1. Příchod Pána Ježíše

27. února 2017 v 19:37 | Kristián
Pod pojmem 1. příchod Pána Ježíše si snad každý křesťan (a snad i někteří nevěřící) představí Betlém, jesličky, miminko, pastýře a mudrce. Ovšem o tomto tématu se mluví vždy o Vánoce. Já bych chtěl ovšem mluvit (nebo psát) o trošku jiném příchodu Pána Ježíše - příchod do našeho života.

Lukáš 5.1-11
Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského; tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu!" Šimon mu odpověděl: "Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě." Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly. Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný." Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: "Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi." Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.

Pán Ježíš přichází do:

1. ...NAŠEHO ZANEPRÁZDNĚNÍ

V prvních pár verších čteme o tom, jak Ježíše následovalo plnno lidí. Bylo jich tak moc, až se na něho tlačili. Ti lidé chtěli slyšet Boží slovo - věřili, že Ježíš mluví Boží slovo. Tak moc po Božím slově ti lidé toužili. Ale Petr s dalšími rybáři dělal co...pral sítě. On měl plno svých starostí, potřeboval uživit jak sebe, tak i svou rodinu. Neměl čas na nějaké poslouchání a následování nějakého chytrého tesaře. Ale Pán Ježíš vstoupil do jeho zaneprázdnění. Vynutil si jeho pozornost.

A stejně tak i v našem okolí jsou lidé, kteří následují Pána Ježíše a touží po jeho slovu. Ale Ježíši to nestačí. K roku 2012 bylo na zemi 2,2 miliardy křesťanů. Naše víra je zatím nejrozšířenější na zemi. Ale to Ježíši nestačí. On touží po každém z nás. Stejně jako mu nestačil ten zástup, který ho tehdy u toho jezera následoval stejně tak mu nestačí ta hrstka lidí, co ho dneska následuje. On touží po každém z vás.Problém ovšem je, že my jsme moc zaneprázdnění. Nechceme a ani nedokážeme si na Boha udělat čas. Ale to Pána Ježíše nezastaví. A nemluvím jen o lidech, kteří Pána Ježíše neznají, ale mluvím taky o nás, kteří už ho známe. Přesto, že jsem ho přijal jako svého krále, mě celkem často Pán Ježíš nachází zaneprázdněného.

A víte co je na tom to nejlepší? Že když Pán Ježíš přichází do našeho zaneprázdnění, tak přináší odpočinek. POdívejme se na Petra. Petr celou noc rybařil a teď je ještě zapotřebí vyprat sítě. Ženy, znáte ten pocit, když uvaříte oběd pro spoustu lidí a poté víte, že vás čeká ještě umýt všeho nádobí? Nebo chlapi, když nasekáte velikou hromadu dřeva a potom ho ještě musíte naskládat a urovnat pod střechu? Já osobně po jedné námaze nerad dělám další. A věřím, že podobně se cítil Petr. Celou noc rybařil, nic nechytl a navíc musí ještě vyprat sítě. To musela být pěkně špatná nálada. Ale najednou do toho přichází Pán Ježíš a chce, aby ho vzal na loď. Nevím jak vy, ale já být Petrem, tak jsem rád. Vždyť to znamená, že nemusím prát ty sítě.

V té vší práci Pán Ježíš přinutí Petra si odpočinout. Vždyť ho jen vyvezl na loďce a pak ho následovalo kázání, kde nic nemusel dělat. A stejně tak i v našem zaneprázdnění nám Pán Ježíš může a chce dávat odpočinutí.
Tak až budete v týdnu muset udělat to a ono, až budete mít plno starostí, vzpomeňte si na Petra. Pán Ježíš touží po naší pozornosti, tak mu ji každodenně věnujme.

Jak je psáno v Žalmu 95.7-8
On je náš Bůh, my lid, jejž on pase, ovce, jež vodí svou rukou. Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.

Pán Ježíš přichází do:

2. ...NAŠÍ BEZMOCI (4-7)

Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu!" Šimon mu odpověděl: "Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě." Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly.

Petr byl profesionálním rybářem. Na jezeře byl od malička, věděl o rybaření úplně všechno. Ale zrovna tuto noc nic nechytl. Všichni se namáhali, ale bylo to k ničemu. Ani jedna ryba se nechytila. Museli se cítit bezmocně.
Zase se obracím a ženy. Představte si, že má přijít nějaká vážená návštěva na oběd. Začnete vařit svoje oblíbené jídlo, které byste zvládli udělat poslepu. Ale jako na potvoru dneska se nic nedaří. Omáčka je moc slaná, maso málo propečené a těstoviny slepené. Kdykoli jindy to je v pohodě, ale zrovna dneska to nejde. A teď chlapi. Představte si, že si musíte vyměnit olej v motoru svého auta. Není to nic těžkého, už to děláte 20 let, ale zrovna dneska se pokazí snad všechno. Nejde povolit olejový filtr, během toho se několikrát praštíte do ruky a navíc už 3x vám zapadl oříšek do motoru, takže z jednoduché a banální činnosti, je celodenní zábava. Všichni známe ten poocit, když se nám něco nedaří. Přivádí to pocit bezmoci a většinou i jakákoli snaha přejde. Už nemáte chuť nic dělat, hlavně co nejdál od toho.

Ale přemýšlel jsem, co by se stalo, kdyby tu noc chytili plno ryb. Jsou to jen doměnky, ale nejspíš by tam Petr nepral ty sítě. Kdyby měli ty sítě plné ryb, tak by měli jiné starosti. Museli by s nimi na trh a tam je co nejrychleji prodat. Takže by Pán Ježíš přišel a nikdo by tam u těch lodí nebyl. Všichni by byli na trhu. Ale díky Bohu tu noc nic nechytili a tak za nimi mohl přijít Ježíš a tak vstoupit do jejich života. Bůh doslova přišel do jejich bezmoci a přinesl sebou svůj plán - své řešení. Co pro ty rybáře bylo na pohled špatné a nepožehnané, bylo v Božích očích pro ně velikým požehnáním. Setkání s Ježíšem pro ně byl rozhodující okamžik. Změnil jim život. Ovšem vše to začalo Petovo poslušností.

A u té bych se rád pozastavil. Docela by mě zajímalo, co se tehdy Petrovi honilo hlavou, když ho Ježíš vyzval hodit ty sítě. Vždyť celou noc parta profesionálů rybařila, a najednou přijde nějaký tesař, který chce, aby to zkusili ještě jednou. Jen podotýkám, že pokud chcete chytat ryby, nejlepší to je v noci. To ví každý rybář. A proto by mě zajímalo, co si Petr o Ježíši myslel. Mohl říct: ,,Ježíši, jsi skvělý kazatel...ale nejsi rybář. My se tu snažili celou noc a nic. Teď ve dne už tuplem nic nechytneme.´´ Petrovi myšlenky se nedozvíme. Ale co je z toho příběhu patrné, že ať už byly ty myšlenky jakékoliv, Petr Ježíše poslechl.

Nedivil bych se tomu, kdyby Petr Ježíše znal a věděl, že může udělat nějaký zázrak. Ale tehdy Ježíše neznal, nevěděl, čeho všeho je Ježíš schopný. Ale přesto ho uposlechl.

I do naší bezmoci vstupuje Ježíš a nejen, že si tu tíživou situaci chce použít ke své slávě, požehnat ji, ale taky přináší řešení té situace. Je pouze a jen na nás, zda budeme naslouchat jeho slovu a důvěřovat mu. Ale nezapomeňme, že Pán Ježíš přichází do naší bezmoci a přináší požehnání. Na nás je si ho s vírou vzít.

Pán Ježíš přichází do:

3....NAŠÍ POKORY (8-11)

Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný." Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: "Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi." Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.

Co myslíte, za koho do té doby Petr považoval Ježíše? Zkusme se na to podívat z Petrova pohledu. Jen upozorňuji, že to jsou doměnky. Možná, že o něm už něco zaslechl. Možná si říkal něco v tom smyslu: ,,Muž v obležení lidí. Asi by to mohl být zajímavý člověk. Když se o něho zajímá takové množství lidí, tak určitě musí být důvod, proč je tak zajímavý. A najednou po mě chce, abych ho vyvezl loďkou. Na loďce vyučuje z Božího slova. Může to být snad nějaký prorok, učitel. Sice je to prý tesař, ale je vzdělaný. Takových různých farizeů a zákonníků znám plno.´´ Asi takto nějak o Ježíši mohl Petr přemýšlet. Už to, že ho uposlechl, nám ukazuje na to, že k němu měl úctu. Ale to neznamená, že věděl, kým doopravdy Ježíš je.

Však i my máme úctu k moudrým a váženým lidem, aniž bychom je osobně znali. Ke kazatelům máme určitou úctu. Ale Ježíš byl a je mnohem víc, než nějaká vážená osobnost. Ovšem Petr to na té loďce potřeboval zjistit. A taky proto ho Ježíš vyzval k tomu rybolovu. Skrze tento zázrak Petrovi došlo, kým Ježíš doopravdy je. Petr se před Ježíšem pokořil. Když si uvědomil, kým Ježíš je, uvědomil si taky, kým je on sám. "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný."

Mám tu takovou zajímavost. Co myslíte, chtěl Petr, aby od něho Ježíš doslova odešel? Snad to řekl ne? ...došlo mi, že mu to řekl na lodi. Jak by od něho Ježíš mohl odejít? On by mohl, protože víme, že Ježíš umí chodit po vodě, ale Petr to tehdy nevěděl. Řekl mu, aby od něho odešel, ale přitom ho ani nenapadlo, že nemůže.

Ale vraťme se k tématu. S poznáním Ježíše přichází i poznání sebe sama. My lidé se velice rádi posuzujeme s jinými. A je velice jednoduché vidět na lidech okolo sebe, jak jsou špatní a zlí, jak chybují. To potom v porovnání s nimi jsme skoro svatí. Tu a tam taky něco malého uděláme špatně, ale většinou jsme ti lepší. Ale jakmile poznáme Ježíše, zjistíme, že v porovnání s ním, jsme ti největší hříšníci. Uvědomíme si, jak moc daleko jsme od Boha. To je a pokora, se kterou musíme přicházet před Boha.

V tomto příběhu je ovšem vidět úžasná Boží milost. Petr si uvědomí, kým je. Je pokořen. Vyznává svůj stav Ježíši. Ten ale jeho slovům nevěnuje pozornost. Pán Ježíš mohl říct něco v tom smyslu: ,,Jo máš pravdu, jsi hříšník. Tak mě zavez na břeh, já si půjdu po své cestě, ty si tu zůstaň a lov si svoje rybky.´´ ...Pán Ježíš semohl do té Petrovi hříšnosti opřít. Ale to Pán Ježíš nedělá. ALe řeknu vám, kdo to dělá. Satan. Ten se do našeho života vkrádá a jakoby prstem rejpe do našeho hříchu - jakoby to byla rána v nšem těle. Satan je ten, který nám vymlouvá, že jsme ti špatní. J to pravda. Jsme hříšníci. Ale satan je ten, který nám to neustále předhazuje. Pán Ježíš ale dělá něco jiného. Pán Ježíš nás povolává do nového života. ("Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi.").
2.Korintským 5.16-17
Ačkoli jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme. Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!

A tak se vás ptám. Jak vidíte Krista? Vidíte ho jako zbytek tohoto světa - učitele, proroka? Pán Ježíš se na to svých učedníků ptal a byl to zase Petr, kdo mu odpověděl:

Matouš 16.13-17
Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?" Oni řekli: "Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků." Řekne jim: "A za koho mě pokládáte vy?" Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého." Ježíš mu odpověděl: "Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.

Jestliže ho takto i vy znáte, pak jste nové stvoření. To staré už není. Bylo, ale už není. Žel satan nalhává, že jste stále to staré stvoření. POkud znáte Krista, jste nové stvoření. Inspirujme se Petrem a ostatními. Co udělali? Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním. Nechte za sebou to staré a následujte Krista.
Pán Ježíš přichází do naší pokory a povolává nás do nového života.

List Jakubův 4.5-7
Či myslíte, že nadarmo je psáno: 'Bůh žárlivě touží po duchu, kterého do nás vložil'? Mocnější však je milost, kterou dává. Proto je řečeno: 'Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.' Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám.
 

TŘI BOŽÍ PŘÁNÍ pro rok 2017

16. ledna 2017 v 9:43 | Kristián
Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všecko, co činili a učili. Řekl jim: "Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!" Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst. Odjeli tedy lodí na pusté místo, aby byli sami. Mnozí spatřili, jak odjíždějí, a poznali kam; pěšky se tam ze všech měst sběhli a byli tam před nimi. Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem. Když už čas pokročil, přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: "Toto místo je pusté a je už pozdě. Propusť je, ať si jdou do okolních dvorů a vesnic nakoupit něco k jídlu." Odpověděl jim: "Dejte vy jim jíst!" Řekli mu: "Máme jít nakoupit za dvě stě denárů chleba a dát jim jíst?" Zeptal se jich: "Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!" Když to zjistili, řekli: "Pět, a dvě ryby." Přikázal jim, aby všecky rozsadili po skupinách na zelený trávník. Rozložili se tam oddíl za oddílem stokrát po padesáti. Potom vzal Ježíš těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům, aby je lidu předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem. A jedli všichni a nasytili se; a ještě sebrali dvanáct plných košů nalámaných chlebů i ryb. Těch, kteří jedli chleby, bylo pět tisíc mužů.

TŘI BOŽÍ PŘÁNÍ pro rok 2017

Nevím jak vás, ale mě tato pasáž hodně povzbudila a zaujala. A je v ní toho hodně zajímavého a určitě i povzbuzujícího. Chtěl bych vám v nich ukázat na tři Boží přání, která v našem životě Bůh chce naplnit a je jen na nás, abychom mu to dovolovali.

1. Bůh po nás chce, abychom mu sloužili, i když už nemůžeme.

K tomu, abychom pochopili toto Boží přání, je zapotřebí se vžít jak do role učedníků, tak i do role Pána Ježíše. O pár veršů dříve bychom se dočetli o tom, jak Pán Ježíš vyslal učedníky do okolí: 12 a 13. verš - I vyšli a volali k pokání; vymítali mnoho zlých duchů, potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.
A uvědomme si, že to nebyl nějaký jednodenní výlet. Oni nejeli autama, neměli deset kufrů a zásobu jídla na desítky dnů. Pán Ježíš je vyslal naprosto nepřipravené na cestování: 8-9 verš - Přikázal jim, aby si nic nebrali na cestu, jen hůl: ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku; aby šli jen v sandálech a nebrali si dvoje šaty.


Neumím si představit, že bych šel na několik dnů až týdnů jen tak bez ničeho. Honza je známý tím, že je schopný jen tak se projít z Lovosic přes Ústí až do Teplic. Přiznám se, že ani takovou cestu bych nechtěl podnikout. Jsem na to moc pohodlný. Možná tak jet se project v autě, to bych zvládl, ale ani to mě už po pár hodinách nebaví.A tak obdivuji učedníky, že se vydali na takovou cestu a to i přes to, že si sebou nic nevzali. A kdyby to bylo jen o tom chození, tak by se to ještě dalo. Ale oni během toho riskovali své životy. Mluvili o pokání. To není zrovna hezké téma, o tom ani kazatélé nechtějí tolik mluvit. Kdyby vyšli lidi povzbuzovat, tak by to putování měli o hodně lehčí, protože by je lidé rádi poslouchali a samozřejmě by je i ubytovali a pohostili. Ale oni vyšli a začali mluvit o pokání. Začali usvědčovat lidi z jejich hříchů. A divil bych se, kdyby je ani jednou lidé nevyhnali z vesnice. A Pán Ježíš je na to i upozorňoval a dal jim návod, jak se v takovém případě zachovat: 11. verš - A které místo vás nepřijme a kde vás nebudou chtít slyšet, vyjděte odtamtud a setřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim."

A nejen že jim šlo o život u lidí, ale taky si ,,zahrávali,, s duchovními mocnostmi. Osobní zkušenost s vymýtáním a uzdravováním nemám, ale věřím, že to je nesmírně vyčerpávající. Byla to podle mě zatim jejich nejtěžší cesta. Ale byli z ní nadšení, protože se jim to povedlo.

Před vánoci jsem byl s kamarády z Prahy evangelizovat v Litoměřicích v parku. A za celé dvě hodiny jsme toho moc nenachodili, protože jsme měli dva super dlouhé rozhovory. U prvního kluka jsme stáli něco kolem 40 minut a já samozřejmě měl jen takovou lehčí bundu. A během rozhovorů jsem přestával cítit prsty na rukou i na nohou. A další rozhovor trval něco málo přes hodinu. Domů jsem se vrátil na kost promrzlý, ale neuvěřitelně nadšený. Odcházel jsem z toho parku fyzicky na dně, ale duchovně povzbuzený a posílený. Ale přiznám se, že jsem byl rád, že ,,už konečně,, držím v ruce teplý čaj. Moje práce skončila, ted je čas na odpočinek.

A stejně tak i učedníci se vrátili a myslím, že fyzicky byli vyřízení. Utrmácení, nohy měli prošoupané a plné puchýřů, a navíc měli hlad. Ale stejně jako já po té evangelizaci, i oni přišli za Ježíšem duchovně posilněni, nadšení z toho, jak je Bůh tou cestou provázel. ,,Konečně je to za námi, konečně si můžeme dát ten teplý čaj, najíst se, dát si koupel a pořádného šlofíka. Svojí práci máme za sebou,,. Alespoň tak bych po takové cestě myslel já.

Ale sotva se zastavili, ani se nestihli najíst, a už zase musejí cestovat lodí pryč, na odlehlé místo. Možná si řekli: ,,no tak ještě tedy trošku zamakáme a potom konečně budeme sami a tam už si konečně dopřejeme odpočinek,,. Už byli na pokraji svých sil a to ještě netušili, že je čeká ještě několikahodinové kázání.
Krásně si to lze představit na jednom takovým příkladu. Představte si, že běžíte maraton. Po třech hodinách běhu konečně doběhnete do vysněného cíle vyčerpaní, ale šťastní, že už jste konečně tam. Ale najednou vám někdo řekne, že je zapotřebí doběhnout ještě několik kilometrů. Nevím jak vy, ale já bych se určitě naštval a ta radost, kterou jsem měl by se náhle vytratila. S vypětím všech sil jsem doběhl do cíle a najednou mám ještě běžet dál?Já osobně bych se tzv. začal topit ve své sebelítosti.

A i učedníci se tak možná cítili, není to tam přesně napsané, ale je zjevné, že se do jejich života vkrádal pesimismus. A nemůžeme se jim divit. Nejen, že museli odplout na lodi a potom poslouchat několikahodinové kázání, ale taky je Pán Ježíš pověřil tím, aby nasytili více než 5 000 mužů - verše 35-37 Když už čas pokročil, přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: "Toto místo je pusté a je už pozdě. Propusť je, ať si jdou do okolních dvorů a vesnic nakoupit něco k jídlu." Odpověděl jim: "Dejte vy jim jíst!" Řekli mu: "Máme jít nakoupit za dvě stě denárů chleba a dát jim jíst?"
Ale mě se na tom líbí, že přestože ten úkol dal Pán Ježíš učedníkům, tak ho nakonec vyřeší za ně. Oni nevědí, jak to vyřešit, ale Pán to ví.

A tak jsme li Ježíšovými učedníky, nemůžeme čekat, že následování Ježíše bude procházka růžovým sadem. Naopak. Bůh po nás chce, abychom mu sloužili, i když už nemůžeme. Buďme vytrvalí.
Jakub 1.2-4 Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků.

2. Bůh po nás chce, abychom důvěřovali jeho moci.

Snažil jsem si představit to, jak se asi museli učedníci cítit, když jim Pán Ježíš řekl: "Dejte vy jim jíst!" . A taky by mě zajímalo, jak se u toho Pán Ježíš tvářil. Když jsem nad tím vším přemýšlel, uvědomil jsem si, že kdyby mi někdo dal takový nemožný úkol, asi bych se tomu zasmál, ale nemyslel bych si, že to ten dotyčný myslí vážně. Ale kdyby to ten člověk myslel nadále vážně, dost by mě to vykolejilo a rozhodilo.

Už jste někdy udělali hostinu pro 5 000 lidí? Docela veliká zodpovědnost ne? Já osobně bych nezvládl asi ani pro 20 lidí, natož pro 5 000 mužů. Ale co kdyby vám Pán Ježíš řekl, abyste nasitili těch 5 000 lidí? V takový okamžik by v nás začala působit bezmocnost. ,,Já mám pohostit 5 000 lidí? To nikdy za celý můj život nemůžu zvládnout! Vždyť ani neumím pořádně vařit, nemám prostředky, nemám dostatek lidí, potravin, nemám pro to zázemí, k tomu bych potřeboval stovky kuchařů a stovky kuchyní. To je Pane Ježíši nemožné. Ty po mě chceš něco, co já nedokážu.,,

A je to pravda. Z vlastní síly nikdy nemůžeme vykonat Boží rozkazy. A přitom každodenně na svou vlastní sílu spoléháme. Já udělal toto, já uzvednu toto, já umím toto, já já já. A přitom čím bychom byli bez Boha? Vždyť jsme jako stébla trávy, jako pára, co tu je a už není.

A co učedníci, myslíte, že oni nespoléhali na Boží moc? Vždyť ještě před chvílí uzdravovali a vyháněli démony! Tehdy se opírali o Boží moc, bez ní by to nešlo. Ale jakto, že vzápětí se problému postaví se svou vlastní silou? Vždyť jejich první řešení, jak by mohli nasytit 5 000 mužů, bylo jít do obchodu a nakoupit jídlo. Vidíte ten kontrast? Před chvílí vyhánějí démony a teď by kupovali za peníze jídlo. Oni tam na té hoře zapomněli na Boží moc. Zapomněli, že pro Ježíše nic není nemožné.

A já se vždy divím, jak na to ti apoštolové mohli zapomenout. Říkám si: ,,Petře, tys neviděl, jak Pán Ježíš uzdravoval, Jakube, tys tehdy nebyl na té lodi, když Pán Ježíš utišil bouři a ty Jane, nezažils, jak Pán Ježíš vzkřísil Jairovu dceru? Chlapi, kdbyste to nezažili, tak bych se nedivil, že se nedokážete spolehnout na Ježíšovu moc. Ale když jste to vše zažili, jakto, že teď byste chtěli nakupovat chleby za peníze? A ani potom, když po nich chtěl ty chleby a ryby, nevěřili tomu, že by to mohlo stačit. Cožpak ty zázraky předtim nebyly dost veliké?,,
A takovéto myšlenky mě napadají vždy, když čtu o tom, jak znovu a znovu učedníci zapomněli důvěřovat Ježíši a překvapuje mě, že s nimi měl dostatek trpělivosti a stále je přesvědčoval o své moci. Ale jak takhle nad tím přemýšlím, uvědomuji si, že my nejsme o moc lepší oproti učedníkům. Sami také zapomínáme na Boží jednání v našich životech. Každý jsme v našich životech zažili Boží zázraky, ale když příště přichází problém, zapomínáme na ten předešlý Boží zásah a znovu se strachujeme. Jsme stejní, jako učedníci.

A tak mám pro nás všechny výzvu. Začněme si zapisovat Boží zázraky v našich životech, co je na papíře, na to se spíš nezapomene. A až na nás budou přicházet pochybnosti o Boží moci, můžeme si připomenout to, jak Bůh v našem životě působil dříve. Věřím, že nám to může dodat odvahu plně se spoléhat na Boží moc.
Přísloví 3.5 Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej.


3. Bůh po nás chce, abychom se vzdali všeho pro něho, i když to má znamenat, že už nám nic nezbyde.

Ještě bych se chtěl krátce zamyslet nad tímto třetím Božím přáním. V těch předešlých bodech jsem jakoby ukazoval špatné vlastnosti učedníků, ale nerad bych, abychom domů odcházeli s tím, jak moc špatní a slabí vlastně byli. A tak bych v tomto bodě chtěl vyzdvihnout jednu úžasnou vlastnost, kterou učedníci měli a věřím, že i po nás jí Bůh žádá.

Učedníci se na Ježíšův rozkaz dokázali vzdát všeho. A že to nebylo jen jednou. Už jsem dneska o tom mluvil. Poprvé je to vidět o pár veršů dřív, právě tehdy, když je Ježíš vysílal do okolí kázat. Tehdy jim přikázal, aby si sebou nic nebrali: 8-9 verš - Přikázal jim, aby si nic nebrali na cestu, jen hůl: ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku; aby šli jen v sandálech a nebrali si dvoje šaty.

Tomu říkám důvěra. Dokázali se vzdát všeho. Máte u sebe mobil? Máte u sebe peněženku? Dokážete si vůbec představit, že byste chtěli jít pěšky do Prahy a nevzali byste si ani peněženku? Jen hůl a ty šaty, které na sobě máš. Tomu říkám odvaha.
A tuto odvahu můžeme vidět i v dalším příkladě: 38 verš - Zeptal se jich: "Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!" Když to zjistili, řekli: "Pět, a dvě ryby."

Přestože nevěřili, že by to množství mohlo stačit k nasycení všech 5 000 lidí, přesto se nebáli vydat všechno, co měli. A nejen, že dali všechny chleby, ale ještě k tomu přidali ryby. Vždyť Pán Ježíš po nich chtěl jen chleby. Neřekl: Kolik chlebů a ryb máte? ...On chtěl jen všechny chleby. A učedníci mu dali jak všechny chleby, tak i k tomu ty poslední dvě ryby. A to podotýkám, že ten den ani nestihli jíst: 31. verš - Řekl jim: "Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!" Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst.
Hladoví a unavení rybáři se nebáli Ježíšovi vydat to poslední jídlo, co tam sebou měli. Hlad měli, ale přesto dali Ježíši víc, než on žádal.

A víte, co je na tom úplně nejlepší? Že v obou případech nakonec byli učedníci přesyceni. Když přišli z té misie, tak byl nasycen jejich duch. A když vydali své poslední jídlo, tak se nejen najedli do syta, ale ještě se sebralo takové množství jídla, že to mohli rozdávat.

A stejně to máme i my. V našich životech jsou věci, které jsou pro nás důležité a bez kterých se nedokážeme obejít. A nemusejí to být ani špatné věci a ani to nemusejí být hmatatelné předměty. Ale zkusme se jich čas od času vzdát pro Krista. A on nám dá něco mnohem lepšího, v našich očích nepředstavitelného. Nezapomeňme, že každý okamžik nám Ježíš pomáhá, a když už nevíme, kde brát sílu, tak je to on, kdo začíná dělat zázraky. Kéž je to Pán Ježíš, kdo bude naším průvodcem v roce 2017.

2. Timoteovi 2.1-4
A ty, můj synu, buď silný milostí Krista Ježíše, a co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, svěř to věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné. Snášej se mnou všechno zlé jako řádný voják Krista Ježíše. Kdo se dá na vojnu, nezaplétá se do záležitostí obyčejného života; chce obstát před tím, kdo mu velí.

Dva blázni

14. listopadu 2016 v 9:17 | Kristián
Lukáš 12.13-21
Někdo ze zástupu ho požádal: "Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví." Ježíš mu odpověděl: "Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?" A řekl jim: "Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má." Pak jim pověděl toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom a říkal si: 'Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?' Pak si řekl: 'Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.' Ale Bůh mu řekl: 'Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?' Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem."

Dva chudí blázni

V tomto textu bych rád poukázal na dva muže, kteří byli v Ježíšových očích chudí blázni. Z podobenství je jasné, že jedním z nich bude muž, který měl velikou úrodu a spoléhal na své bohatství. O druhém muži, se tento text tolik nezmiňuje a možná není ihned patrné, o koho jde. Tento chudý blázen je na samém začátku příběhu, ve 13. verši.
Někdo ze zástupu ho požádal: "Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví."
Bible ho nenazývá bláznem, ale věřím, že pro Pána Jžíše byl stejným bláznem, jako ten se stodolami. Za Ježíšem přichází muž, který se hněvá na svého bratra. Na tomto muži jsou vidět dvě vlastnosti, se kterými také každodenně zápasíme a proto bych se nad nimi rád pozastavil.

První z nich je PÝCHA. Když jsem přemýšel, proč vlastně tento muž šel právě za Ježíšem, ihned mě napadla normální a běžná odpověď: ,,Protože Pán Ježíš byl považován za moudrého, nazývali ho Mistrem (Rabbi- učitelem), a tak není nic divného, že za ním lidé chodili a prosili ho, aby jim poradil a pomohl. Ale po delším uvažování mi došlo, že ten muž si tam přišel zvednout své ego, posílit svou pýchu. Jeho bratr dostal dědictví a rozhodl se, že si ho nechá. Právně je vše v pořádku, ale morálně to není správné. Přeci jen je normální, že se sourozenci rozdělí o dědictví. Tento muž se cítil ukřivděně, protože nedostal, co by si správně zasloužil. To byla rána pro jeho hrdost a tak potřeboval od někoho tzv. pofoukat rány. A právě okolo šel Ježíš, ten moudrý učitel, který mu určitě dá za pravdu a snad něco řekne jeho bratru. Není lepší osoby, která by mu mohla dát za pravdu. Koukej Ježíši, jaké bezpráví se mi děje! Já nedostal to, co jsem si zasloužil! Běž prosim tě za mým bratrem a řekni mu, že jsem měl pravdu. Běž a řekni mu, ať mi ty peníze, domy a pole dá. Vždyť mu toho ještě zbude hodně. Mám se dobře, ale on se má líp. Tak za ním běž a řekni mu, ať mi taky něco navalí, abychom se měli stejně. Asi takhle nějak ten muž přemýšlel. A doufal, že mu Ježíš dá za pravdu. Čekal, že mu řekne: To není možné, jakto, že ti tvůj bratr nedal polovinu toho dědictví? To je ale sičák, lakomeček. Přiveď mi ho, já mu domluvím.

Ale to Ježíš neudělal. On tomu muži nepofoukal pýchu, ale naopak ho napomenul. Ve 14. verši Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodnčím? Jakoby Pán Ježíš řekl: Chlape! Myslíš, že jsem přišel na tento svět kvůli tomu, abych řešil vaše spory? Myslíš, že jsem přišel na svět proto, abych ti zvednul ego, dal ti za pravdu? Já přišel kvůli jinému bohatství, než co nabízí tento svět.

A možná že i my přicházíme za Ježíšem s různými problémy a můžeme být třeba i jako ten muž v zásadě v právu. Ale to, co nám nejvíce vadí, je naše pokořená pýcha. Přicházíme za Ježíšem a chceme, aby nám dal za pravdu a aby ty druhé napomenul. Chceme, aby nám dokázal, že my jsme ti co mají pravdu, ti dobří, aby nám potvrdil, že my jsme ti chudáci.Není nic špatného na tom, přinášet před Ježíše svá trápení, ale naučme se zároveň přicházet k němu s pokorou. Inspirujme se apoštolem Pavlem, když psal do Korintu: A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval. Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil, ale on mi řekl: "Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla." A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. 2.Korintským 12.7-9


Pojďme ještě jednou do toho prvního verše a podívejme se na tu druhou vlastnost-a to VLASTNÍ LIDSKÁ MOUDROST
Někdo ze zástupu ho požádal: "Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví."
Je zde zjevné, že si ten muž za Ježíšem nejen přišel postěžovat a nechat pofoukat svou pýchu, ale navíc přišel za Ježíšem s jasným cílem. Ten člověk nepřicházel pro radu. Nezeptal se: Mistře, co si myslíš. Měl bych od svého bratra žádat část dědictví, které dostal? Ten muž za Ježíšem šel s jasným cílem. Aby mu Ježíš dal za pravdu a aby jeho bratru vynadal. Ten muž věděl přesně jak to vyřešit a tak šel za Ježíšem, a řekl mu, co má udělat.
Nevím jak vás, ale mě to celkem dost usvědčuje. Častokrát si myslíme, že víme naprosto přesně, co je pro nás nejlepší. Nepotřebujeme se Boha na nic ptát, protože my sami nejlépe víme, jak to vyřešit. A tak přicházíme za Ježíšem jen kvůli tomu, aby nás vyslechl a udělal to přesně podle našeho plánu. Častokrát jsem si až zpětně uvědomil, že jsem za Ježíšem přicházel proto, aby mi pomohl, ale přitom jsem mu nechtěl dovolit to udělat jinak, než jsem já sám chtěl. Jako bych řekl: Pane Ježíši, mám takový a takový problém a potřebuji, abys ho vyřešil. Rád bych, abys to udělal tak a tak. A pokud bys to chtěl udělat jinak, tak to raději nedělej. Ježíš se ale nedrží našeho plánu, ale svého. On si nenechá radit jak co dělat v našich životech.Nebojme se Ježíši vydávat své problémy, ale zároveň nezapomeňme na to, že je pouze a jenom na něm, jakým způsobem to bude. Podřizujme se Boží vůli. Vždyť i v modlitbě Páně se modlíme: Buď vůle tvá, jako v neby, tak i na zemi. Jak se tuto modlitbu můžeme modlit, když mu nejsme schopni plně vydat své životy?

Pojdme se ale podívat na toho druhého blázna, o kterém se Pán Ježíš zmiňuje v podobenství od 16. do 21. verše.
Pak jim pověděl toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom a říkal si: 'Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?' Pak si řekl: 'Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.' Ale Bůh mu řekl: 'Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?' Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem."

Na tomto chudém bláznu bych rád ukázal další dvě vlastnosti, kvůli kterým je v Božích očích chudý. První z nich je NESPOLÉHÁNÍ SE NA BOHA.
Tento muž se spoléhal a na to, že ze svého bohatství bude dlouho a pohodlně žít. Myslel si, že už si zajistil skvělou budoucnost. Zapomněl na to, že si nemůže svůj život prodloužit ani o sekundu. Zapomněl, že jeho život není v jeho rukou. A záměrně říkám ,,ZAPOMNĚL,, protože ten muž se nemohl vymluvit na to, že o Bohu nevěděl. Nemohl říct: ,,Nikdo mi neřekl o Bohu, o tom, že má můj život ve svých rukou. Kdyby mi to někdo řekl, tak bych se neopíral o své bohatství.´´

Jak to můžu vědět, že ten muž věděl o Bohu? Je to jednoduché. Pán Ježíš byl převážnou část života obklopen židy a pohané pro většinu z nich byli ta největší spodina. Pán Ježíš toto podobenství říkal židům (izraelcům), a z toho je jasné, že nemohl mluvit o nějakém pohanovi. Když Pán Ježíš říkal toto podobenství, mluvil o muži, který od malička vyrůstal ve víře v Boha. Byl to náboženský člověk. Proto nemůžeme říct, že nás, křesťanů, se to nemůže týkat. Ale přesto jen kolikrát za den na Boha zapomeneme a spoléháme se na jiné věci? Na svou práci, na svou rodinu, na své přátele. Těch věcí, na které se můžeme spoléhat, je hodně. Ale ani jedna není ten ,,pevný kotevní bod,,.

V bibli je plno bohatých lidí, kteří se opírali o Hospodina, kteří byli bohatí nejen před tímto světem, ale i před Bohem. Jedním z nich byl Abrahám a rád bych vám ukázal ten rozdíl.
Genesis 13.1-11
I vystoupil Abram z Egypta se svou ženou a se vším, co měl, do Negebu; byl s ním i Lot. Abram byl velice zámožný, měl stáda, stříbro i zlato. Postupoval po stanovištích od Negebu až k Bét-elu, na místo mezi Bét-elem a Ajem, kde byl zprvu jeho stan, k místu, kde předtím postavil oltář; tam vzýval Abram Hospodinovo jméno. Také Lot, který putoval s Abramem, měl brav a skot i stany. Země jim však nevynášela tolik, aby mohli sídlit pospolu, a jejich jmění bylo tak značné, že nemohli sídlit pohromadě. Proto došlo k rozepři mezi pastýři stáda Abramova a pastýři stáda Lotova. Tehdy v zemi sídlili Kenaanci a Perizejci. Tu řekl Abram Lotovi: "Ať nejsou rozepře mezi mnou a tebou a mezi pastýři mými a tvými, vždyť jsme muži bratři. Zdalipak není před tebou celá země? Odděl se prosím ode mne. Dáš-li se nalevo, já se dám napravo. Dáš-li se ty napravo, já se dám nalevo." Lot se rozhlédl a spatřil celý okrsek Jordánu směrem k Sóaru, že je celý zavlažován, že je jako zahrada Hospodinova, jako země egyptská. To bylo předtím, než Hospodin zničil Sodomu a Gomoru. Proto si Lot vybral celý okrsek Jordánu a odtáhl na východ. Tak se od sebe oddělili.

Abramovi a Lotovi Bůh tak žehnal, že už nemohli být spolu. Abram byl Lotův strýc a tak si sám mohl určit, kam jít a Lota poslat na druhou stranu. Ale Abram udělal něco nečekaného - nechal Lota, ať si vybere kam chce jít. ,,Hele Lote, koukni se kolem a vyber si, kam chceš jít, já půjdu na opačnou stranu.´´ Lot se rozhlédl a spatřil celý okrsek Jordánu směrem k Sóaru, že je celý zavlažován, že je jako zahrada Hospodinova, jako země egyptská.

Kdo z nás, kdyby dostal na vybranou, by si nevybral tuto zemi? Abram ji určitě nepřehlédl a mohl si ji vzít, ale přesto nechal Lota, ať si ji vezme. A proč to udělal? Protože důvěřoval Bohu. Bůh mu dal zaslíbení, že dostane celou Kennánskou zemi (viz Genesis 17.4-8) a Abram na tento slyb nezapomněl a plně Hospodinu důvěřoval, a proto mu bylo jedno, kam půjde. Bůh mu slíbil, že mu bude žehnat, že ho rozmnoží, a tak je jedno, kam půjde. Ale Lot se spoléhal na své oči a všichni víme, jak to dopadlo.

Proto vezměme si příklad z Abrama. Důvěřujme Božímu slovu, spoléhejme se na každé slovo, které k nám Bůh promluvil. V bibli nám dává mnoho zaslíbení. Stačí jen svůj život Bohu každý den vydávat.

Druhým důvodem, proč ten boháč byl v Božích očích blázen, bylo MNOHO SNAHY PRO ŠPATNOU VĚC.
Na tuto myšlenku mě přivedla nedávná zpráva o úmrtí advokáta Zdeňka Altnera, který zemřel v pondělí 7.listopadu. Tato zpráva zaplavila jak český internet, tak i všechny české televize. Do pondělka jsem tohoto muže neznal, ale přesto mě jeho smrt určitým způsobem pozastavila a přinutila se zamyslet. Připomněla mi toho muže z podobenství. Kdo jste pana Altnera neznali, byl to advokát, který pomohl politické straně ČSSD získat Lidový dům v Praze. Za tuto soudní výhru dostal několi milionů, ale jemu to nestačilo a tak se začal v roce 2000 s ČSSD soudit. Tento spor trval několik let, až ho letos soudci rozhodli ve prospěch pana Altnera. Tomu ČSSD měla vyplatit něco přes 300 milionů. Ta se samozřejmě odvolala a tak se spor posunul k Nejvyššímu soud a pan Altner se tedy nedožil svého finálního vítězství. Jeho syn prohlásil: "Jen jsme moc smutní, že se otec žádného plnění nedočkal´´


Když jsem toto četl, bylo mi toho pana Altnera líto. Celých 16 let obětoval tomu, aby získal veliké bohatství. A když už byl skoro u toho jeho vysněného cíle, Bůh si ho povolal. Úplně zmařené roky života pro něco, co si ani nestihl užít, natož co by si s sebou vzal na věčnost. Jak moje babička často říká, u nebeské brány budeme platit pouze čistým srdcem. Nic jiného tam nebude mít cenu. A stejně o tom mluví Pán Ježíš v tom podobenství.
V podobenství vystupuje bohatý muž, kterému se hojně urodilo. K tomu, aby se mu hojně urodilo, bylo zapotřebí dvou věcí. První z nich je PÍLE a druhá POŽEHNÁNÍ. Ani bez jedné to nejde. Ten muž byl bohatý, takže to nejspíš nebyl on, kdo by oral a zaséval, ale přesto musel strávit plno času nad plánováním, musel své poddané řídit a hlídat. Bylo to jeho živobytí a tak je jasné, že se musel snažit. A nebyla to marná práce, Bůh mu požehnal a tak se mohl těšit hojné úrodě. A co bych chtěl zdůraznit, není nic špatného na tom být pracovitý. Vždyť apoštol Pavel v 2. listě Tesalonickým 3.10 píše: Kdo nechce pracovat, ať nejí.

Problém ovšem nastává, když se naším životním cílem stane honba za bohatstvím, kariérou nebo čímkoliv jiným, co je pomíjivé. V tom Bůh viděl a vidí marnost. Jak píše Šalomoun v knize Kazatel 1.14 Viděl jsem všechno, co se pod sluncem děje, a hle, to vše je pomíjivost a honba za větrem.
A nebo o pět kapitol dál v 5.12.-15: Je zlý neduh, který jsem pod sluncem viděl: vlastníkovi je ke zlému bohatství, jež střeží. Po úmorné lopotě může o bohatství přijít a syn, jehož zplodil, stojí s prázdnou rukou. Jako vyšel z života své matky, nahý zase odchází, jak přišel, a za svoje pachtění si nic neodnese, ani co by se do ruky vešlo. A také to je zlý neduh: Každý odejde, jak přišel. Jaký užitek má z toho, že se pachtil a honil vítr?

A tak ponaučme se z tohoto muže. Zkoumejme náš životní cíl. Co je v mém životě nejdůležitější? Pro co jsem ochotný obětovat svůj život? Ten muž usiloval o bohatství a přitom byl před Bohem chudý. Ježíš nám nenabízí bohatství tohoto světa, ale nabízí nám o mnoho vzácnější bohatství - věčný život v Boží přítomnosti. Na to zaměřme svou pozornost, kéž je to každý den naším cílem.

Koloským 3.1-2
Protože jste byli vskříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem.
 


Důvod k reptání?

12. srpna 2016 v 15:05 | neznámý - Dobrá setba
Jestliže máš v ledničce dost jídla, máš šaty k odívání, střechu nad hlavou a lůžko ke spánku, pak jsi bohatší než 75% světového obyvatelstva.
Máš-li peníze na kontě a ještě něco v peněžence, patříš k těm 8% obyvatel země, kteří tvoří zámožnou vrstvu.
Jestliže jsi dnes ráno vstal, máš se lépe, než miliony lidí, kteří tento týden nepřežijí.
Vlastníš-li bibli, je ti neobyčejně požehnáno. Třetina lidstva nemá přístup k Božímu psanému slovu.
Máš-li ještě rodiče a ti jsou stále ještě ve šťastném manželství, pak patříš k výjimkám v naší zemi.
Jestliže věříš v Pána Ježíše jako svého Vykupitele, patříš k té nejpožehnanější části lidí na tomto velkém světě.
Jestliže ses včera modlil za konkrétní věci a dnes snad také, pak patříš k malé šťastné menšině, která věří, že Bůh slyší a vyslýchá modlitby.
Můžeš-li číst tyto řádky, jsi na tom mnohem lépe, než téměř dvě miliardy lidí, kteří neumějí číst a psát.

Pročpak jsi ještě nespokojen? Máš všechny důvody k tomu, abys byl vděčný!

Novoroční modlitba (2014/2015)

12. srpna 2016 v 14:49 | Kristián Zajíc
Hospodine můj drahý, nechci žádné věci či dary. Sám jsi mě naučil, že mám nejprve hledat tvé království a slíbils, že poté mi dáš všechno ostatní. Nežádám tedy nic jiného, než abych tě toužil hledat a následovat každý den, abych každý den nabýval tvé moudrosti, abych měl takovou lásku k lidem, že bych se jednoho dne před tvým trůnem za ni nemusel stydět a abych vždy mohl být zrcadlem, co odráží tvou neskutečně velikou LÁSKU k nám. Věřím, že až získám tyto věci, nebudu už žádné jiné věci chtít. Nic víc nepotřebuji a nechci, než tebe a tvou blízkost. Amen

Opravdové poznání Ježíše

12. srpna 2016 v 14:41 | Kristián
Lukáš 17.11-19
Na cestě do Jeruzaléma procházel Samařskem a Galileou. Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál a hlasitě volali: "Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!" Když je uviděl, řekl jim: "Jděte a ukažte se kněžím!" A když tam šli, byli očištěni. Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha; padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A to byl Samařan. Nato Ježíš řekl: "Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?" Řekl mu: "Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila."

Nedávno jsem dočetl knihu, která se zabývala tím, jaký je Ježíš a jak moc to my, křesťané, nevíme. A tato kniha mě v tom naprosto usvědčila. Přitom je to právě Ježíš, koho bychom měli znát co možná nejlépe!
Po dočtení té knihy jsem si musel položit zásadní otázku a to: ,,Jaký mám vztah s Ježíšem?´´

V našich svědectvích se často chlubíme tím, že jsme poznali Pána Ježíše jako svého spasitele. A to je skvělé! Pán Ježíš je spasitel světa. Je to ta nejdůležitější zpráva. Kdyby nám někdo mohl říct o Ježíši jak vypadal a nebo co měl rád, bylo by to celkem zajímavé, ale kdyby nám ten člověk neřekl, že Ježíš je naším spasitelem (tedy zachráncem z hříchu), tak ty všechny ostatní informace o Ježíši nám jsou k ničemu.
Stejně tak i ti malomocní muži. Kdyby jim někdo řekl, že do té vesnice přichází nějaký Ježíš a že má moc milý úsměv, hezké oči a příjemný hlas, bylo by jim to k ničemu. Oni se ale dozvěděli, že přichází nějaký Ježíš, který je může uzdravit. To byla ta zásadní informace.

A kdyby ti muži o Ježíši slyšeli, ale neuvěřili by v to, nebyli by uzdravení. Ale oni v něho uvěřili, a když je poslal za kněžími, tak ho s důvěrou poslechli. A stejně tak i my jsme slyšeli o Ježíši, který nám může a touží dát věčný život. A nejen že jsme to slyšeli, ale také jsme v to uvěřili a tím jsme přijali Boží odpuštění.
Byli jsme uzdraveni z našich hříchů. To je úžasné! To znamená, že se Pán Ježíš opravdu stal naším osobním spasitelem! A tím to končí? Ježíš přišel do mého hříšného života, změnil ho a zase odešel? Přesně to si myslelo těch devět malomocných. Oni šli za Ježíšem když ho potřebovali a dost hlasitě na něho volali: ,,Smiluj se nad námi!´´
Ale jakmile jsou uzdraveni, zapomínají na toho, kdo je vlastně uzdravil.
Přemýšlel jsem nad tím, proč je vůbec Ježíš uzdravil. A došel jsem k tomu, že mu jich muselo být jednoduše líto. Navíc viděl jejich víru a naději, jakou na něho vkládali. Ale jejich uzdravení bylo dočasné. Jakékoliv fyzické uzdravení je jen dočasné, neboť po pár letech všichni umíráme. Ovšem to duchovní uzdravení, které nám Ježíš daroval svou obětí, je na věčnost. To je o mnoho důležitější a cennější. A přesto nebyl ani jeden člověk, který by o ně Ježíše žádal, nebyl nikdo, kdo by za Ježíšem přišel s vírou a nadějí, aby ho zachránil na věčnost. Nikdo ho o to neprosil, nikdo na něho nevolal, a přesto na ten kříž šel. A nešel tam jen proto, aby se stal naším spasitelem, ale taky aby se stal naším přítelem. Dřívější hřích nám nedovoloval být na věčnosti v Boží a Ježíšově přítomnosti. Proto šel na ten kříž, abychom mohli být v jeho blízkosti. Pán Ježíš s námi touží mít vztah. A naším spasením to nekončí, nýbrž začíná.
A tak otázka zní, jestli jsem Ježíše začal poznávat. Jak často se bavíte s Ježíšem? Kolikrát za den si na něho vzpomenete? Jak často za vámi přichází na návštěvu? Pán Ježíš se nám ,,vtírá´´ do života, snaží se na sebe upozornit. Klepe na dveře, ale my ho kolikrát nechceme pustit dál. Ťuk ťuk. Kdo je? Tady Ježíš! Kristiáne, můžu dál? Pane Ježíši, promiň, zrovna se učim. Nebo: Nemůžu, jsem v koupelně.
Nebo se ptá: Můžu si s tebou popovídat? Teď to nejde, musim jít nakoupit, musim jít do práce, do školy, s kamarádem ven. A kolikrát se se mu nebojíme říct: Víš co, teď nemám čas, večer ti zavolám a popovídáme si, teď to nejde, mám hodně práce. Mnohokrát to je naše lenost, co nám brání v tom, lépe poznat Ježíše. A přesto tomuto říkáme přátelství. Ale můžete být s někým přítel, když si na vás nedokáže udělat čas, když nechce slyšet vaše názory a stále vás odmítá?
Můžeme se chlubit tím, že je Pán Ježíš naším osobním spasitelem. Ale můžeme se chlubit i tím, že je naším osobním přítelem?
Další otázka je, jak mohu být někomu dobrým přítelem, když ho zas tak moc dobře neznám? Pán Ježíš nás zná moc dobře. Lépe než my samotní. Ale nás už kolikrát nenapadne se zajímat o to, jaký je Ježíš. A přitom teprve až když ho poznáme víc, tak se do něho můžeme zamilovat. V novém zákoně je toho hodně o Ježíši a i ve starém zákoně bychom našli místa, která o něm píšou. A možná to vše často čteme a přesto Ježíše neznáme. Proto bych nás chtěl vybídnout k tomu, abychom Ježíše prosili o to, aby se nám ukazoval přesně takový, jaký je.
Stejně jako ten Samařan i my se navraťme k Ježíši, on stále stojí tam, kde jsme ho potkali a už se od něho nevzdalujme!

List Jakubův 4.7
Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám.

Mám zde přítele

3. dubna 2016 v 13:39
1.
G
Mám zde přítele,
C
Pána Ježíše,
G D
a na rámě jeho spoléhám;
G
v něm své stěstí mám
C
pokoj nalézám,
G D G
když na rámě jeho spoléhám!
Ref.
G C
Boží rámě
G D
je v soužení náš pevný hrad;
G C
Boží rámě,
G D G
uč se na ně vždycky spoléhat!
2.
Jak je sladké být,
v jeho družině,
když na rámě jeho spoléhám,
jak se života
cesta zjasňuje
když na rámě Boží spoléhám!
Ref.
3.
Čeho bych se bál,
čeho strachoval,
když na rámě Boží spoléhám?
Mír je v duši mé,
když On blízko je,
když na rámě jeho spoléhám.

Ó velký Bože, tvá když vidím díla

3. dubna 2016 v 13:37
1.
G C
Ó velký Bože, tvá když vidím díla,
G D G
stvořená mocným tvůrčím slovem Tvým.
C
Nádherné hvězdy, které tvoje síla,
G D G
Zdržuje, nese mžikem každičkým

Ref.
G C G
Tu plesá, Bože, Tobě vstříc můj duch:
Ami G
tys slavný Bůh, tys dobrý Bůh.
G C G
Tu plesá, Bože, Tobě vstříc můj duch:
Ami D G
tys slavný Bůh, tys dobrý Bůh.

2.
Když Ty se skláníš ke mně ve svém slovu,
k mé duši siré, k mému soužení.
Když Duch Tvůj těší znovu mne a znovu,
když v Kristu dáváš plné spasení.
Ref.

3.
Ať rukou štědrou rozdáváš své dary,
když požehnáním prostíráš můj stůl.
Ať žal neb smutek, trýznitel můj starý,
mne souží, tu mne podpírá Tvá hůl.
Ref.

4.
Když vidím Pána chodit zemskou plání,
jak slouží, trpí, jak má lidi rád.
V pokoře hlavu jak na kříži sklání,
jsa svatý, splácí provinilých pád.
Ref.

5.
Až jednou skončí moje zemská služba,
a věrný Pán mne k sobě povolá.
Pak splní má se nejvroucnější tužba,
radostně, vděčně duch můj zavolá:

Ref.

Rozhodl jsem se

3. dubna 2016 v 13:35
1. C C7
Rozhodl jsem se jít za Ježíšem,
F C
rozhodl jsem se jít za Ježíšem,
Emi Ami
rozhodl jsem se jít za Ježíšem,
C G7 C
již nikdy zpět, již nikdy zpět.

2. C C7
I kdybych šel sám, nechci se vrátit,
F C
I kdybych šel sám, nechci se vrátit,
Emi Ami
I kdybych šel sám, nechci se vrátit,
C G7 C
již nikdy zpět, již nikdy zpět.

3. C C7
Svět leží za mnou a kříž přede mnou,
F C
Svět leží za mnou a kříž přede mnou,
Emi Ami
Svět leží za mnou a kříž přede mnou,
C G7 C
již nikdy zpět, již nikdy zpět.

4. C C7
Katoma zenga, mulanda Jesu,
F C
Katoma zenga, mulanda Jesu,
Emi Ami
Katoma zenga, mulanda Jesu,

C G7 C

mu vu tu ka, kilendi ko.

Příběh tří stromů

3. dubna 2016 v 13:33
Na jednom kopci kdysi stály tři malé stromky a snily o tom, čím by chtěly být, až vyrostou.
První stromek vzhlédl ke hvězdám a řekl: "Chtěl bych ukrývat poklad. Chtěl bych být pokrytý zlatem a plný drahého kamení. Stanu se nejkrásnější truhlou na světě plnou pokladů!" Druhý stromek se podíval na potůček, který kolem bublal na své cestě k oceánu. "Chtěl bych se plavit na velkých vlnách a převážet mocné krále. Stanu se nejpevnější lodí na světě!" Třetí stromek se podíval dolů do údolí, kde v rušném městě pracovala spousta uspěchaných mužů a žen. "Vůbec nechci odejít z našeho kopce. Chci vyrůst do takové výšky, že když se na mě lidé podívají, zvednou oči k nebi a pomyslí na Boha. Stanu se nejvyšším stromem na světě."
Uplynuly roky. Přicházely deště, slunce svítilo a stromky rostly do výšky. Jednoho dne vylezli na kopec tři dřevorubci. První dřevorubec se podíval na první strom a řekl:"To je nádherný strom. Přesně takový se mi hodí." Rozmáchl se, vzduchem zasvištěla blýskavá sekyra a první strom se skácel. "Teď ze mě udělá krásnou truhlu a dá do mě nádherný poklad!" řekl si první strom.
Druhý dřevorubec se podíval na druhý strom a řekl:"Tohle je silný strom. Přesně takový se mi hodí." Rozmáchl se, vzduchem zasvištěla blýskavá sekyra a druhý strom se skácel. "Teď se budu plavit na velikých vlnách!" Pomyslel si druhý strom. "Budu pevnou lodí mocných králů."
Třetí strom posmutněl, když se na něj zadíval třetí dřevorubec. Strom tu stál vzpřímeně, vypínal se do výšky a statečně ukazoval k nebi. Ale dřevorubec se na něj sotva podíval. "Mně je to jedno. Hodí se mi každý strom," zamumlal. Rozmáchl se, vzduchem zasvištěla blýskavá sekyra a třetí strom se skácel.
První strom se zaradoval, když ho dřevorubec dopravil do truhlářské dílny. Jenže truhlář z něj udělal krmelec pro zvířata. Ten kdysi krásný strom nebyl ani pokryt zlatem, ani do něj neuložili poklad. Místo toho ho pokrývaly piliny a lidé do něj dávali seno pro hladová zvířata.
Druhý strom se usmál, když ho dřevorubec dotáhl do loděnice, ale ten den tam zrovna nestavěli žádnou velkou plachetnici. Místo toho tento kdysi silný strom rozřezali a stloukli z něj obyčejný rybářský člun. Byl příliš malý a slabý na to, aby mohl plout po oceánu nebo i po řece. Místo toho se ocitl na jezeře.
Třetí strom vůbec nechápal, když ho dřevorubec rozřezal na silné trámy a nechal ležet na dvoře. "Co se děje?" říkal si tento kdysi tak vysoký strom. "Vždycky jsem chtěl jen zůstat stát na kopci a ukazovat na Boha …"
Uplynulo mnoho dní a nocí. Tři stromy už na své sny skoro zapomněly. Ale pak jedné noci ozářilo první strom zlaté světlo hvězd a mladá žena položila do krmelce právě narozené děťátko. "Moc rád bych pro něj udělal kolíbku," zašeptal její manžel. Maminka mu stiskla ruku a usmála se, zatímco se na pevném a hladkém dřevu odrážel svit hvězd. "Tyhle jesle jsou krásné," řekla. A první strom najednou věděl, že právě drží největší poklad na světě.
Jednoho večera se unavený poutník a jeho přátelé namačkali do starého rybářského člunu. Zatímco druhý strom tiše vyplouval na jezero, poutník usnul. Po chvíli se zvedla zuřivá bouře. Stromek se otřásl. Věděl, že nemá sílu bezpečně provézt tolik pasažérů takovým vichrem a deštěm. Unavený muž se probudil. Postavil se, zvedl ruku a řekl:"Zmlkni a utiš se." Bouře přestala stejně rychle jako začala. A druhý strom najednou věděl, že veze Krále nebe i země.
Brzy ráno o nějaký rok později někdo vytáhl silný trám ze zapomenuté hromady dříví a třetí strom se podivil. Když byl nesen prostředkem zlostného a pohrdavého davu, nejraději by utekl. Otřásl se hrůzou, když k němu vojáci přibíjeli lidské ruce. Připadal si šeredný, hrubý a krutý. Ale o tři dny později, když slunce svítilo a země pod ním se třásla radostí, třetí strom věděl, že Boží láska všechno změnila. Dala třetímu stromu sílu. A pokaždé, když lidé na třetí strom pomyslí, budou přemýšlet o Bohu. To bylo lepší, než být nejvyšším stromem na světě.
Poučení z tohoto příběhu je, že když se Ti zdá, že věci nejdou tak, jak by sis přál, vždy věř, že Bůh má pro Tebe svůj plán. Jestliže v Něho vložíš svou důvěru, Bůh Ti dá veliké dary. Každý strom dostal, co chtěl, ale ne způsobem, který si to představoval. Nevíme, jaké má Bůh s námi plány. Jenom víme, že Jeho cesty jsou vždy nejlepší.

Kam dál