První z nich je PÍLE a druhá POŽEHNÁNÍ. Ani bez jedné to nejde. Ten muž byl bohatý, takže to nejspíš nebyl on, kdo by oral a zaséval, ale přesto musel strávit plno času nad plánováním, musel své poddané řídit a hlídat. Bylo to jeho živobytí a tak je jasné, že se musel snažit. A nebyla to marná práce, Bůh mu požehnal a tak se mohl těšit hojné úrodě. A co bych chtěl zdůraznit, není nic špatného na tom být pracovitý. Vždyť apoštol Pavel v 2. listě Tesalonickým 3.10 píše: Kdo nechce pracovat, ať nejí.

Problém ovšem nastává, když se naším životním cílem stane honba za bohatstvím, kariérou nebo čímkoliv jiným, co je pomíjivé. V tom Bůh viděl a vidí marnost. Jak píše Šalomoun v knize Kazatel 1.14 Viděl jsem všechno, co se pod sluncem děje, a hle, to vše je pomíjivost a honba za větrem.
A nebo o pět kapitol dál v 5.12.-15: Je zlý neduh, který jsem pod sluncem viděl: vlastníkovi je ke zlému bohatství, jež střeží. Po úmorné lopotě může o bohatství přijít a syn, jehož zplodil, stojí s prázdnou rukou. Jako vyšel z života své matky, nahý zase odchází, jak přišel, a za svoje pachtění si nic neodnese, ani co by se do ruky vešlo. A také to je zlý neduh: Každý odejde, jak přišel. Jaký užitek má z toho, že se pachtil a honil vítr?

A tak ponaučme se z tohoto muže. Zkoumejme náš životní cíl. Co je v mém životě nejdůležitější? Pro co jsem ochotný obětovat svůj život? Ten muž usiloval o bohatství a přitom byl před Bohem chudý. Ježíš nám nenabízí bohatství tohoto světa, ale nabízí nám o mnoho vzácnější bohatství - věčný život v Boží přítomnosti. Na to zaměřme svou pozornost, kéž je to každý den naším cílem.

Koloským 3.1-2
Protože jste byli vskříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem.